ECLI:CZ:NSS:2005:5.ANS.6.2005
sp. zn. 5 Ans 6/2005 - 98
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: L. Y., zastoupená JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem Praha 9,
Vysočanská 548, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně -
stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2004,
č. j. 10 Ca 107/2003 – 68, správně č. j. 10 Ca 107/2004 – 68,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2004, č. j. 10 Ca 107/2003 – 68,
správně č. j. 10 Ca 107/2004 – 68, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu proti žalovanému Ministerstvu vnitra (ministru vnitra) a k žalobě připojila
plnou moc, kterou udělila ke svému zastupování J. Č. dne 1. 6. 2004 (č. l. 2 předloženého
spisu). Městský soud učinil úkony směřující k rozhodnutí ve věci a zaslal žalobu žalovanému
se žádostí, aby se k ní vyjádřil. Žalovaný tak učinil písemným vyjádřením ze dne 28. 9. 2004,
které je založeno pod č. l. 11, 12 předloženého spisu. S tímto vyjádřením byla žalobkyně
seznámena. Dne 20. 10. 2004 byla doručena městskému soudu písemnost žalovaného, která
byla datována 7. 10. 2004 a obsahovala návrh na rozhodnutí soudu o nepřipuštění J. Č. jako
zástupce žalobkyně, poněvadž J. Č. mnohonásobně zastupoval různé účastníky v různých
věcech u různých soudů České republiky. O tomto návrhu rozhodl městský soud dne
9. 11. 2004 usnesením č. j. 10 Ca 107/2003 – 68, které odůvodnil právě tím, že nepřipouští
zastoupení žalobkyně J. Č. proto, že J. Č. vícenásobně (opakovaně) zastupoval různé
účastníky různých soudních řízení. Městský soud v Praze tak rozhodl podle ust. §35
odst. 5 s. ř. s.
Proti usnesení městského soudu ze dne 9. 11. 2004, č. j. 10 Ca 107/2003 – 68
o nepřipuštění zastoupení žalobkyně J. Č. podala žalobkyně – nyní stěžovatelka
(§105 odst. 1 s. ř. s.) kasační stížnost, v níž především namítala, že J. Č. zcela věří, poněvadž
on zná všechny její problémy a přitom velice dobře zná a umí české právo a v mnoha
soudních sporech proti žalovanému byl velice úspěšný. Také ji zastupoval úplně zadarmo.
Neměla proto žádný důvod ani zájem vyhledávat si právní pomoc jinde u jiných odborníků.
V kasační stížnosti stěžovatelka městskému soudu především vytkla, že ji před rozhodnutím
nezaslal návrh na nepřipuštění svého zastoupení J. Č. tak, aby se k němu mohla vyjádřit.
O tomto návrhu nebyla informována a celé jednání a rozhodování o takovém návrhu
žalovaného proběhlo za jejími zády. Dále namítala, že právo zvolit si v soudním či správním
řízení zástupce dle vlastního uvážení patří do řady zásadních práv a svobod jednotlivce
vyplývajících ze čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
kterým je zaručeno právo na spravedlivý proces. Zásah státu do těchto práv je oprávněným
pouze pokud je v souladu se zákonem a je nezbytný v demokratické společnosti, přičemž při
takovémto zásahu musí být splněny obě kritéria, a to jak soulad se zákonem tak rovněž
nezbytnost demokratické společnosti, která musí být spolehlivě prokázána proč a z jakého
důvodu právo státu na zásah do základních práv a svobod jednotlivce převažuje nad jeho
základním a zaručeným právem na ochranu těchto práv. I při vědomí existence
ust. §35 odst. 5 s. ř. s má stěžovatelka za to, že oprávnění soudu v tomto směru nesmí být
používáno vždy a obligatorně, ale pouze pokud by se jednalo o neoprávněné poskytování
právních služeb, tedy de facto o neoprávněné podnikání, které stát musí bránit a bránění
kterému by bylo nezbytným v demokratické společnosti. Soud tedy musí pečlivě zvážit, zda
nepřipuštění zastoupení je skutečně krokem nezbytným v demokratické společnosti, anebo
se jedná o zastupování v souladu se zákonem a dobrými mravy. V její věci se o nezbytnost
v demokratické společnosti rozhodně nejedná a ani žalovaný to nenamítá. Proto stěžovatelka
tvrdí, že pro soud neexistoval žádný právní důvod k tomu, aby jejímu zástupci bylo
znemožněno ji v probíhajícím soudním řízení zastupovat. Stěžovatelka má za to, že žalovaný
se snaží jejímu zástupci znemožnit její zastoupení pouze proto, že má strach z neúspěchu.
Kasační stížností se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti písemně vyjádřil a navrhl její odmítnutí
pro nedostatek podmínek k řízení resp. její zamítnutí pro nedůvodnost. Poukázal totiž na to,
že stěžovatelka nebyla pro řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem (tento nedostatek
podmínky řízení o kasační stížnosti byl však zhojen usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 10. 3. 2005, č. j. 10 Ca 107/2004 – 80, kterým byl stěžovatelce pro řízení o kasační
stížnosti ustanoven zástupce – advokát – JUDr. Jana Kutmonová).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu z důvodů
uplatněných stěžovatelkou a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 5 s. ř. s. účastník se může dát zastoupit také fyzickou osobou,
která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení usnesením
nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování, nebo zastupuje
v různých věcech opětovně.
V daném případě stěžovatelka pro řízení před Městským soudem v Praze udělila plnou
moc dne 1. 6. 2004 J. Č. Návrh, aby J. Č. nebyl připuštěn jako zástupce stěžovatelky podal
žalovaný. Tento návrh byl doručen městskému soudu dne 20. 10. 2004, žalovaný uváděl
v písemnosti ve kterých věcech J. Č. zastupoval účastníky v řízeních před soudy České
republiky. K návrhu připojil i fotokopie listin, které jsou založeny ve spisu městského soudu
pod č. l. 48 až 59. Městský soud v Praze návrh žalovaného, aby J. Č. nebyl připuštěn jako
zástupce stěžovatelky v daném řízení, stěžovatelce (ani jejímu zástupci) nedoručil, neměla
proto možnost s ním se seznámit a to ani s přílohami, které k tomuto návrhu žalovaný připojil.
V tomto spatřuje Nejvyšší správní soud porušení zákonného postupu městského soudu v této
věci a rovného postavení stěžovatelky v tomto řízení. Podle §36 odst. 1 s. ř. s. účastníci mají
v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich
práv a poskytnout jim poučení o jejích procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném proto, aby v řízení neutrpěli újmu. Byl-li v průběhu řízení podán žalovaným návrh
na nepřipuštění J. Č. zástupcem stěžovatelky, tak bylo na městském soudu, aby takový návrh
stěžovatelce doručil a upozornil ji i na další doklady, které ke svému návrhu žalovaný připojil
tak, aby měla možnost s nimi se seznámit.
Nejvyšší správní soud tedy shledal důvodnost kasační stížnosti stěžovatelky ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., spočívající v jiné vadě řízení před soudem, za kterou považuje
nedoručení návrhu na nepřipuštění zastoupení žalobkyně J. Č. podaného žalovaným, což
mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci. K dalším námitkám stěžovatelky
uvedeným v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvádí, že pro městský soud bude
rozhodující posouzení nepřipuštění zastoupení stěžovatelky J. Č. ve smyslu
ust. §35 odst. 5 s. ř. s. V tomto ustanovení jsou stanoveny důvody, pro které tak může soud
učinit.
Z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.,
v němž je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto rozhodnutí ve smyslu ust. §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu