ECLI:CZ:NSS:2005:5.ADS.2.2004
sp. zn. 5 Ads 2/2004 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Miloslavem Černochem, advokátem, Znojmo, Na
Rejdišti 608/5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, orgánu sociálního zabezpečení ,
Praha 1, o přepočet starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 9. 10. 2003, č. j. 41 Cad 28/2003 – 7,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2003, č. j. 41 Cad 28/2003 – 7
se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen krajský soud) odmítl žalobu
žalobce proti rozhodnutí žalovaného z 18. 11. 1999 s odůvodněním, že rozhodnutí o přiznání
starobního důchodu žalobci z 18. 11. 1999 nabylo právní moci 10. 12. 1999 a žalobce
nevyužil možnosti podat odvolání do uvedeného rozhodnutí, ač rozhodnutí poučení
o odvolání obsahovalo a proto soud návrh odmítl, neboť nebyly splněny podmínky řízení
a tento nedostatek je neodstranitelný.
Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalobce v níž namítal,
že požádal žalovaného o přepočet starobního důchodu, a to nikoliv z důvodu nesprávnosti
původního rozhodnutí, ale z důvodu vzniku nové skutečnosti, která nastala v roce 2002, kdy
na základě rozhodnutí ministra vnitra došlo k uznání rehabilitace provedené před účinností
zák. č. 87/1991 Sb., jde tedy o situaci, kterou upravuje §56 odst. 1 písm. b) zák.
č. 155/1995 Sb., kdy je zřejmé naplnění znaků tohoto ustanovení, neboť důchod byl přiznán
a je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží a byl přiznán od pozdějšího data. Je splněna
i podmínka, kdy je možno žádat nejvýše 3 roky zpět od data zjištění nebo uplatnění nároku
na důchod nebo jeho zvýšení.
Na výzvu krajského soudu žalobce doplnil svoji kasační stížnost podáním ze dne
12. 11. 2003 tak, že důvody kasační stížnosti spočívají v ust. §103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.,
a to proto, že správní orgán v napadeném rozhodnutí ať již úmyslně nebo z nedůslednosti
nevzal v úvahu onu výše zmíněnou novou skutečnost, totéž citované rozhodnutí minist ra
vnitra o rehabilitaci č. 92 ze dne 19. 8. 2002 a dále, že odmítnutím návrhu bez možnosti
vyjádření se ke stanovisku žalovaného byl zřejmě porušen zákon.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 30. 12. 2003 a uvedl, že skutečnost,
že žalobce proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č. j. OSZ-
56828-18/99 ze dne 18. 11. 1999 podle ust. §111 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. nepodal
písemně odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, je nesporná. Toto rozhodnutí
nabylo právní moci dnem 10. 12. 1999. Soud mohl přezkoumat pouze rozhodnutí odvolacího
orgánu. Jestliže žalobce možnosti podání odvolání nevyužil, odvolací orgán v daném případě
vůbec nerozhodoval a nejsou tedy dány podmínky pro soudní přezkoumání rozhodnutí orgánu
sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, č. j. OSZ-56828-18/99 ze dne 18. 11. 1999. Tento
nedostatek řízení je neodstranitelný a krajský soud proto v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. návrh odmítl. Ve vyjádření dále žalovaný uvedl, že ministr vnitra rozhodl dne
19. 8. 2002 ve věcech služebního poměru rozhodnutím č. 92/2002 a v rámci přezkumného
řízení zrušil dvě rozhodnutí ředitele Police České republiky, Správy Jihomoravského kraje, ve
věcech služebního poměru týkající se odchodného žalobce. Důvodem ke zrušení těchto
rozhodnutí byly nedostatky v rozhodování o věcech služebního poměru uvedené v rozsudku
Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 41/2000, které nesouvisely s případnou aplikací §22
odst. 1 a 4 a §24 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tato věc byla
v minulosti ministrem vnitra opakovaně posuzována. Žalovaný je toho názoru, že nejsou dány
důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost žalobce zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu postupem
podle §109 s. ř. s. a s přihlédnutím k obsahu předloženého spisu sp. zn. 41 Cad 28/2003
krajského soudu i dávkového spisu dospěl k těmto závěrům.
V žalobě žalobce tvrdí, že rozhodnutím Ministerstva vnitra, orgánu sociálního
zabezpečení č. j. OSZ-56828-18/99 ze dne 18. 11. 1999 mu byl s účinností od 1. 8. 1999
přiznán starobní důchod. V žalobě popisuje svoji situaci, kdy již v roce 1997 byl pro splnění
nároku na snížení důchodového věku propuštěn ze služebního poměru, avšak uměle
vytvořenými obstrukcemi byl přivozen stav, že se musel vrátit do služebního poměru
a pracovat do 58 let. Protože došlo k jeho poškození, obrátil se o nápravu na ministra vnitra,
který provedl nové přezkoumání a důkazní řízení jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí
Ministerstva vnitra ČR č. 92 ze dne 19. 8. 1992, doručené žalobci 22. 8. 2002,
ve kterém konstatuje platnost rehabilitace vyjádřené v č. j. VO-1-1652/KM-90-RK ze dne
16. 1. 1991, kdy změnou původních rozhodnutí dochází k naplnění práva po provedené
rehabilitaci. V důsledku této nové skutečnosti podal žalobce dne 23. 8. 2002 žádost
o provedení přepočtu starobního důchodu, neboť je zřejmé, že setrváním ve služebním
poměru o 3 roky déle než bylo třeba mu náleží procentní zvýhodnění starobního důchodu.
Vyřízení své žádosti musel urgovat opakovaně a teprve po urgencích došlo k tomu, že dne
23. 12. 1992 mu žalovaný doručil dopis č. j. OSZ-56828-29/OM-2002, ve kterém mu bylo
vysvětlováno, že žádosti nemůže být vyhověno. Proto se pokusil dopisem ze dne 26. 12. 2002
o změnu stanoviska žalovaného, avšak marně, výsledkem byl dopis upozorňující žalobce
na právní vztahy před 31. 12. 2002 a po účinnosti zák. č. 150/2002 Sb. od 1. 1. 2003. Žalobce
se pokusil dopisem zaslaným do vlastních rukou ministra stav zvrátit, ale tento pokus byl
marný, protože za ministra vnitra mu odpověděl neidentifikovatelný pracovník v zastoupení
za ředitele kanceláře ministra. Za této situace mu nezbylo nic jiného, než podání žaloby.
K žalobě připojil dopis žalovaného doručený mu 23. 12. 2002. Žalobou se domáhal toho, aby
žalovaný byl povinen uznat mu rehabilitaci provedenou Ministrem vnitra ČR 16. 1. 1991
a provést přepočet starobního důchodu a povinen provést doplatek starobního důchodu zpětně
od data odchodu do starobního důchodu v roce 1999.
V obsahu dávkového spisu se nachází žádost žalobce ze dne 23. 8. 2002 adresovaná
Ministerstvu vnitra ČR a jemu doručená 27. 8. 2002 o přepočet starobního důchodu z toho
důvodu, že podle žalobce vyšla najevo nová skutečnost a potvrdilo se, že vznikl nárok
na důchod po dosažení věku 55 let. V dávkovém spisu se nachází přípis žalovaného
ze dne 12. 12. 2002 doručený žalobci 23. 12. 2002, z jehož obsahu vyplývá, že mu není
známo, že by z výroků některého z rozhodnutí soudů nebo ministra vnitra vyplývalo, že jeho
služební poměr skončil dnem 31. 10. 1975 z důvodů uvedených v ust. §21 zák.
č. 87/1991 Sb. a proto jeho žádosti ze dne 23. 8. 2002 doplněné podáním ze dne 9. 9. 2002
o přepočet starobního důchodu nelze vyhovět. Písemnost žalovaného ze dne 12. 12. 2002
doručená žalobci 23. 12. 2002 je ve formě přípisu, neobsahuje žádné poučení o možnosti
podání odvolání proti němu.
Žalobce tedy v podstatě tvrdí, že v roce 2002 vydal ministr vnitra rozhodnutí, z něhož
žalobce vyvozuje pro sebe změnu v hodnocení doby pro vznik nároku na starobní důchod
a proto podal u žalovaného žádost (sepsanou dne 23. 8. 2002, doručenou žalovanému
27. 8. 2002) o přepočet starobního důchodu (který mu byl přiznán Ministerstvem vnitra,
orgánem sociálního zabezpečení dne 18. 11. 1999, č. j. OSZ-56828-18/99 od 1. 8. 1999),
přičemž žalovaný rozhodl, že jeho žádosti nelze vyhovět, přičemž žalobce poukázal na dopis
Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení ze dne 12. 12. 2002, č. j. OSZ-56828-
29/OM-2002 doručený žalobci dne 23. 12. 2002.
Z výše uvedených hledisek však krajský soud žalobu žalobce neposuzoval. Z obsahu
napadeného usnesení krajského soudu ze dne 9. 10. 2003, č. j. 41 Cad 28/2003 – 7 vyplývá,
že krajský soud vycházel jen z toho, že rozhodnutí o přiznání starobního důchodu žalobci
žalovaným z 18. 11. 1999 nabylo právní moci 10. 12. 1999, že žalobce nevyužil možnosti
podat odvolání do uvedeného rozhodnutí, ač rozhodnutí poučení o odvolání obsahovalo,
a proto nebyly splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, a proto
usnesením žalobu odmítl.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení krajského soudu
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.) v němž krajský
soud posoudí důvodnost žaloby z žalobcem uplatněných důvodů.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 1. 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu