ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.17.2005
sp. zn. 5 Azs 17/2005 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: S. A., zast. JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem ve Znojmě, Chelčického 4,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004,
č. j. 61 Az 112/2004 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, č. j. 61 Az 112/2004 - 29, zamítl Krajský soud
v Ostravě žalobu žalobkyně – stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra
ČR ze dne 18. 5. 2004, č. j. OAM-1818/VL-07-08-2004, kterým byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná žádost stěžovatelky o udělení azylu dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zák.
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
v platném znění (dále jen „zákon o azylu“).
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka včas kasační
stížnost.
V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje kasační důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka namítá, že soud vycházel z nesprávného skutkového posouzení předložených
důkazů, kdy de facto přijal závěry učiněné správním orgánem. Stěžovatelka nesouhlasí
se závěrem, že důvodem žádosti o azyl byla ekonomická migrace stěžovatelky. Jak je zřejmé
z azylového spisu, je stěžovatelka ve svém domovském státě vystavena tlaku mafie, která
ji vydírá a ohrožuje na zdraví a životě, přitom kompetentní ruské orgány tuto situaci neřeší.
Není pravdou, že by při své žádosti stěžovatelka byla vedena snahou vyhnout se povinnosti
vrátit zapůjčené peníze, jak konstatuje napadené rozhodnutí správního orgánu, ale naopak
byla o tyto finanční prostředky sama připravena a dále vydírána takovým způsobem, že při
případném návratu do vlasti má důvodnou obavu o svůj život.
Žalovanému vytýká, že se nedostatečně zabýval skutečným stavem věci, když
skutkový stav zřejmě nepochopil a rozhodl z důvodu nepřípustnosti ekonomické migrace.
V dané věci tak žalovaný nepostupoval v souladu s příslušným ustanovením správního řádu,
když nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav. S touto námitkou se pak krajský soud
nevypořádal.
Právní hodnocení věci učiněné krajským soudem vychází se shora uvedených
nesprávných závěrů. Dle názoru stěžovatelky je ona vystavena tlaku mafiánských struktur
v Rusku, a to z důvodu svého sociálního postavení, kdy jako podnikatelka je těmito
strukturami vydírána a pakliže vyděračům nevyhoví, je jí vyhrožováno fyzickým násilím
až likvidací. Dle názoru stěžovatelky je tak dán důvod pro udělení azylu dle ustanovení §12
písm. b) zákona o azylu.
Na základě výše uvedeného navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí soudu a vrácení
věci k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka podává návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti vyjádřil dne 20. 12. 2004, kdy ve svém podání
popřel oprávněnost kasační stížnosti. Dále uvedl, že potíže stěžovatelky se soukromými
osobami nejsou důvodem pro udělení azylu. Stěžovatelka nevyužila právních prostředků,
které právní řád země jejího původu umožňuje využít k ochraně práv a svobod jedince.
Žalovaný zároveň odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi
stěžovatelky. Navrhuje kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek kasační stížnosti
nepřiznat.
Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka přípisem ze dne 25. 1. 2005,
ve kterém zdůraznila, že trvá na své námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového
stavu věci. Dále uvedla, že k podání žádosti o azyl ji vedlo jednání třetích soukromých osob
v zemi původu. Jedinou možností stěžovatelky, jak se vyhnout fyzické likvidaci, je nevracet
se do země původu, proto trvá na udělení azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného
rozhodnutí (§75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec
má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem
o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince
k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení
azylu bylo zahájeno dne 7. 5. 2004 na základě žádosti, v níž stěžovatelka uvedla,
že v listopadu 2003 spolu s přítelkyní zapůjčila finanční prostředky jedné ženě, která však
dluh odmítla splatit. Přítel dlužnice byl členem mafie a začal po nich vymáhat další finanční
prostředky. Obrátili se s žádostí o pomoc na policejní orgány, ale ty jim odmítli pomoci,
protože neměly řádně uzavřenou smlouvu. Členové mafie jí vyhrožovali osobně i písemně
a několikrát se pokusili o únos dcery. Dceru proto přemístila k sestře a sama odcestovala
do ČR. Protože jí končila platnost víza, rozhodla se požádat o azyl.
V pohovoru konaném dne 14. 5. 2004 upřesnila, že spolu s přítelkyní si otevřely
obchod, ve kterém prodávaly vlastní zboží. V prosinci 2003 zapůjčily na základě ústní dohody
jedné ženě částku 100 000 rublů. Dluh se žena zavázala uhradit do konce téhož roku. Když
dlužnici telefonicky o úhradu dlužné částky požádaly, bylo jim řečeno, že mají na dluh
zapomenout. Od známých se dověděly, že dlužnice žije v domácnosti s členem mafie, který
se zabýval nelegální činností. Poprvé se s tímto člověkem stěžovatelka setkala dne 17. 1. 2004
po návratu domů, kdy ji tento ponižoval, podruhé ji vyhledal v zaměstnání a vyhrožoval
ji odebráním prodejny. Obrátila se proto s žádostí o pomoc na policii, ale její žádost byla
odmítnuta, neboť nebyla sepsána písemná dohoda o půjčce. Jinými prostředky se nepokoušela
získat zapůjčené finanční prostředky. Poté, co se přítel dlužnice dověděl, že se stěžovatelka
obrátila na policii, jeho přátelé ji začali vyhledávat a požadovali po ní, aby nepožadovala
vrácení peněz. V jednom případě se pokusili unést dceru stěžovatelky. Přemístila se proto
s dcerou k rodičům. Také přítele v jednom případě unesli za město a tam jej fyzicky napadli.
Ani tyto události stěžovatelka neoznámila na policii, neboť se domnívala, že by ji státní
orgány nepomohly a obávala se, že by se to mohli vyděrači dovědět. Stěžovatelka se rozhodla
odjet ze země. Poté, co ji skončila platnost víza v ČR, požádala o azyl. Vstupem do azylového
řízení se chce stěžovatelka ukrýt před vyděrači v Rusku a chce legalizovat svůj pobyt v ČR.
V případě návratu se obává člověka, který ji vydíral. Žalovaný na základě provedeného
správního řízení vydal dne 18. 5. 2004 rozhodnutí, kterým žádost stěžovatelky o udělení azylu
zamítl jako zjevně nedůvodnou v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
neboť žadatelka neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být pronásledována
z důvodů uvedených v ustanovení §12 zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný
uvedl, že v průběhu řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o azyl byly její problémy
s vyděrači a snaha po legalizaci pobytu.
Stěžovatelka rozhodnutí žalovaného napadla žalobou. V této vytkla žalovanému
porušení procesních ustanovení, zároveň odkázala na údaje, které vypověděla v rámci
pohovorů, jakož i na obsah správního spisu.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem.
Krajský soud neshledal namítané porušení procesních ustanovení a dospěl k závěru,
že skutkový stav byl zjištěn správně, žalovaný v souladu se zákonem zamítl žádost
stěžovatelky o udělení azylu s odkazem na ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom,
že by mohla být vystavena pronásledování z důvodu uvedených v §12 zákona o azylu.
Výše uvedený rozsudek napadla stěžovatelka včas kasační stížností.
V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatňuje stižní důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když namítá, že žalovaný nedostatečným způsobem zjistil
skutkový stav. Tento nepochopil a rozhodl z důvodu nepřípustnosti ekonomické migrace,
i když se v daném případě jedná o žádost podanou z důvodu obavy o život stěžovatelky.
Dále stěžovatelka, ačkoliv tak nečiní konkrétním odkazem, uplatňuje, jak je patrno
z obsahu kasační stížnosti, důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když
namítá nesprávné právní hodnocení učiněné krajským soudem, který vyšel z nesprávných
skutkových závěrů. Dle názoru stěžovatelky splňuje podmínky pro udělení azylu
dle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, neboť je vystavena tlaku mafiánských struktur
v Rusku z důvodu svého sociálního postavení, kdy jako podnikatelka je těmito strukturami
vydírána.
Námitku stěžovatelky spočívající v kritice postupu krajského soudu, který
dle stěžovatelky bez bližšího odůvodnění pouze konstatoval závěry žalovaného a nevypořádal
se v odůvodnění rozsudku s žalobní námitkou ohledně nedostatečně zjištěného skutkového
stavu je pak dle jejího obsahu nutno podřadit pod kasační důvod zakotvený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Tvrzenou nezákonnost spatřuje stěžovatelka v nesprávném posouzení důvodů podání
žádosti o azyl, kdy žalovaný a následně i soud došli k nesprávnému závěru, že důvodem
žádosti o azyl je ekonomická migrace stěžovatelky. Stěžovatelka se naopak domnívá,
že splňuje podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, neboť
je vystavena tlaku mafiánských struktur v Rusku z důvodu svého sociálního postavení, kdy
jako podnikatelka je těmito strukturami vydírána, je ji vyhrožováno fyzickým násilím
a likvidací.
S názorem stěžovatelky se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště. Podle ustanovení §2 odst. 6 cit. zákona se za pronásledování pro účely
tohoto zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický
nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady
ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě
osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem
zajistit ochranu před takovým jednáním.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 citovaného zákona.
Z výše citovaných ustanovení zákona vyplývá, že správní orgán má povinnost
zjišťovat podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona o azylu pouze v případě,
že žadatel o azyl důvody zde uvedené alespoň tvrdí. V daném případě však stěžovatelka
ve správním řízení netvrdila, že je v zemi svého původu pronásledována za uplatňování
politických práv a svobod nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy,
náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. Bezprostředním důvodem žádosti o azyl byly v daném případě problémy
se soukromou osobou mimo státní struktury, s přítelem dlužnice stěžovatelky,
který stěžovatelku obtěžoval v souvislosti s vymáháním dluhu. Dle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu nelze problémy mezi soukromými osobami považovat za některý
z důvodů, pro něž by bylo lze podle §12 zákona o azylu úspěšně odůvodnit žádost o azyl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že odůvodněná obava
z pronásledování ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 cit. zákona je důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 písm. b) cit. zákona pouze tehdy, když se toto pronásledování
uskutečňuje z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání politických názorů. Žádná taková okolnost však v průběhu správního
řízení nebyla stěžovatelkou ani tvrzena. Za této situace žalovaný správní orgán a následně
ani Krajský soud v Ostravě povinnost zjišťovat důvody pro udělení azylu dle ustanovení §12
zákona o azylu neměli. Pro posouzení zjevné nedůvodnosti žádosti o udělení azylu je přitom
rozhodující skutkový stav v okamžiku vydání rozhodnutí správního rozhodnutí.
Namítá-li stěžovatelka poprvé až v kasační stížnosti, že je pronásledována
mafiánskými strukturami v Rusku z důvodu svého sociálního postavení, uplatňuje
tak skutečnosti nové, které nebyly v průběhu celého správního ani soudního řízení zmíněny
a tvoří z tohoto pohledu novum ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
ve smyslu výše citovaného ustanovení nepřihlížel při rozhodování ke skutečnostem,
které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění stížnostního
důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Stěžovatelka v kasační stížnosti žalovanému vytýká, že se nedostatečně zabýval
skutečným stavem věci, když jej zřejmě nepochopil a rozhodl z důvodu nepřípustnosti
ekonomické migrace.
Ani tuto námitku nepovažuje Nejvyšší správní soud za opodstatněnou.
Ve správním spise je založena žádost o udělení azylu, vlastnoručně psané důvody
žádosti, jakož i protokol o pohovoru k žádosti o udělení azylu. Informace obsažené v těchto
listinách jsou dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť z nich jednoznačně vyplývá absence tvrzení
relevantních důvodů, která je podmínkou aplikace citovaného ustanovení. V daném případě
důvody uvedené opakovaně stěžovatelkou ve správním řízení žalovaný vyhodnotil tak,
že nejde o důvody podřaditelné pod některý z důvodů uvedených v ust. §12 cit. zákona
a Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje.
Tvrzení stěžovatelky, že žalovaný ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl,
že stěžovatelka byla „vedena snahou vyhnout se povinnosti vrátit zapůjčené finanční
prostředky“, když naopak byla o tyto prostředky sama připravena, nemá oporu ve spise.
Na stránce č. 2 rozhodnutí žalovaný konstatoval, že „v průběhu správního řízení bylo
objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení azylu výše jmenované je snaha vyhnout
se možnému jednání vyděrače, který ji odmítal splatit dlužnou částku.“ Tento závěr plně
koresponduje s informacemi, které stěžovatelka žalovanému poskytla v průběhu konaných
pohovorů.
Obdobně je tomu taktéž v případě tvrzení stěžovatelky, „že žalovaný rozhodl z důvodu
nepřípustnosti ekonomické migrace“. Jak je patrno z obsahu odůvodnění rozhodnutí
žalovaného, žalovaný k takovémuto závěru při svém rozhodování nedospěl, když naopak
zhodnotil, že důvody uváděné stěžovatelkou- obava z možného jednání vyděrače a legalizace
pobytu v ČR – nelze pod důvody pro udělení azylu podřadit.
Proto Nejvyšší správní soud neshledal naplnění stěžovatelkou uplatňovaného důvodu
kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Taktéž námitky stěžovatelky, kterou je možné dle jejich obsahu podřadit pod kasační
důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., spočívající v kritice postupu
krajského soudu, který dle stěžovatelky bez bližšího odůvodnění pouze konstatoval závěry
žalovaného a nevypořádal se v odůvodnění rozsudku s žalobní námitkou ohledně
nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nejsou opodstatněné.
Jak vyplynulo z napadeného rozsudku, krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí
v mezích žalobních bodů ve smyslu §75 odst. 2 s. ř. s. a ztotožnil se žalovaným v tom,
že stěžovatelka nenaplnila žádný z důvodů pro udělení azylu. Krajský soud se dostatečným
způsobem vypořádal se všemi žalobními námitkami a svůj právní názor také řádně odůvodnil.
Na obecně formulované procesní žalobní námitky soud zareagoval, a v obecné rovině
se s nimi také vypořádal. Z odůvodnění rozsudku na straně č. 3 je patrné, že krajský soud
namítaná procesní pochybení neshledal, když uvedl „provedenými důkazy obsaženými
ve správním spise žalovaného krajský soud nezjistil žádná procesní pochybení“. V daném
případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka namítaná pochybení v žalobě nijak
nekonkretizovala.
Důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. rovněž nebyl naplněn.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené v kasační stížnosti
stěžovatelkou podřazené pod ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) a d) s. ř. s., nebyly prokázány,
a proto podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Protože stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech
řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu