ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.91.2005
sp. zn. 4 Azs 91/2005 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
N. S., zast. Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 3. 5. 2004, č. j. 7 Az 228/2003 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátce, se sídlem Praha 6,
Muchova 9/223, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1075 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra č. j. OAM-1859/VL-07-P16-2000 ze dne 19. 6. 2001
bylo zastaveno řízení o udělení azylu žalobkyně podle §25 odst. 1 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s odůvodněním že žalobkyně
se bez vážného důvodu opakovaně nedostavila k pohovorům (konaným dne 9. 5. 2001
a 18. 6. 2001) za účelem objasnění důvodů svého návrhu na zahájení řízení o udělení azylu,
přičemž stav spisového materiálu neumožnil správnímu orgánu rozhodnout ve věci;
tím došlo k naplnění podmínek ustanovení §25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Ministr vnitra
svým rozhodnutím ze dne 29. 9. 2003, č. j. OAM-1679/AŘ-2002, podle §61
a po přezkoumání rozhodnutí ve smyslu §59 zákona č. 71/1967 Sb. (správní řád), rozklad
podaný žalobkyní proti výše uvedenému rozhodnutí zamítl a napadené rozhodnutí o zastavení
řízení o udělení azylu potvrdil. V postupu správního orgánu I. stupně neshledal pochybení.
Ve včas podané žalobě vytýkala žalobkyně správnímu orgánu nezákonnost rozhodnutí,
které napadla v celém rozsahu. Namítala, že došlo k porušení ustanovení §3 odst. 4, §32
odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, kde je stanovena povinnost správního
orgánu přesně a úplně zjistit skutečný stav věci. Při posuzování návrhu nebyl zjištěn přesně
a úplně skutečný stav věci a zjištění zde učiněná nepostačovala ke správnému posouzení věci.
Dále poukazovala na to, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné
a došlo tak k porušení ustanovení §32 odst. 1 a §34 odst. 1 zákona o správním řízení.
Podle názoru žalobkyně tedy správní orgán nemohl usuzovat na skutkové a právní otázky,
které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Stejně tak zhodnotil provedené důkazy
nesprávně a bez jejich vzájemné souvislosti, čímž porušil ustanovení §34 odst. 5 zákona
č. 71/1967 Sb. Žalobkyně dále uvedla, že další důvody budou jí uvedeny poté, co se seznámí
s obsahem spisového materiálu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného považovala
za nezákonné a neopodstatněné, žádala soud, aby vydal rozsudek, jímž by rozhodnutí
Ministerstva vnitra č. j. OAM-1679/AŘ-2002 ze dne 26. 9. 2003 zrušil a věc vrátil k dalšímu
projednání. Současně požádala o ustanovení zástupce – obhájce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2004, č. j. 7 Az 228/2003 – 19, návrh
žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení před tímto soudem zamítl. V odůvodnění
rozhodnutí vysvětlil, že navrhovateli (žalobci), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Citoval též ustanovení §36 odst. 3
s. ř. s., podle něhož lze osvobození od soudních poplatků přiznat účastníku, který doloží,
že nemá dostatečné finanční prostředky. Z uvedených důvodů – ke zjištění předpokladů
žalobkyně pro osvobození od soudních poplatků – zaslal jí proto soud vzor 060 o. s. ř.
(formulář - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) s výzvou, aby ve lhůtě 10ti dnů
od doručení založila do spisu toto vyplněné potvrzení s tím, že pokud nebude ve stanovené
lhůtě požadované potvrzení předloženo, soud nebude mít možnost návrhu na ustanovení
zástupce vyhovět. Zmíněné písemnosti byly žalobkyni opakovaně zaslány do vlastních rukou
na adresu P. 5, L. 8, která je její adresou pobytu v České republice podle dostupné evidence
(ostatně i podle údajů žalobkyně), ale oba pokusy o doručení písemnosti zůstaly bezvýsledné,
ačkoliv se adresátka podle relace pošty v místě doručení zdržovala. Poprvé proto došlo
k uložení zásilky dne 15. 1. 2004 a podruhé dne 16. 3. 2004, avšak žalobkyně si písemnost na
poště nevyzvedla. Zákonné podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení §46 odst. 4
o. s. ř. byly tudíž splněny a písemnosti je nutno pokládat za doručené. Jelikož žalobkyně
Městskému soudu v Praze nepředložila ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, vyplněné
potvrzení o majetkových, osobních a výdělkových poměrech, či jiný doklad, a nedoložila tak,
že nemá dostatečné prostředky, nutné pro osvobození od soudních poplatků, neprokázala
tudíž jednu ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 7 s. ř. s.
Její žádost na ustanovení zástupce musela být proto zamítnuta ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s.
Městský soud v Praze pro úplnost stěžovatelku použil, že toto rozhodnutí o zamítnutí návrhu
nebrání, aby v případě, že v průběhu dalšího řízení u ní vyvstane potřeba zastoupení, podala
novou žádost a v této uvedla důvody, které podle jejího názoru potřebu zastoupení vyvolávají.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, v níž s rozhodnutím nesouhlasila a poukazovala na to, že v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon a žalobkyně kvůli špatné znalosti českého jazyka nemá
možnost prostudovat tyto změny. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení Městského soudu v Praze a ustanovil jí pro řízení o žalobě zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 28. 1. 2005, č. j. 7 Az 228/2003 – 47, ustanovil předseda senátu
Městského soudu v Praze stěžovatelce k ochraně jejích práv pro řízení o kasační stížnosti
zástupkyni Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátku v Praze 3, Chlumova 20. Ta na základě
poučení Nejvyššího správního soudu k jeho výzvě sdělila, že nevznáší námitku podjatosti
soudců, kteří budou podle rozvrhu práce shora uvedenou věc rozhodovat.
Žalovaný písemně sdělil, že vzhledem k procesnímu obsahu kasační stížnosti
se k jejímu obsahu nebude vyjadřovat; odkázal na správní spis.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněného důvodu (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
přičemž neshledal pochybení ze strany uvedeného soudu, které by odůvodňovalo se od zásady
vázanosti rozsahem kasační stížnosti odchýlit. Dospěl pak k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Ačkoli v kasační stížnosti stěžovatelka výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit, že tak činí
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že krajský soud nesprávně
posoudil právní otázku týkající se její žádosti o ustanovení advokáta.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu žalobci, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, jak ostatně uvedl v odůvodnění svého usnesení již Městský
soud v Praze, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky:
1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
a 2) takové opatření je potřebné k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci se Městský soud
v Praze před vydáním napadeného usnesení zabýval splněním první zákonné podmínky,
neboť vyžadoval od stěžovatelky doklady potvrzující její osobní, majetkové a výdělkové
poměry, aby mohl v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s. usoudit, zda jsou u stěžovatelky splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady měla stěžovatelka
doložit vyplněným potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Stěžovatelka si však zásilku soudu, která obsahovala formulář - potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech a výzvu, aby ve lhůtě 10ti dnů od jejího doručení
založila do spisu toto vyplněné „potvrzení“, s poučením o následcích nevyhovění takové
výzvě, na poště nevyzvedla. První pokus o doručení zásilky byl podle záznamu pošty učiněn
dne 16. 1. 2004, avšak stěžovatelka si zásilku nevyzvedla v průběhu úložní lhůty,
takže 3. 2. 2004 byla zásilka jako nedoručená vrácena zpět soudu. Druhý pokus o doručení
zásilky, s týmž výsledkem, byl pak učiněn dne 16. 3. 2004. Ani tehdy si stěžovatelka zásilku
v úložní lhůtě, která skončila dne 2. 4. 2004, nevyzvedla. Je proto třeba souhlasit se soudem,
že ve lhůtě 10ti dnů od uložení naposledy uvedené zásilky, t. j. ve lhůtě, která skončila dne
26. 3. 2004, stěžovatelka nedoložila splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků a Městskému soudu v Praze tudíž nezbylo, než její žádost jako nedoloženou
zamítnout.
Kasační stížnosti stěžovatelky podanou z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení této právní otázky soudem v předcházejícím řízení neshledal
tudíž Nejvyšší správní soud za této situace důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že až v souvislosti s podanou
kasační stížností zaslala stěžovatelka (dokonce opakovaně) požadované potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce. Zde doložila, že splňuje předpoklady pro požadované osvobození, a soud
jí proto pro řízení o kasační stížnosti ustanovil k ochraně jejích práv advokátku. Usnesení
o tomto ustanovení však platí jen pro řízení o kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud
pro úplnost dodává, že v dalším průběhu řízení před Městským soudem v Praze, pokud bude
potřeba zastoupení advokátem trvat, bude na stěžovatelce, aby svou žádost zopakovala. Nutno
totiž upozornit, že s ohledem na povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. odpadla úvaha soudu, zda je zastoupení advokátem potřebné
k ochraně zájmů účastníka; v řízení před krajským soudem (Městským soudem v Praze)
však zkoumání splnění této podmínky bude nutné.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady
nevznikly a stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Zástupkyni stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti, advokátce Mgr. Dagmar
Dřímalové, se přiznává odměna za zastupování ve výši 1075 Kč, neboť byla k tomuto
zastupování ustanovena Městským soudem v Praze. Jde o odměnu za jeden úkon právní
služby po 1000 Kč (první porada s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení - §11
odst. 1 písm. b/ ve spojení s §9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k níž náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu