ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.546.2004
sp. zn. 4 Azs 546/2004 – 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: X. M,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8.
2004, č. j. 55 Az 620/2003 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce (dále jen „stěžovatel“)
domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2003, č. j. OAM-552/VL-19-04-2003,
o neudělení azylu, z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a jímž bylo současně vysloveno,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel současně požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, a dále též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedené usnesení, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen
o možnosti podat do dvou týdnů ode dne doručení usnesení kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, bylo z důvodu,
že stěžovatel nebyl na úředně zjištěné adrese zastižen, uloženo dne 26. 10. 2004 u držitele
poštovní licence (na poště). Podle §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen „s. ř. s.“) v návaznosti na §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném v době doručování (dále jen „o. s. ř.“), platí, že nebyl-li adresát písemnosti
(určené do vlastních rukou) zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží
a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si písemnost
do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se o uložení nedozvěděl.
Posledním dnem úložní lhůty, t. j. dnem doručení, tak byl v souzené věci pátek dne
5. 11. 2004. Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že stěžovatel
si zásilku vyzvedl osobně dne 8. 11. 2004, neboť i za této situace je třeba vycházet z fikce
doručení, uvedené v ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř.
V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání
kasační stížnosti (dnem „doručení“) byl v projednávané věci pátek 5. 11. 2004 a jednalo
se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl potom pátek
19. 11. 2004.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine
s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla Krajskému soudu v Brně podána osobně
až dne 22. 11. 2004, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti
byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel předmětnou kasační stížnost jako opožděnou
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítnout.
Stěžovatel požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V situaci, kdy byla kasační stížnost opožděná, se Krajský soud v Brně,
jemuž v rámci úkonů po podání kasační stížnosti (§108 s. ř. s.) příslušelo o této věci
rozhodovat, tímto návrhem zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
Současně stěžovatel v kasační stížnosti navrhoval, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační
stížnost odmítnuta pro opožděnost, se obdobně jako u předchozího požadavku krajský soud,
tímto požadavkem Nejvyšší správní soud zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu