ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.37.2004
sp. zn. 5 As 37/2004 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Václavem Náměstkem, advokátem se sídlem AK
Hradec Králové, Škroupova 719, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého
kraje, Wonkova 1142, Hradec Králové, za účasti 1. Ing. P. D., 2. Ing. B. D., 3. F. M., v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003, č. j. 6475/ZP/2003, o kasační
stížnosti žalobce – stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
23. 2. 2004, č. j. 30 Ca 77/2003 - 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2004, č. j. 30 Ca 77/2003 -
21 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále krajský soud) odmítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003, č. j. 6475/ZP/2003, kterým
žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru
životního prostředí zn. 22471/2003/ŽP1/Sem/39887 ze dne 18. 4. 2003 a toto rozhodnutí
potvrdil. V citovaném rozhodnutí Magistrát města Hradec Králové povolil dle §15 zákona
č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění pozdějších předpisů a stavebního zákona č. 50/1976 Sb.
ve znění pozdějších zákonů, pro stavbu „Penzion č. p. 1578 s dvěma bytovými jednotkami“
st. p. č. 166/1, 166/2, p. p. č. 1758 a 1137/5 k. ú. P. P. vodní díla: SO 03 vodovod a SO 04
kanalizace podle projektové dokumentace vypracované firmou I., U V. 771, T. p. O. Toto své
rozhodnutí Magistrát města Hradec Králové odbor životního prostředí doručil účastníkům
řízení, mj. i V. V., U. 3 č. p. 868, H. K. Proti tomuto rozhodnutí Magistrátu podal žalobce
odvolání, které datoval dnem 22. 5. 2003, a které je založeno ve správním spisu a v něm
uplatnil námitku, že doposud nenabylo právní moci rozhodnutí o umístění stavby č. 3452 ze
dne 3. 6. 2003 pod č. j. 7567/02/HA/B1, neboť se proti němu v zákonem stanovené lhůtě
odvolal a proti odvolání podal žalobu pod č. j. 30 Ca 175/2002 a doposud nebylo ve věci
rozhodnuto nebo o tom alespoň nebyl vyrozuměn. Měl proto za to, že není možné v řízení
pokračovat, tedy ani povolit stavbu. O tomto odvolání žalobce rozhodl žalovaný Krajský úřad
Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 18. 7. 2003 č. j. 6475/ZP/2003 tak, že odvolání
žalobce zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu potvrdil, neboť dospěl k závěru,
že rozhodnutí o umístění stavby nabylo právní moci.
Rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Královéhradeckého kraje odboru životního
prostředí a zemědělství ze dne 18. 7. 2003 č. j. 6475/ZP/2003 učinil žalobce předmětem
žaloby sepsané dne 29. 9. 2003 a adresované Krajskému soudu v Hradci Králové. V žalobě
poukázal na to, že v zákonem stanovené lhůtě se odvolal proti rozhodnutí Magistrátu ze dne
18. 4. 2003, zejména s návrhem, aby v řízení nebylo pokračováno s ohledem na chybné
rozhodnutí o umístění stavby č. 3452 ze dne 3. 6. 2002 vedené pod č. j. 7567/02/HA/B1,
avšak tomuto odvolání nebylo vyhověno. Dále žalobce upozornil na rozpory v rozhodnutí,
zejména se stavebním zákonem a se zákonem o vodovodech a kanalizacích. Citovaným
rozhodnutím Magistrátu se povoluje stavba vodovodů a kanalizací, což koresponduje i s tím,
že jejich povolení si osobuje zvláštní stavební úřad, tedy odbor životního prostředí, který
se odvolává na rozhodnutí o umístění stavby, kde se však zmiňují pouze přípojky, nikoli
vodovod či kanalizace, z čehož je zřejmé, že povoluje stavbu bez předchozího územního
řízení, tedy v rozporu se stavebním zákonem. Zákon č. 274/2001 Sb. uvádí dva neslučitelné
pojmy, §2 vodovod a kanalizace a pojmy z §3 vodovodní přípojka a kanalizační přípojka
avšak zvláštní stavební úřad je dle potřeb směšuje jako rovnocenné. Mimo to zvláštní stavební
úřad zmíněné sítě umístil do koridoru širokého 3 m, kde jen vodovod a kanalizace s ohledem
na průměry potrubí vyžaduje dle zákona pás široký cca 5 m a územní rozhodnutí v těchto
třech metrech ještě uvažuje o umístění plynu a elektro. Znovu se tedy jedná o porušení
stavebního zákona již v rozhodnutí o umístění stavby, neboť právě územní řízení
má vzájemné odstupy a křížení řešit, aby bylo zcela zřejmé, bude-li možné do uvedených
prostor navrhované sítě umístit. Podle žalobce zvláštní stavební úřad i odvolací
úřad tj. žalovaný pochybily, neboť porušily svým jednáním zákon č. 71/1967 Sb.
a to v §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §47. Rovněž porušily opakovaně zákon č. 50/1976 Sb.
a zákon č. 274/2001 Sb. v §2, §3 a §23. Žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek, jímž
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003 č. j. 6475/ZP/2003 zruší.
Krajský soud napadeným usnesením žalobu žalobce odmítl, neboť má za to,
že z žalobních námitek je zřejmé, že žalobce jimi nebrojil proti zkrácení svých práv a rovněž
z nich nevyplývá, že mu žalovaným rozhodnutím byly založeny, změněny, zrušeny
nebo závazně určeny nějaká práva či povinnosti, ani že by byl postupem orgánu veřejné
správy zkrácen na právech, která mu příslušejí. Žalobní námitky totiž směřovaly jen proti
údajným pochybením v procesu vydání žalovaného rozhodnutí, která ale do právní pozice
žalobce nijak nezasáhla. Žalobce ostatně nic takového ani netvrdil. Na základě toho dospěl
krajský soud k závěru, že žalobce neměl k podání žaloby žalobní legitimaci ve smyslu
§65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. usnesením odmítl žalobu žalobce,
protože byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce, nyní stěžovatel (§105 odst. 1 s. ř. s)
kasační stížnost, ve které opakoval, že zvláštní stavební úřad i odvolací orgán – žalovaný
pochybily, neboť porušily svým jednáním zákony uvedené již v žalobě a vlivem tohoto
porušení dojde dle stavebního povolení k uložení vodovodního a kanalizačního řadu
do prostoru jednak nedostatečného, což vpravdě netíží stěžovatelovu mysl, ale zároveň
po uložení řadu na pozemku stěžovatele z téhož zákona, který je porušen, vznikne věcné
břemeno, tj. ochranné pásmo této stavby a s tímto zásadně nesouhlasí, neboť tímto věcným
břemenem proti své vůli je zásadně zkrácen na výkonu svých vlastnických práv. Z uvedeného
je zřejmé, že napadení rozhodnutí správního orgánu žalobou ze dne 29. 9. 2004 (správně
2003) je oprávněné a v souladu s §65 odst. 1 a 2 s. ř. s, neboť významně zasahuje
do hmotných práv stěžovatele a je s podivem, že krajský soud toto neshledal a žalobu odmítl.
Mimo to stěžovatel namítá, že neshledal-li soud jeho aktivní legitimaci, měl ze zákona
rozhodnout, že rozhodnutí je vadné. Odvolání na fakt, že dle situačního výkresu vyjádřili
svůj souhlas budoucí vlastníci (provozovatelé technických zařízení) je liché, neboť situační
výkres neřeší žádná ochranná pásma, jedná se pouze o souhlas se situací a faktické umístění
včetně způsobů křížení a ochranných pásem má za povinnost řešit stavební úřad v právě
napadeném rozhodnutí. Krajský soud neřešil ani tu skutečnost, že umístění sítí včetně
ochranných pásem není ani v územním rozhodnutí, což odmítl stěžovateli uznat již dříve
a není řešeno ani ve stavebním povolení, což krajský soud odmítl řešit napadeným usnesením.
Není-li tedy ani jedno z rozhodnutí vadné, znamenalo by to, že stavebník sám uváží,
jak povede sítě vodovodů a kanalizací a tedy stavební orgán je téměř zbytečným orgánem
v povolování sítí. Kasační stížností se domáhal zrušení napadeného usnesení krajského soudu
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 3. 3. 2005 stěžovatel tvrdil, že byl rozhodnutím
správních orgánů zkrácen zejména na svém vlastnickém právu k nemovitostem,
a to ke st. p. č. 2371/1, 2371/2, 2372 a garážím stojícím na st. p. č. 2371/1 a 2372, všechny
zapsány na LV č. 20650 pro k. ú. P. P., obec H. K. a že patří mezi osoby aktivně legitimované
podle §65 zákona č. 150/2002 Sb. Realizací napadených rozhodnutí byl poškozen, neboť
bylo poškozeno oplocení jeho pozemku a byla narušena statika garáže na st. p. č. 2371.
Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný a uvedl, že územním rozhodnutím ze dne
3. 6. 2002 se umísťovala stavba „Penzion s restaurací a dvěma bytovými jednotkami“
obsahující přístavbu a stavební úpravy stávajícího objektu včetně zpevněných ploch,
komunikace a odstavných stání, přípojek vodovodní, kanalizační, plynovodní a elektro,
oplocení. Tato formulace byla poněkud nevhodně použita v úvodu rozhodnutí s tím,
že součástí výroku předmětného rozhodnutí byly umisťované stavby podrobně specifikovány
a z podstaty předmětného rozhodnutí vyplývá, že se jedná o vodovodní a kanalizační řád.
Na třetí straně územního rozhodnutí je pasáž řešící vodu a kanalizaci. V případě kanalizace
se jednoznačně hovoří o tom, že „kanalizace bude napojena na stávající kanalizační řád,
na opačné straně ulice M………. „. Pokud se týká vodovodu, v územním rozhodnutí je použit
termín vodovodní řad. Územní rozhodnutí č. j. 7567/02/HA/B1 ze dne 3. 6. 2002 bylo na
základě odvolání přezkoumáno Okresním úřadem Hradec Králové, referátem regionálního
rozvoje a následně potvrzeno rozhodnutím č. j. La/RR2/294/02 ze dne 1. 8. 2002. Rozhodnutí
o odvolání bylo následně na základě žaloby přezkoumáno Krajským soudem v Hradci
Králové a rozsudkem č. j. 30 Ca 175/2002-25 ze dne 3. 6. 2003 byla žaloba zamítnuta. Na
základě výše uvedeného je stavba vodovodu a kanalizace povolená Magistrátem města
Hradec Králové, odborem životního prostředí zn. 22471/2003/ŽP1/Sem/39887 ze dne
18. 4. 2004 vodním dílem, nikoli přípojkou a byla tedy správně povolena vodoprávním
úřadem. K tomuto závěru dospělo i Ministerstvo zemědělství ČR, odbor státní správy ve
vodním hospodářství, ve vyjádření č. j. 33606/03-7310 ze dne 3. 12. 2003 jako orgán
příslušný k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Dále se žalovaný vyjadřoval i
k námitce stěžovatele o nerespektování inženýrských sítí. Se závěrem krajského soudu
učiněným v napadeném usnesení žalovaný souhlasí. Dále namítl, že kasační stížnost
neobsahuje též další náležitosti vyplývající z ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. Není zde
zejména stanoveno, z jakých důvodů (dle §103 s. ř. s.) stěžovatel napadá rozhodnutí
krajského soudu. V kasační stížnosti pouze opakuje argumenty uplatněné již v žalobě proti
jeho rozhodnutí. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.
Osoba zúčastněná na řízení Ing. P. D. ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její
zamítnutí s odůvodněním, že stěžovatel uvádí soud v omyl, neboť vědomě tvrdí polopravdy
a to vše po zákonných termínech a bez předepsaných náležitostí kasační stížnosti.
I když stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neuvádí, jaký její důvod uplatňuje
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., vychází Nejvyšší správní soud z obsahu kasační
stížnosti a tedy z toho, že stěžovatel uplatňuje kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby), tedy důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Z obsahu kasační stížnosti totiž vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí s tím, že jeho žaloba byla
odmítnuta z důvodu, který uvádí krajský soud, totiž, že byla podaná osobou zjevně
neoprávněnou /§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s./, protože stěžovatel neměl k podání žaloby žalobní
legitimaci ve smyslu §65 odst. 1 a 2 s. ř. s. Stěžovatel oproti tomu v kasační stížnosti tvrdil,
že byl na svých hmotných právech rozhodnutím žalovaného zkrácen a že k podání žaloby
byl legitimován.
Nejvyšší správní soud vychází z toho, že žalovaný rozhodnutím, které stěžovatel
napadl žalobou, rozhodl mimo jiné o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Magistrátu města Hradec Králové odboru životního prostředí ze dne 18. 4. 2003
č. j. 22471/2003/ŽP1/Sem/39887 povolení stavby vodních děl firmě Ing. P. D. – M.: SO 03
vodovod a SO 04 kanalizace podle projektové dokumentace. Jak Magistrát města Hradec
Králové, tj. správní orgán I. stupně, tak žalovaný jako správní orgán II. stupně považovaly
stěžovatele za účastníka tohoto řízení. Jak již rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci
č. j. 5 A 45/2001 – 65 postavení účastníka řízení a z toho plynoucí soubor práv a povinností
náleží jen tomu, koho za účastníka správního řízení považuje zákon, nikoliv správní orgán.
V daném případě stěžovatele za účastníka řízení považoval správní orgán, jak výše uvedeno.
Podle §59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. účastníky stavebního řízení jsou osoby,
které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají
vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich a tato práva mohou být
stavebním povolením přímo dotčena. Pokud podle rozhodnutí Magistrátu města Hradce
Králové ze dne 18. 4. 2003 byla povolena stavba vodní díla pro stavbu „Penzion č. p. 1578
s dvěma bytovými jednotkami“ st. p. č. 166/1, 166/2, p. p. č. 1758 a 1137/5 k. ú. P. p., pak
stěžovatel, který podle vlastního tvrzení je vlastníkem stavební plochy č. 2371/1, 2371/2,
2372 a garáží stojících na stavební ploše č. 2371/1 a 2372, vše zapsáno na LV č. 20650 pro
k. ú P. p., obec Hradec Králové, je osobou mající vlastnická práva k sousedním pozemkům a
stavbám na nich a je účastníkem stavebního řízení ve smyslu již citovaného §59 odst. 1
písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. Za této situace závěr krajského soudu, že stěžovatel neměl
k podání žaloby žalobní legitimaci ve smyslu §65 odst. 1 a 2 s. ř. s. neodpovídá skutečnosti.
Jestliže stěžovatel byl účastníkem stavebního řízení ve správním řízení a v žalobě proti
rozhodnutí žalovaného namítá, že byla povolena stavba bez předchozího územního řízení a
tvrdil i další skutečnosti, pak bylo třeb a, aby krajský soud žalobu stěžovatele projednal věcně
(z důvodů, které stěžovatel v žalobě uplatnil), nikoliv aby žalobu odmítl jako podanou osobou
zjevně neoprávněnou.
Z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení krajského soudu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s),
v němž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
(§110 odst. 3 s. ř. s).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu