ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.92.2005
sp. zn. 4 Azs 92/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: G. C.,
zastoupený Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, nám. W. Churchilla 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soud v Praze ze dne 1.
11. 2004, č. j. 6 Az 3/2004 - 29,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2004, č. j. 6 Az 3/2004 - 29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Zástupci stěžovatele, Mgr. Ireně Zelenkové, advokátce v Praze 3, nám W. Churchilla
2, se odměna nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2003, č. j. OAM-8083/VL-16-P05-2001, rozhodl
žalovaný tak, že azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje, a že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, ve které uvedl, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, která spočívá jednak
v porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst.1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(dále jen „správní řád“), neboť při posuzování jeho návrhu nebyl zjištěn přesně a úplně
skutečný stav věci a učiněná zjištění nepostačovala k správnému posouzení věci, a jednak
v tom, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo
opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a dále §34 odst. 1 správního řádu. Správní orgán
tedy nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí
potřeboval zodpovědět. Stejně tak podle názoru žalobce správní orgán zhodnotil provedené
důkazy nesprávně a bez jejich vzájemné souvislosti, čímž porušil §34 odst. 5 správního řádu.
Žalobce proto žádal, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc
vrátil k dalšímu projednání. Současně s tím požádal soud o ustanovení obhájce.
O návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora citovanému
rozhodnutí žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2004,
č. j. 6 Az 3/2004 - 29, tak, že návrh na ustanovení zástupce žalobci se zamítá. Podle názoru
soudu totiž v daném stádiu řízení nebyla splněna zákonná podmínka, a to, že ustanovení
zástupce je třeba k ochraně práv žadatele. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobce
využil svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí ministerstva vnitra soudem
a jím podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh obsahuje označení
napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které žalobce k podání žaloby vedly,
obsahuje i výrok rozsudku. Žalobce tedy svými vlastními úkony učinil vše, co mohl
podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně kvalifikovaným způsobem
se obrátil na soud.
Proti citovanému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které uvedl, že s napadeným usnesením nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka stěžovatel neměl
možnost prostudovat tyto změny. Proto žádá zdejší soud, aby napadené usnesení Městského
soudu v Praze zrušil a ustanovil právního zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napaden usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Ačkoli stěžovatel v podané kasační stížnosti výslovně neuvedl, pro který z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. žádá o přezkoumání napadeného usnesení,
z povahy tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel napadl rozhodnutí Městského soudu
v Praze z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho zájmů.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatelem podaná žaloba má zákonem
požadované náležitosti (obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody
a námitky, které žalobce k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku) a stěžovatel
tedy svými vlastními úkony učinil vše, co mohl učinit k ochraně svých práv, neboť dostatečně
kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud. S daným hodnocením však nelze souhlasit.
Městský soud zjevně vycházel pouze z formálních znaků, jež jsou na podobu žaloby kladeny,
aniž by se přitom zabýval tím, zda je předmětná žaloby přezkoumatelná z hlediska řádného
uplatnění žalobních bodů. Podle ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě
obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Stěžovatel v podané žalobě uvedl pouze výčet
několika ustanovení správního řádu, o kterých se domnívá, že byly při projednávání
jeho žádosti o azyl ze strany žalovaného porušeny. Takto uplatněné námitky však nelze mít
za žalobní body, neboť chybí jejich konkretizace prostřednictvím skutkových důvodů,
jejichž uvedení je nezbytné pro určení rozsahu, v jakém je rozhodnutí žalovaného napadáno.
Daný stav věci tak nezbytně předpokládá ze strany soudu výzvu adresovanou stěžovateli
k doplnění náležitostí žaloby.
Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit Městskému soudu v Praze v tom,
že stěžovatel svými vlastními úkony učinil vše, co mohl učinit k ochraně svých práv,
když jím podaná žaloba vykazuje nedostatky, jež vyžadují kvalifikovaného doplnění.
V opačném případě by totiž nebylo možno přistoupit k jejímu projednání a musela by být
odmítnuta. V dalším řízení je tedy nezbytné zjistit, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a v případě, že ano, pak mu pro řízení o žalobě
proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného zástupce ustanovit.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením
§110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Jelikož zdejší soud ze spisu nezjistil žádný úkon právní pomoci, odměnu zástupkyni
stěžovatele, Mgr. Ireně Zelenkové, která byla ustanovena stěžovateli k jeho žádosti usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, č. j. 6 Az 3/2004 – 40, nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu