ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.556.2004
sp. zn. 4 Azs 556/2004 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: N. T.
C., zast. Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem nám. Republiky 946, Mladá
Boleslav, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004,
č. j. 48 Az 140/2004 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Praze dne 10. 12. 2004 se žalobce
(dále jen „stěžo vatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-1727/VL-08-SE01-2003 ze dne
24. 5. 2004, jímž nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §§12,
13 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a kterým bylo současně rozhodnuto,
že se na osobu žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen
o možnosti podat do dvou týdnů od doručení rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze, byl z důvodu,
že stěžovatel nebyl na jím uvedené adrese zastižen, uložen dne 10. 11. 2004 u držitele
poštovní licence (na poště). Ze spisu přitom vyplývá, že krajský soud ověřoval místo pobytu
stěžovatele, přičemž v databázi Ministerstva vnitra bylo zjištěno, že stěžovatel se na adrese,
na niž mu bylo doručováno - Pobytové středisko Bělá – Jezová, zdržoval do svého svévolného
odchodu dne 2. 12. 2004.
Při doručování, v souladu s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v návaznosti na §46 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (ve znění účinném v době
doručování), platí, že si má adresát uloženou písemnost do 10ti dnů vyzvednout
a nevyzvedne-li si zásilku do 10ti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Za den doručení je tak nutno považovat
desátý den od uložení písemnosti, tedy 20. 11. 2004. Jelikož tento den byla sobota, posouval
se konec lhůty na nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 22. 11. 2004 v souladu
s ustanovením §40 odst. 3 s. ř. s.
Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že stěžovatel
si vyzvedl zásilku osobně dne 1. 12. 2004, neboť i za této situace je třeba vycházet z fikce
doručení uvedené v ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř.
V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle
týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty, podle již zmíněného ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s., nejblíže
následující pracovní den.
Protože dnem, který určil počátek běhu předmětné lhůty (dnem fikce doručení), bylo
v dané věci pondělí 22. 11. 2004 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem
pro podání kasační stížnosti bylo pondělí 6. 12. 2004.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine
s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla Krajskému soudu v Praze podána osobně
až dne 10. 12. 2004, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti
byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji jako takovou musel podle §46 odst. 1 písm. b)
a §120 s. ř. s. odmítnout.
Stěžovatel rovněž navrhoval, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší
správní soud tímto návrhem již zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu