ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.439.2004
sp. zn. 4 Azs 439/2004 – 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: N. V.,
zast. JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem, se sídlem v Bučovicích, Legionářská 98, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
10. 9. 2004, č. j. 30 Az 399/2003 – 51,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 399/2003 – 51 ze dne
10. 9. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
(označeným ve výroku tohoto rozsudku) byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí Ministra vnitra ze dne 17. 9. 2003, č. j. OAM-1393/AŘ-2002, jímž bylo
podle §29 a §30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), po přezkoumání
potvrzeno napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-10/VL-11-OL4-2001 ze dne
15. 10. 2001, a rozklad proti němu podaný žalobcem byl zamítnut. Výše označeným
rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo rozhodnuto tak, že se žalobci neuděluje azyl
z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu,
a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Krajský soud po přezkoumání věci uzavřel, že žalovaný postupoval správně,
když rozhodl o neudělení azylu žalobci podle §12 zákona o azylu, neboť naplnění žádné
ze zákonných podmínek pro jeho udělení, vymezených ve zmíněném zákonném ustanovení,
v žalobcově případě prokázáno nebylo. Nevyplynulo ani ze zpráv, jež k důkazu žalovaný
použil, resp. jež použil správní orgán I. stupně. Krajský soud neshledal nezákonnost
rozhodnutí žalovaného ani v hodnocení podmínek pro udělení azylu podle §13 (za účelem
sloučení rodiny azylanta) a §14 (tzv. humanitárního azylu) téhož zákona. Dospěl
též k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s ustavením §91 odst. 1 zákona o azylu,
pokud v případě žalobce neshledal existenci překážek vycestování.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uplatnil důvod obsažený v §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
neboť Krajskému soudu v Hradci Králové vytýkal, že se v řízení a následném rozhodnutí
řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi, které jsou jednak součástí správního spisu,
a jednak vyšly najevo v rámci řízení před soudem – tedy nesprávně posoudil právní otázky
související s podmínkami udělení azylu. Především namítal, že jak správní orgán, tak soud,
se v rámci přezkumu předcházejícího řízení omezil pouze na přezkoumávání důvodů
pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu, tedy, zda jsou dány důvody
pro udělení azylu cizinci, který je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině, přičemž se oba orgány omezily na obecná konstatování,
že stěžovateli v zemi původu žádné pronásledování nehrozí. S tímto posouzením
však stěžovatel nesouhlasí. Soudu v této souvislosti vytýká, že se nevypořádal s důvody,
které stěžovatel pro udělení azylu uváděl ve vztahu k ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona
o azylu, když nezkoumal, zda Moldavská republika je státem, který splňuje podmínky
v tomto ustanovení uvedené definice bezpečné země původu. Nevypořádal se též s definicí
pronásledování tak, jak je upravena v §2 odst. 6 téhož zákona, a ani ve svém rozhodnutí
neuvedl, proč tak neučinil, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek
důvodů. Dále pak stěžovatel vyslovil nesouhlas s názorem soudu týkajícím se otázky
nicotnosti rozhodnutí správního orgánu. Dodal, že v tomto ohledu je dán kasační důvod
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b), d) soudního řádu správního. Navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
se domáhal vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost jejího podání,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Zdůrazňuje, že stěžovatel
neuvedl v průběhu celého řízení o azylu žádné skutečnosti, které by byly důvodem
pro udělení azylu podle §12, §13 a 14 zákona o azylu. Odkazuje na správní spis, zejména
na podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na obsah vydaného
rozhodnutí. Připomíná, že ani soud neshledal v závěrech a postupu správního orgánu
nezákonnost ani vady řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
pro její nedůvodnost a nepřiznal jí odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem
pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení
víza za účelem strpění pobytu mimo jiné, pokud žádost doloží dokladem o podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu
na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
K věci samé Nejvyšší správní soud uvádí, že důvodnost kasační stížnosti posuzuje
zpravidla v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Soudní řád
správní ovšem předpokládá existenci případů, kdy vázanost důvody kasační stížnosti neplatí
(§109 odst. 3) a soud zkoumá zákonnost postupu a rozhodnutí soudu nad rámec kasačních
důvodů. Podle uvedeného ustanovení vázanost důvody kasační stížnosti neplatí tehdy, bylo-li
řízení před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/), nebo bylo zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a nebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné (§103 odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné. Mezi uvedené případy patří tedy i zmatečnost v řízení před soudem, přičemž
podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je třeba za zmatečné považovat řízení, byl-li soud
při rozhodování nesprávně obsazen. Z obsahu soudního spisu vyplývají skutečnosti,
které správnost obsazení soudu zpochybňují.
V soudním spise je na č. l. 45 – 48 založen protokol o jednání, kde je jako předseda
senátu uveden JUDr. K. K. a jako soudci JUDr. P. K. a Mgr. D. K. Tomuto jednání byl
přítomen stěžovatel a zástupci obou účastníků. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení
rozhodnutí na 10. 9. 2004. Protokol o jednání je podepsán předsedou senátu a zapisovatelkou.
Dále je zde založen protokol o jednání ze dne 10. 9. 2004 (č. l. 49), podle něhož senát zasedal
v témže složení jako při odročeném jednání. Při druhém jednání byl vyhlášen napadený
rozsudek (bez přítomnosti účastníků či jejich zástupců), protokol byl opět podepsán
předsedou senátu JUDr. K. K. a zapisovatelkou. Přestože jednání, při němž došlo k vyhlášení
rozsudku, nebyli přítomni účastníci ani veřejnost (alespoň taková skutečnost nevyplývá
z obsahu protokolu o jednání), nelze ze spisu zjistit, zda rozsudek byl vyhlášen vyvěšením
zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu po dobu 14ti dnů
tak, jak to ukládá ustanovení §49 odst. 11 s. ř. s. Na č. l. 50 soudního spisu je pak protokol o
hlasování, který předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu rozhodující o kasační
stížnosti za účelem ověření složení senátu otevřela, a tak bylo zjištěno, že rozsudek byl přijat
ve znění vyhlášeném při jednání dne 10. 9. 2004 ve složení senátu: JUDr. K. K. - předseda
senátu, Mgr. D. K. a JUDr. P. K. – členové senátu. Na č. l. 51 soudního spisu je pak originál
písemného vyhotovení rozsudku, v jehož záhlaví je uvedeno, že soud rozhodoval v senátě
složeném z předsedy JUDr. K. K. a soudců JUDr. P. K. a JUDr. J. R., což nekoresponduje se
složením senátu uvedeném v protokolu o hlasování i v protokolu o jednání soudu ze dne 2. 9.
2004 a 10. 9. 2004, při němž byl rozsudek vydán. Originál písemného vyhovení rozsudku
je pak namísto předsedy senátu podepsán s poznámkou v. z. (v zastoupení) zřejmě – soudě
podle podpisu – soudcem JUDr. J. R., který je uveden jako člen senátu v záhlaví písemného
vyhotovení. V žádném případě tento podpis nekoresponduje s podpisy členů senátu
podepsaných na protokolu o hlasování.
Podle ustanovení §31 odst. 1 s. ř. s. krajský soud ve věcech správního soudnictví,
nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy
a dvou soudců. Podle §54 odst. 1 s. ř. s. se na rozsudku senát usnáší nadpoloviční většinou
hlasů v neveřejné poradě, přičemž podle druhého odstavce téhož ustanovení rozsudek musí
být vyhotoven písemně, musí obsahovat označení soudu, jména všech soudců, kteří ve věci
rozhodli, označení účastníků a jejich zástupců, projednávané věci, výrok, odůvodnění,
poučení o opravném prostředku a den a místo vyhlášení. Rozsudek podepisuje předseda
senátu a nemůže-li tak učinit, jiný člen senátu. O ostatních údajích v rozsudku uváděných
platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 3 s. ř. s.
Z obsahu listin konstatovaných ze soudního spisu je patrné, že složení senátu,
který o věci rozhodoval tak, jak je uvedeno v protokole o jednání ze dne 2. 9. 2004
a 10. 9. 2004, neodpovídá složení senátu uvedeném v záhlaví písemného vyhotovení
rozsudku, který byl doručen účastníkům řízení. Nejvyšší správní soud nejdříve zvažoval,
zda snad nejde jen o chybu v psaní, k níž došlo při vyhotovení záhlaví uvedeného rozsudku,
kterou by bylo možno pokládat za zjevnou nesprávnost, opravitelnou postupem podle §54
odst. 4 s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti; týká-li se oprava výroku, vydá
o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci. Uvážil však, že o takovou zjevnou nesprávnost, která by byla
zmíněným postupem odstranitelná, v projednávané věci nejde, a to především proto,
že rozsudek trpí další vadou, kterou takovým postupem odstranit nelze, a to podpisem soudce
JUDr. J. R., který je sice v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku uveden jako člen senátu,
avšak soudě podle obsahu protokolu o jednání a protokolu o hlasování, nebyl členem senátu,
který se na výroku rozsudku usnesl. Pak nebyl ani osobou oprávněnou za předsedu senátu
tento rozsudek podepsat. Podle protokolu o hlasování, vedle předsedy senátu, JUDr. K. K., a
dalšího člena senátu, JUDr. P. K., je totiž na místo JUDr. J. R. uvedená jako další členka
senátu - Mgr. D. K. Pokud snad naopak JUDr. J. R. byl členem senátu, který se na rozsudku
usnesl a byl tudíž oprávněn za předsedu senátu rozsudek podepsat, pak tomu neodpovídá
zmíněný protokol o jednání a protokol o hlasování. To vše vyvolává pochybnosti o správnosti
obsazení senátu a proto lze mít za to, že řízení před Krajským soudem v Hradci Králové trpí
zmatečností, pro kterou nezbývá, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto
soudu k dalšímu řízení. V něm bude třeba, aby byl vynesen rozsudek, který by netrpěl výše
uvedenými vadami, pro něž nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než jej zrušit pro vady
řízení podle §110 odst. 1 s. ř. s. a věc krajskému soudu vrátit k dalšímu řízení. Za takového
stavu věci nelze zkoumat věcnou správnost rozsudku krajského soudu z hlediska kasační
stížností uplatněných námitek.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu