ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.17.2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
stěžovatelky H. S., zast. advokátem JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, se sídlem Hauerova 3,
Opava 746 01, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu,
se sídlem v Opavě, Bezručovo nám. 14, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2003, č. j. 22 Ca 225/2003 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna zástupce stěžovatelky, advokáta JUDr. Vlastimila Vezdenka, se přiznává
v částce 1075 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala dne 29. 5. 2003 u Krajského soudu v Ostravě návrh
na přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Opavě ze dne
16. 4. 2003, č. j. PU/2722/92-RB/2 vydanému podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o půdě).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 6. 2003, č. j. 22 Ca 225/2003 - 10 návrh
odmítl. V odůvodnění usnesení poukázal na novou právní úpravu, která nabyla účinnosti
dnem 1. 1. 2003, podle níž je soudní ochrana ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů
ve věcech, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů,
tj. ve věcech soukromoprávních upravena odlišně, a to v části páté o. s. ř. Protože předmětné
rozhodnutí o vlastnictví podle §9 odst. 4 cit. zákona má povahu soukromoprávní, nelze
mu poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví podle s. ř. s., ale v občanském
soudním řízení. Soud také poučil stěžovatelku, že může do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení podat žalobu podle §246 o. s. ř. k Okresnímu soudu v Opavě.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž vytýkala krajskému
soudu, že se vůbec nezabýval věcnou stránkou sporu a ve svém důsledku tak jen potvrdil
chyby pozemkového úřadu. Požaduje, aby její spor byl projednán, a proto se domáhala
zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci k dalšímu řízení.
Od 1. 1. 2003 nabyl účinnosti s. ř. s., který nově upravuje správní soudnictví a s touto
změnou souvisí také novelizace páté části o. s. ř. zákonem č. 151/2002 Sb. Správní soudy,
tj. specializované senáty krajských soudů a Nejvyšší správní soud, jsou nyní koncipovány
výlučně jako soudy veřejného práva tím, že je jim svěřeno výslovně poskytování ochrany
veřejným subjektivním právům (§2 s. ř. s.) a ve svém procesním postupu se řídí samostatným
zákonem. Rozhodování ve věcech soukromoprávních nyní náleží soudům, které postupují
podle páté části o. s. ř. Požadavek, aby věci soukromého práva, pokud o nich bylo rozhodnuto
správním orgánem, byly podrobeny zvláštnímu procesu, vyplývá z čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro Českou republiku závazná. Věci
„občanských práv a závazků“, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem, musí
být projednány způsobem, který judikatura Evropského soudu pro lidská práva označila
termínem „plná jurisdikce“. Tento pojem znamená, že soud posuzuje nejen zákonnost
správního rozhodnutí, ale i skutkovou stránku věci. Součástí reformy správního soudnictví
bylo proto i vyloučení soukromoprávních věcí, o nichž rozhodl správní orgán, z pravomoci
správních soudů s tím, že budou projednávány v občanském soudním řízení, protože právě
tento postup zajišťuje účastníkům takových sporů podstatně vyšší ochranu jejich práv
než v řízení před správními soudy.
Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě rozhodl o odmítnutí návrhu s tím, že věc
rozhodovaná podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (restituční nárok) je věcí
soukromoprávní, o níž nemohou soudy nadále rozhodovat podle s. ř. s., rozhodl v souladu
se zákonem, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věta
s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 a ve spojení
s §120 s. ř. s., když stěžovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady s tímto
řízením nevznikly. Soudem ustanovenému advokátovi byla odměna stanovena podle §7, §9
odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 68/2003 Sb. ve výši 1000 Kč
a náhrady hotových výdajů 75 Kč dle §13 odst. 3 cit. vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu