ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.61.2005
sp. zn. 4 Azs 61/2005 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
L. T. H., zast. JUDr. Vladimírem Medkem, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, U
Staré pošty 744, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, č. j. 24 Az 1982/2003 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí
Ministra vnitra České republiky ze dne 15. 7. 2003, č. j. OAM-262/AŘ-2001, jímž byl
zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky (dále
jen ČR), jímž jí nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Zároveň bylo rozhodnuto,
že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů,
vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadeným rozsudkem zamítl a současně
vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž na rozdíl od krajského soudu vyslovila přesvědčení, že splňuje zákonné podmínky
pro udělení azylu tak, jak jsou uvedeny v §12 zákona o azylu, případně že splňuje podmínky
pro udělení azylu podle §14 téhož zákona (tzv. humanitárního azylu), a proto navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žádala o prominutí povinnosti vycestování z ČR
a navrhovala, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost projednat věcně, neboť byla podána
opožděně.
Z obsahu spisu vyplývá, že v řízení před Krajským soudem v Ostravě byla žalobkyně
zastoupena na základě plné moci ze dne 18. 11. 2003 advokátem Mgr. Ing. Pavlem Lvem,
se sídlem v Ostravě, Mírové nám. č. 2. Tomuto zástupci stěžovatelky byl napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §42 odst. 2 s. ř. s. doručen Krajským soudem v Ostravě do vlastních
rukou dne 8. 11. 2004, jak vyplývá ze záznamu na dodejce od obálky, která napadený
rozsudek obsahovala. Rozsudek obsahoval řádné poučení o možnosti podat do dvou týdnů
ode dne jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě.
V souladu s §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle
týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
jenž určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek lhůty pro podání kasační stížnosti
(dnem „doručení“) bylo v projednávané věci pondělí dne 8. 11. 2004, a jednalo se o lhůtu
dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo pondělí dne
22. 11. 2004. Tento den se svým označením – pondělí – shodoval se dnem označení počátku
běhu lhůty pro podání kasační stížnosti.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla u Krajského soudu v Ostravě podána
osobně až dne 21. 1. 2005, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační
stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji musel jako opožděnou podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka se dne 3. 1. 2005
dostavila ke Krajskému soudu v Ostravě a zde jí byl na její žádost vydán jeden další stejnopis
rozsudku ze dne 2. 9. 2004. I v takovém případě je totiž nutno vycházet z data doručení
rozsudku právnímu zástupci stěžovatelky, který byl stěžovatelkou zmocněn k jejímu
zastupování, tj. z data 8. 11. 2004. Ostatně nad rámec potřebného odůvodnění nutno
připomenout, že kasační stížnost by bylo nutno pokládat za opožděnou i tehdy, pokud
by Nejvyšší správní soud vycházel z data jejího doručení stěžovatelce, k němuž došlo
v pondělí dne 3. 1. 2005. Lhůta pro podání kasační stížnosti by totiž skončila v pondělí dne
17. 1. 2005 a jak bylo již výše zmíněno, byla kasační stížnost podána u Krajského soudu
v Ostravě až dne 21. 1. 2005.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta pro opožděnost, se Nejvyšší správní soud
tímto návrhem již zabývat nemohl.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu