ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.101.2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
stěžovatele: O. Y., zast. advokátem Mgr. Alexandrem Vaškevičem, se sídlem AK
Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7,
o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 3. 11. 2004, č. j. 14 Az 401/2004 - 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2004,
č. j. 14 Az 401/2004 – 16, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 7. 2004, č. j. OAM- 3945/VL-22-K02-2003 nebyl
stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona. č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“); současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování
podle §91 téhož zákona. Podanou žalobu proti rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem
odmítl. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uplatňuje
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.).
Stěžovatel soudu I. stupně vytýká, že napadeným usnesením porušil ust. §37 odst. 5 s. ř. s.,
když stěžovatele nevyzval k odstranění vad podání a nebyla mu stanovena lhůta, v níž tak má
učinit. Je přesvědčen, že lhůta podle §72 odst. 1 s. ř. s. a dle §37 odst. 5 s. ř. s. ještě nepočala
běžet, neboť nebyl k odstranění vad vyzván. Stěžovatel rovněž namítá, že jím podaný opravný
prostředek netrpěl neodstranitelnými vadami. Je přesvědčen, že žaloba splňovala požadavky
ust. §71 s. ř. s., byť není formulována pregnantně, což se za situace, kdy stěžovatel nemá
právní vzdělání, je cizím státním příslušníkem, neovládajícím český jazyk, pochopitelné,
a trvání na formalizovaném znění žaloby je diskriminačním opatřením. Stěžovatel napadl
všechny výroky rozhodnutí, které označil, uvedl rovněž co žádá. Žalobu bylo dle přesvědčení
stěžovatele možno projednat, resp. její vady odstranit. Stěžovatel požaduje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mi vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené usnesení v mezích důvodů
uplatněných dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou
dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze
na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této
žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech
pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 s. ř. s).
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání vymezených
v ustanovení §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho
doručení žalobci, označení osob zúčastněných na řízení (existují-li takové osoby a jsou-li
žalobci známy), označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž
musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést a konečně též návrh výroku rozsudku. Označení napadených výroků
a vymezení žalobních bodů je přitom předurčující pro samotný přezkum napadeného
rozhodnutí, neboť v souladu se zásadou dispoziční, je podle §75 odst. 2 s. ř. s. soudní
přezkum vymezen žalobou napadenými výroky a žalobními body, tak jak je žalobce ustaví
ve své žalobě (s výjimkou nicotnosti rozhodnutí, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti).
Neobsahuje-li žaloba shora uvedené náležitosti, či trpí-li žaloba jinými odstranitelnými
vadami, je podle §37 odst. 5 s. ř. s. povinností předsedy senátu žalobce vyzvat k doplnění
podání, popř. k opravě nebo odstranění jeho vad, a to ve lhůtě, kterou mu k tomu stanoví.
Pokud žalobce vady ve stanovené lhůtě neodstraní vůbec nebo nedostatečným způsobem,
je pro další postup soudu rozhodné, zda žaloba trpí takovými vadami, které brání možnosti
pokračovat v řízení a o takové žalobě meritorně rozhodnout. Brání-li vady žaloby možnosti
v řízení pokračovat a o žalobě meritorně rozhodnout, soud takovou žalobu odmítne
V předmětné věci tomu tak však nebylo.
Možnost napadení pravomocného správního rozhodnutí a zejména možnost
jeho zrušení soudem je bezesporu určitým zásahem do principu právní jistoty. Proto zákon
stanoví, že žalobu je možno podat v poměrně krátké lhůtě podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s.,
ale i to, že jen v této lhůtě je možno žalobu rozšířit, tedy i uvádět další žalobní důvody
(§72 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. obsahuje-li podání vady, vyzve předseda senátu podatele
k jejich odstranění a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání ve lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
odmítne; o tom musí být podatel ve výzvě poučen. Lhůtu k odstranění vad podání stanovenou
předsedou senátu dle cit. ustanovení nelze zaměňovat s lhůtou pro uplatnění žalobních
námitek, resp. jejich rozšíření.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že k podání žalobce – žalobě učiněné
na předepsaném formuláři s českým předtiskem, z níž bylo zřejmé kdo jej činí,
jaké rozhodnutí je napadeno, které jeho výroky jsou označeny, jakož i to čeho se žaloba
domáhá a doplněné vyjádřením žalobce v cizím jazyce, učinil soud toliko to, že si sám
provedl překlad tohoto vyjádření. Soud tak nepostupoval v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s.,
nevyzval podatele k odstranění vad podání a doplnění žaloby, ač pro takový postup byly dány
důvody.
Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu – a ve shodě s konstantní judikaturou
Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 738/2000) - je nutno vycházet především
ze skutečnosti, že smyslem procesních podmínek řízení obecně je snížení entropie
(neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních
vztazích a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů.
Stanovení těchto podmínek proto musí být provedeno transparentně, srozumitelně
a předvídatelným způsobem a nesmí být zejména zneužíváno k tomu, aby v praxi docházelo
k denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti).
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že se ztotožňuje s kvalifikací žaloby stran absence náležitostí dle §71 s. ř. s, nelze
však konstatovat, že se jedná o neodstranitelný nedostatek podání, tím spíše, nebyl-li
stěžovatel k odstranění vad vyzván. Nebyly-li z obsahu podané žaloby, jakož i z obsahu
správního spisu, který měl soud k dispozici patrné důvody z nichž je žaloba podána, bylo však
zřejmé, čeho se žalobce domáhá, byl na místě postup soudu dle §37 odst. 5 s. ř. s., přičemž
měl být stěžovatel poučen i o patřičných právních následcích.
Vzhledem k tomu, že věc byla meritorně vyřízena v souladu s ust. §56 s. ř. s. vyřízena
přednostně, nerozhodoval již soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl dle ust. 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnut
návrh stěžovatele, je nezákonné, a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí
krajského soudu zrušil a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud se přitom bude řídit
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. července 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu