ECLI:CZ:NSS:2005:5.A.13.2002:60
sp. zn. 5 A 13/2002 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci žalobce J. P.
N. V., zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze l, Národní třída
32, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína
Čermáka 2a, v řízení o žalobě ve věci částečného výmazu ochranné známky,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 1. 2002 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2001,
sp. zn. 0 129573, kterým zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 2. 8. 2001, jímž byl návrh žalobce na částečný výmaz
slovní ochranné známky „R.“ zamítnut s odůvodněním, že tato známka je z hlediska
fonetického i vizuálního nezaměnitelná s namítanou ochrannou známkou žalobce. Žalovaný
přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž při jeho odůvodnění vycházel
z následujících skutečností. Napadená slovní ochranná známka ve znění „R.“ s právem
přednosti od 28. 1. 1998 byla do rejstříku zapsána dne 27. 7. 1998 pro výrobky ve třídách 1, 3
a 5 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Od data jejího zápisu tedy neuplynulo pět let
do podání návrhu na její částečný výmaz.
Namítaná mezinárodní slovní ochranná známka ve znění „R. I.“ s právem přednosti od
23. 10. 1987 byla do rejstříku zapsána pro farmaceutické výrobky ve třídě 5 mezinárodního
třídění výrobků a služeb. Při porovnání napadené ochranné známky s namítanou ochrannou
známkou z hlediska fonetického dospěl žalovaný k závěru, že napadená ochranná známka má
s namítanou ochrannou známkou shodnou první část „R.“, liší se však jako celek v počtu
hlásek a slabik. Zatímco napadená ochranná známka je dvouslabičná, namítaná ochranná
známka je trojslabičná, přičemž její druhá slabika je rozdílná. Patrná je značná rozdílnost
mezi souhláskou „R“, která zní uprostřed namítané ochranné známky výrazně, a na stejném
místě koncovou souhláskou „N“ u napadené ochranné známky, která je nevýrazná a při
vyslovování se téměř ztrácí. Dalším rozlišujícím znakem je pak u namítané ochranné známky
třetí slabika „D.“. Z hlediska vizuálního je patrný zejména rozdíl v počtu písmen
porovnávaných ochranných známek, přičemž na místě písmena „N“ u napadené ochranné
známky je jiné písmeno, a to vizuálně zcela odlišné písmeno „R“. K tomuto zjištění je nutno
uvést, že obě chráněná označení jsou odvozena z generického názvu účinné látky „risperidon“
obsažené v těchto preparátech. Mají-li dvě porovnávaná označení shodný slovní prvek, který
je převzat z obecného názvosloví, jak tomu je právě v tomto případě, a tento slovní prvek se
liší pouze příponami, které běžnému spotřebiteli umožňují foneticky i vizuálně tato dle
označení jako celek od sebe odlišit, nejsou taková označení zaměnitelná. Tento závěr je
v souladu s rozhodovací praxí Úřadu. Z hlediska fonetického i vizuálního je tudíž napadená
ochranná známka nezaměnitelná a namítanou ochrannou známkou. Porovnávání seznamu
výrobků u těchto ochranných známek je tím v tomto případě bezpředmětné a žalovaný se jím
proto nezabýval.
Žalobce v podané žalobě uvedl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje
v nesprávném výkladu pojmu „zaměnitelnost“. Žalovaný sice postupoval při svém
rozhodování podle správné normy, a to ustanovení §25 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb.,
o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochranných
známkách“), avšak aplikoval ji chybně a v rozporu s platnými procesními zásadami.
Tím došlo k procesnímu pochybení a žalovaný porušil ustanovení §59 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Vydáním
napadeného rozhodnutí došlo nejen k nesprávnému a svévolnému výkladu, tedy
k materiálnímu rozporu se zákonem, ale i k nedodržení procesních pravidel, tedy k rozporu
formálnímu. Napadené rozhodnutí je jak po hmotněprávní, tak po procesněprávní stránce
v rozporu s platnou právní úpravou a jako takové představuje významný zásah do práv
žalobce. Zaměnitelná ochranná známka je taková známka, která se vnější úpravou podobá jiné
známce, tj. známka, která nemůže být ve svých podstatných znacích odlišena od jiné známky
s dřívějším právem přednosti. Přitom je třeba vzít v úvahu řadu aspektů, zejména podobnost
z hlediska fonetického a vizuálního. Rozhodující pro konstatování zaměnitelnosti však může
být i podobnost v jediném aspektu. Při zkoumání vizuální a fonetické podobnosti známek
se přihlíží zejména k počtu slov ve známce, ke shodnosti nebo podobnosti jednotlivých slov,
ke shodným nebo výslovností podobným souhláskám, ke shodným nebo podobným
samohláskám. V konkrétním případě je nutno při posuzování zaměnitelnosti napadené
ochranné známky „R.“ s ochrannou známkou žalobce „R. I.“ vzít v úvahu aspekt vizuální,
kdy okolnost, že ochranná známka žalobce obsahuje namísto písmene „N“ písmeno „R“ ani
skutečnost, že namítaná ochranná známka obsahuje koncovku „D.“, nelze podle žalobce
považovat za postačující k odlišení obou srovnávaných ochranných známek v očích
průměrného spotřebitele. Dále je nutno vzít v úvahu aspekt fonetický, kdy výslovnost začátku
označení je v obou případech naprosto shodná a s ohledem na to, že průměrný
spotřebitel si uchová v mysli především znění této první části obou označení, se žalobce
domnívá, že je nutno považovat srovnávané ochranné známky za zaměnitelné. A konečně
i aspekt sémantický, kdy žalobce sice nepopírá, že obě označení jsou odvozena z generického
názvu účinné látky „risperidon“, ale domnívá se, že právě s ohledem na tento fakt
se nebezpečí záměny výrobků uváděných na trh pod srovnávanými označeními podstatně
zvyšuje. Nelze totiž dospět k jinému závěru než že ochranné známky, které pro lék obsahující
stejnou účinnou látku používají různí výrobci, by se od sebe měly velmi podstatně lišit.
Jen tak je možno jejich záměnu v očích průměrného spotřebitele vyloučit. Z uvedených
skutečností jednoznačně vyplývá, že existuje nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou
žalobce „R. I.“ a ochrannou známkou „R.“. Je třeba se totiž domnívat, že spotřebitelé mohou
předpokládat, že výrobky označené napadenou ochrannou známkou pocházejí od stejného
výrobce jako výrobky označené ochrannou známkou „R. I.“, tedy od žalobce jako majitele
této ochranné známky se starším právem přednosti. Žalobce se proto domnívá, že podmínky
dané ustanovením §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách pro výmaz ochranné známky
jsou v případě známky „R.“ jednoznačně splněny. V důsledku nesprávného posouzení otázky
zaměnitelnosti ochranných známek se žalovaný nezabýval otázkou zaměnitelnosti výrobků,
ač bylo jeho povinností tak učinit. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo
zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že posoudil zaměnitelnost na základě všech
předložených důkazů a argumentů a konstatoval, že na základě vizuální, fonetické
a sémantické podobnosti nemůže dojít u průměrného spotřebitele k záměně ochranných
známek „R. I.“ a „R.“. Žalobce a žalovaný za pomoci stejných metod posuzovali
zaměnitelnost obou označení a došli k rozdílným výsledkům. Žalovaný provedl v souladu s §
34 správního řádu dokazování a podle své úvahy důkazy zhodnotil a vyvodil z nich skutková
a právní zjištění, která respektují smysl, účel a meze zákona. Žalobou napadené rozhodnutí je
výsledkem vnitřního myšlenkového postupu, ke kterému žalovaný dospěl při dodržování
pravidel logického vyvozování. Podle žalovaného nejsou zmíněné ochranné známky
zaměnitelné a jsou způsobilé rozlišit výrobky nebo služby pocházející od různých podnikatelů
podle §1 zákona o ochranných známkách. Dotčené ochranné známky „R. I.“ a „R.“ mohou
existovat na trhu vedle sebe bez hrozby, že by došlo u průměrného spotřebitele k jakékoliv
záměně dotčených výrobků nebo služeb. Žalovaný napadeným rozhodnutím neporušil zákon
ani nepřekročil rámec správního uvážení, a proto navrhl zamítnutí žaloby, kterou považuje ve
všech jejích aspektech za nedůvodnou.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ust. §130 odst. 1 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto
zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož
i řízení, které mu předcházelo a dopěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání
rozhodnutí vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§75 odst.1 s. ř. s.).
Vymezení funkcí ochranných známek se odvíjí od zákonných požadavků, které musí
splňovat každé označení, které má být jako ochranná známka chráněno. Ochrannou známkou
je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu,
popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých
podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem (§1 zákona
o ochranných známkách).
Absolutní překážky zápisné způsobilosti jsou vymezeny v ust. §2 odst. 1 citovaného
zákona. Tyto překážky taxativně uvedené pod písm. a) – j) představují označení vyloučená
ze zápisu do rejstříku. Z hlediska těchto překážek zkoumá Úřad přihlášená označení ex offo
před zveřejněním přihlášky ochranné známky a před zápisem do rejstříku.
Relativní překážky zápisné způsobilosti ve smyslu ust. §3 odst. 1 a 2 zákona
o ochranných známkách Úřad zkoumá ex offo pouze v tom směru, zda přihlašované označení
nekoliduje se staršími právy třetích osob. Ostatními relativními překážkami zápisu,
jež spočívají ve starších právech třetích osob ve smyslu §9 citovaného zákona se Úřad zabývá
až na základě námitek podaných oprávněnou osobou po zveřejnění přihlášky ochranné
známky.
Úřad do rejstříku nezapíše podle §3 odst. 1 zákona o ochranných známkách označení
shodná s ochrannou známkou, která byla přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele
pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby s dřívějším právem přednosti. Zapsat jako
ochrannou známku nelze ani označení, které obsahuje prvky dříve přihlášeného označení
nebo zapsané ochranné známky, které by mohly vést k záměně. Toto označení může
být zapsáno jestliže majitel nebo přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem udělí
písemný souhlas se zápisem. Základním a rozhodujícím kritériem pro posouzení
zaměnitelnosti známek označujících shodné nebo podobné výrobky či služby je vždy hledisko
běžného spotřebitele, tedy posouzení, zda známky jsou natolik odlišné, že nemohou
u běžného spotřebitele vyvolat možnost záměny a v tomto směru ho uvést v omyl. Zkoumání
podobnosti nemůže být přitom založeno pouze na formálním porovnání jednotlivých prvků,
ale musí se zakládat na porovnání známkových motivů obou označení, tj. rozhodující složky
porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických
vlastností srovnávaných označení.
Rozlišovací způsobilost, tj. schopnost individualizovat zboží, je nutno zkoumat vždy
ve vztahu ke vjemu průměrného spotřebitele, a to z několika hledisek, především vizuálního,
fonetického, významového, porovnáním dominantních prvků, apod. Označení, která jsou
shodná natolik, že nemají žádnou rozlišovací způsobilost, nemohou požívat známkové
ochrany. Zaměnitelnost označení může být logicky dovozena z podobnosti v dominantním
prvku nebo naopak z toho, že označení dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají
nízkou rozlišovací schopnost. Při posuzování podobnosti známek je v daném případě nutno
vycházet ze skutečnosti, že se jedná o ochranné známky slovní. Vzhledem k této povaze
známek je nutno při úvaze o celkovém dojmu, kterým známka působí na průměrného
spotřebitele, brát v úvahu zejména hledisko vizuální a fonetické. Přitom je nutné
mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemného porovnání obou označení,
že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail. Právní úprava proto posouzení
ponechává v každém konkrétním případě na uvážení Úřadu, jehož povinností je na základě
provedeného průzkumového řízení posoudit, zda označení má dostatečnou rozlišovací
způsobilost.
Posouzení zaměnitelnosti je věcí úvahy správního orgánu. Soud není proto oprávněn
nahrazovat hodnocení důkazů správním orgánem vlastní úvahou a na místo zjištěného
skutkového stavu postavit vlastní skutková zjištění. Proto se musel Nejvyšší správní soud
omezit pouze na zkoumání, zdali úsudek správního orgánu je logicky možným závěrem
vycházejících z premis, které byly nastoleny. Své kognici soud pouze může, a k žalobní
námitce musí, podrobit hodnocení důkazů potud, zda bylo úplné a z hlediska aplikované
právní normy také logické. Z těchto hledisek dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že žalovaný svůj úsudek o nezaměnitelnosti sporných ochranných známek řádně odůvodnil,
přičemž jeho závěr neodporoval zásadám známkového práva. Nejvyšší správní soud
neshledal, že by úsudek žalovaného, který vycházel z hodnocení řádně zjištěných skutkových
okolností, byl zřejmě mylný či logicky nemožný. Dospěl-li žalovaný na základě tohoto
úsudku, jemuž nelze zřejmou nesprávnost vytýkat, k závěru, že napadená ochranná známka
není zaměnitelná s namítanou ochrannou známkou, je způsobilá rozlišit výrobky majitele
napadené ochranné známky od výrobků žalobce, nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout
jinak než žalobu zamítnout.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba
je nedůvodná, a proto ji podle ust. §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s., když
žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému, který byl úspěšný, žádné náklady s tímto řízením
nevznikly, resp. je nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu