ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.185.2005
sp. zn. 5 Azs 185/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: P .V. S., zast. Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Sofijská
890/31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
7. 2. 2005, č. j. 14 Az 426/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. č. j. 14 Az 426/2003 - 25 ze dne 7. 2. 2005,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-846/VL-19-C10-
2003 ze dne 8. 9. 2003, jímž nebyl stěžovateli podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a jímž bylo zároveň
vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím soudu, uvádí, že již v žádosti o udělení azylu
uváděl skutečnosti svědčící o tom, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má. Konkrétně se domnívá, že ve Vietnamu obecně lidská práva dodržována
nejsou. Připouští sice, že ekonomické potíže měl taktéž, avšak neoznačuje tyto jako hlavní
důvod žádosti. Stěžovatel se tedy nemůže ztotožnit se závěry soudu o tom, že o azyl požádal
pouze z ekonomických důvodů a důvodů legalizace svého pobytu. Kasační stížnost
tedy podává z důvody vad řízení, které spočívají v tom, že skutková podstata, z níž vycházel
správní orgán, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit, tedy s odkazem na §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc
k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2005 ke kasační stížnosti popřel
její oprávněnost, domnívá se, že napadený rozsudek je vydán v souladu se zákonem, odkazuje
na vlastní spis. Přiznání odkladného účinku žalovaný nepodporuje. Navrhuje buď odmítnutí
kasační stížnosti pro neodstraněné vady (v žalobě chybí povinný údaj o datu doručení
rozsudku), případně zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení přezkoumal v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku
krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu
(cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží
dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje
cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor
cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost
uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí
o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam,
negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení
azylu bylo zahájeno dne 25. 2. 2003 na základě žádosti o udělení azylu, v níž stěžovatel
uvedl, je bez vyznání v zemi původu nebyl členem žádné politické strany. Z Vietnamu
vycestoval dne 24. 8. 2002 pouze z ekonomických důvodů. Upřesnil, že v zemi původu
nemohl najít zaměstnání. Do ČR přijel nelegálně za prací, kterou mu slíbil jeho bratranec.
Stěžovatel požádal o azyl taktéž z důvodu legalizace pobytu, když nemá cestovní pas
a povolení k pobytu. V případě návratu se ničeho neobává. V pohovoru konaném
za přítomnosti tlumočníka z vietnamského jazyka dne 30. 5. 2003 stěžovatel důvody svého
odchodu zopakoval a upřesnil, že ve vlasti nežádal o pomoc státní úřady a nepokusil
se přestěhovat za zaměstnáním na jiné místo ve Vietnamu. Žalovaný na základě provedeného
správního řízení vydal dne 8. 9. 2003 rozhodnutí, kterým stěžovateli neudělil azyl z důvodu
nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a současně
vyslovil, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že důvodem odchodu stěžovatele byly
ekonomické problémy vyplývající z jeho nezaměstnanosti. V průběhu správního řízení
stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, kterou by prokázal, že byl pronásledován
ve své vlasti z důvodu právně relevantních pro udělení azylu ve smyslu ustanovení §12
zákona o azylu. Podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §13 odst. 1, 2 a ustanovení §14
žalovaný taktéž neshledal.
Proti předmětnému rozhodnutí podal stěžovatel žalobu. Dle jeho názoru splňuje
podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu. Krajský soud žalobu zamítl
kasační stížností napadeným rozsudkem. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný vydal
napadené rozhodnutí v souladu se zákonem, když stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení
azylu.
Výše uvedený rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační
stížností.
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatňuje stižní důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b ) s. ř. s., neboť je přesvědčen, že řízení před správním orgánem
je stiženo vadami, které spočívají v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel,
nemá popru ve spisech.
Konkrétně stěžovatel nesouhlasí se závěry žalovaného a soudu, že hlavním jediným
důvodem podání žádosti o azyl byly ekonomické problémy a snaha po legalizaci. Stěžovatel
v této souvislosti oponuje, že hlavním důvodem jeho žádosti o azyl nebyly ekonomické
důvody, ale že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů v domovské zemi.
V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu je třeba k této námitce
uvést, že správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl
uvedl jako důvody, pro které o azyl žádá. Uvedl-li stěžovatel v řízení před správním orgánem
pouze určité důvody, nemůže účinně v řízení o kasační stížnosti namítat, že správní orgán
nezjišťoval důvody jiné, stěžovatelem v řízení před správním orgánem neuváděné. Z důvodu,
že z výše uvedené žádosti o udělení azylu, resp. z protokolu o pohovoru k důvodům žádosti
o udělení azylu na území České republiky, na základě kterých rozhodoval žalovaný správní
orgán o udělení azylu, vyplynulo, že stěžovatel požádal o udělení azylu toliko z důvodů
ekonomických. Ze správního spisu naopak podle Nejvyššího správního soudu vyplynulo,
že správní orgán provedl vzhledem k důvodům uvedeným v označené žádosti, resp.
protokolu, úplné dokazování, ze kterého je zřejmé, z jakých důkazních prostředků při svém
rozhodování vycházel. Všechny důkazní prostředky byly správním orgánem řádně
zhodnoceny, přičemž provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav,
který má, jak již bylo výše uvedeno, v souzené věci oporu ve spisu, resp. s ním není
v rozporu, a Krajský soud v Ústí nad Labem proto nepochybil, pokud rozhodnutí žalovaného
správního orgánu pro stěžovatelem uváděné důvody nezrušil. Nejvyšší správní soud tudíž
nemohl stěžovateli v tomto stížnostním bodě přisvědčit.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod uvedený v kasační stížnosti
stěžovatelem podřazený pod ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nebyl prokázán,
a proto podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra
ČR, které bylo v řízení úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo,
a proto rozhodl soud o nákladech řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 16. prosince 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu