ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.10.2005
sp. zn. 5 As 10/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem Frenštát pod
Radhoštěm, Horní 25, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, Zlín, tř.
Tomáše Bati 3792, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2004 č. j. 57 Ca 62/2004 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále krajský soud) zastavil řízení
o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2004, č. j. KUZL-
3107/2004/DOP/Cha pro nezaplacení soudního poplatku.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce, nyní stěžovatel, kasační stížnost, v níž
namítal, že výzvu k zaplacení soudního poplatku neměl objektivně možnost převzít, protože
se nacházel v době od 6. 11. 2004 do 13. 11. 2004 mimo území ČR a to konkrétně v Německé
spolkové republice a nabízel o tom důkaz dokladem o úhradě za ubytování
od 6. do 13. 11. 2004. Dále namítal, že v době od 1. 11. 2004 se stěhoval z bytu v R. p. R., L.
2330 (takovou adresu uvedl v žalobě) do bytu ve stejném městě, avšak v ulici K. 1767 a poté
vyjel na služební cestu (jak výše uvedeno). Pravděpodobně 25. 11. 2004, kdy vybíral svoji
poštovní schránku na adrese L. 2330, našel ve schránce lístek od pošty (zřejmě týkající se
výzvy k zaplacení soudního poplatku), avšak dozvěděl se, že písemnost byla již vrácena
odesilateli. Protože se tedy v době od 6. 11. do 13. 11. 2004 respektive už od 1. 11. 2004
v místě doručení nezdržoval, nemohla mu být výzva k zaplacení soudního poplatku doručena
a proto navrhoval zrušení napadeného usnesení krajského soudu a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodů
uvedených v kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Z obsahu předloženého spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel současně
s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek.Krajský soud proto stěžovatele usnesením ze dne
21. 10. 2004, č. j. 57 Ca 62/2004 - 7 vyzval, aby soudní poplatek 2000 Kč v kolkových
známkách zaplatil do 10. dnů od doručení usnesení. Usnesení doručoval krajský soud
stěžovateli na adresu jím uvedenou v žalobě, tedy na adresu R. p. R., L. 2330. Učinil tak
doporučeně, nikoliv do vlastních rukou. Stěžovatel na uvedené adrese nebyl zastižen, zásilka
byla uložena na poště 27. 10. 2004 a adresát-stěžovatel byl vyrozuměn o jejím
uložení. Stěžovatel si zásilku nevyzvedl, ta byla poštou vrácena krajskému soudu a nachází se
v předloženém spise pod číslem listu 10. Z uvedené písemnosti vyplývá, který soud ji
odesílal, které písemnosti se týká, komu je určena (jméno, příjmení a adresa), která pošta ji
doručovala, je v ní uvedeno jméno a příjmení doručovatele i to, že adresát nebyl zastižen a že
byla uložena a adresát byl o tom vyrozuměn. Z písemnosti nevyplývá, že by se adresát na
uvedené adrese nezdržoval. Písemnost - dodejka má všechny náležitosti, které má obsahovat
podle §50e o. s. ř. za použití §42 odst. 5 s. ř. s. Z jejího obsahu vychází i Nejvyšší správní
soud, protože v řízení nebyl prokázán její opak. Stěžovatel totiž v kasační stížnosti tvrdí, že se
v místě doručování nezdržoval od 6. do 13. 11. 2004. V době od 1. 11. 2004 se podle
vlastního tvrzení z bytu v L. 2330, tedy místa doručení, stěhoval. I když stěžovatel
neupřesňuje, jak dlouho se z bytu v L. 2330 stěhoval, je třeba vycházet z toho, že k doručení
zásilky došlo i když se o ní stěžovatel nedozvěděl uplynutím třetího dne od jejího uložení,
tedy 1. 11. 2004, jak správně uvádí krajský soud v napadeném usnesení. Ani z toho, co sám
stěžovatel uvádí, nelze vyvodit, že by se v místě doručení v době od uložení zásilky to je od
27. 10. 2004 do 1. 11. 2004 nezdržoval.
Kasační stížnost stěžovatele shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnou, a proto
ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalovaný a měl by proto právo na náhradu
nákladů tohoto řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Žalovaný náhradu těchto
nákladů jednak nežádal a jednak mu prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení ani nevznikly
a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu