ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.209.2005
sp. zn. 5 Azs 209/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Y. S., zast. advokátem Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., se sídlem Brno, Bašty 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu,
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2005,
č. j. 64 Az 132/2004 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce jako stěžovatel proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. února 2005, č. j. 64 Az 132/2004 - 18, jímž byla žaloba
stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2004, č. j. OAM-2082/VL-07-19-2004,
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších právních
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá porušení §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), má totiž zato, že vzhledem k jeho
ukrajinské národnosti měl správní orgán vést pohovor v jazyce ukrajinském, nikoliv
v ruském, ve kterém se nebyl schopen stěžovatel na potřebné úrovni dorozumět ve smyslu
§22 odst. 1 zákona o azylu („účastník řízení má právo jednat v řízení o udělení azylu
v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem
ministerstvo účastníkovu poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení“). Stěžovatel
sice souhlasil s tlumočníkem do jazyka ruského, neboť se snažil vyhovět provozním potřebám
žalovaného, avšak tlumočnice, která pohovor tlumočila, byla gruzínské národnosti, a její
výslovnost byla natolik odlišná, že stěžovatel nebyl schopen na nezbytné úrovni porozumět
pohovoru. Tvrzení žalovaného považuje stěžovatel za značně zavádějící, neboť žalobce nebyl
zcela schopen porozumět jak ústnímu jednání, tak i písemnostem, zejména česky psaným
úředním dokumentům a jejich náležitostem, což se týká např. schopnosti porozumět poučení.
Vzhledem k výše uvedenému lze tak mít za to, že pro stěžovatele bylo fakticky nemožné tento
důvod uplatnit ve své žalobě ke krajskému soudu. Právě zde je příčina celé řady
nedorozumění, která pak vyústila v to, že nebyl správně zjištěn skutkový stav a že žalovaný
nedostál svým povinnostem, které mu jsou uloženy správním řádem. Dle názoru stěžovatele
došlo k porušení právních norem procesní povahy. Dle §3 odst. 3 a 4 správního řádu
je správním orgánům v řízení uložena povinnost svědomitě a odpovědně se zabývat každou
věcí, která je předmětem řízení a spolehlivě zjišťovat stav věci. Žalovaný nevedl řízení tak,
aby posílil důvěru v jeho správnost. Postup žalovaného tak stěžovatel shledává nesprávným,
nepřesvědčivým a nedostatečným co do rozsahu dokazování, neboť dle §32 odst. 1 správního
řádu je povinností správního orgánu zjistit přesně a úplně skutkový stav věci. Rovněž
je vytýkáno porušení §46, §47 odst. 3 správního řádu. Důsledkem porušení procesních
ustanovení je pak porušení ustanovení zákona o azylu.
Tyto stěžovatelem uvedené důvody lze podřadit pod ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
jelikož výslovně napadá pouze to, že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není
zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Na základě výše uvedeného
stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení; dále žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek
soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný odkazuje na správní spis, vlastní
podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Námitka týkající se stěžovatelem tvrzeného nepoučení stěžovatele o jeho právech
a povinnostech v řízení o azylu se žalovanému jeví jako účelová, neboť každý žadatel o azyl
je na začátku řízení o azylu poučen o svých právech a povinnostech v průběhu řízení.
Žalovaný konstatuje, že součástí spisového materiálu, vedeného k jeho žádosti o udělení
azylu, je čestné prohlášení o převzetí poučení ze dne 4. 6. 2004, tedy ze stejného dne, kdy
s ním bylo zahájeno řízení o udělení azylu. Obsahem tohoto poučení je informace o průběhu
řízení o udělení azylu a o stěžovatelových právech a povinnostech během tohoto řízení. Svým
podpisem pak stěžovatel potvrdil, že s obsahem poučení byl seznámen a rozuměl
mu. Stěžovatelova námitka uplatňovaná v kasační stížnosti je tedy dle žalovaného nedůvodná.
K námitkám právního zástupce týkající se neporozumění stěžovatele překladu tlumočníka
v průběhu tlumočení k pohovoru, žalovaný poukazuje na správní spis, kde je založeno
prohlášení o jazyce stěžovatele, kde je výslovně uvedeno, že si žadatel přeje, aby řízení bylo
vedeno v jazyce ruském. Proto byl i následně veden pohovor v jazyce ruském za přítomnosti
tlumočnice z jazyka ruského a stěžovatel proti tomu neměl námitek. Stěžovatel uvedl,
že se cítí zdráv a je schopen pohovoru. Zároveň uvedl, že poučení rozuměl a nežádal bližší
vysvětlení. Závěrem pohovoru byl seznámen s obsahem protokolu o pohovoru v jazyce
ruském, souhlasil s ním a nežádal doplnění. Ani v protokolu o pohovoru se žadatelem není
nejmenší zmínka o nějakém nedostatku či nespokojenosti stěžovatele s tlumočením, proto
se žalovanému jeví tato námitka jako irelevantní a čistě účelová.
Žalovaný neshledal důvody k přiznání odkladného účinku a navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval samostatně o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s., neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu
s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák./
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák./,
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Ke skutečnostem,
které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud
v souladu s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédne.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích důvodu uplatněného ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Důvodem kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jsou vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
K tomu soud upomíná, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel
v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp.
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu uvedl obecné důvody dle správního řádu. Soud se jimi zabýval a došel
k následujícímu: žalobce odůvodnil žádost o azyl tím, že ve své vlasti měl problémy s cizími
osobami, které mu vyhrožovaly zabitím. Žalobce tedy neuvedl žádné skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Žalovaný proto správně zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. g) citovaného zákona.
Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné
podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci; z odůvodnění
rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl
žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž
rozhodoval; nic ze správního spisu nenaznačuje, že by se žalovaný nezabýval touto věcí
odpovědně a svědomitě, a protože námitky ohledně procesního předpisu byly uvedeny pouze
obecně, soud se jimi dále neměl možnost zabývat.
Stěžejní stěžovatelova námitka směřuje k jazyku pohovoru, v němž bylo vedeno
správní řízení. Na č. l. 3 správního spisu je založeno „Prohlášení žadatele o azyl o jazyce“
ze dne 4. 6. 2004 ve smyslu §22 odst. 1 zákona o azylu. Zde projevil stěžovatel vůli vést
řízení v jazyce ruském. Současně je zaznamenáno na stejném č. l. stejného data „Prohlášení
o převzetí poučení“, rovněž v jazyce ruském. Tyto tlumočila překladatelka Ing. I. S. Pohovor
k žádosti o udělení azylu byl veden dne 9. 6. 2004, protokol je založen na č. l. 13 a násl.
správního spisu. Tento pohovor byl veden na žádost v jazyce ruském za přítomnosti
tlumočnice ruského jazyka paní MUDr. S. G. V jeho závěru stěžovatel prohlásil, že
s obsahem protokolu o pohovoru souhlasí a nežádá doplnění. Na č. l. 22 správního spisu je
založen „Protokol o předání rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti o udělení azylu na území
ČR“ ze dne 30. 6. 2004, v němž se uvádí, že stěžovatel byl seznámen v jazyce ruském
s obsahem rozhodnutí žalovaného, obsahu rozhodnutí stěžovatel rozumí a originální výtisk
tohoto rozhodnutí stěžovatel převzal dne 30. 6. 2004.
Dle §22 odst. 1 zákona o azylu, platného v době vydání rozhodnutí žalovaného,
má účastník řízení právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo se svým
souhlasem v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo
účastníkovi poskytne bezplatně tlumočníka na celou dobu řízení. Dle odst. 2 je účastník řízení
oprávněn přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby.
Žalovaný správní orgán splnil vůči stěžovateli řádně všechny své povinnosti, pokud
se jazyka dorozumění týká. Stěžovatel, který výslovně souhlasil s vedením správního řízení
v jazyce ruském, v průběhu celého řízení nevznesl žádnou námitku, která by se alespoň
vzdáleně týkala problémů s dorozuměním, pro tuto námitku soud považuje z věcného pohledu
za účelovou; z formálního hlediska soud poukazuje na zásadu koncentrace řízení, když tuto
námitku nevznesl v průběhu přezkumného řízení soudního před krajským soudem,
ač nepochybně tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.)
Z obsahu správního spisu je nad veškerou pochybnost zřejmé, že žalovaný při
zjišťování důvodů pro podání žádosti o azyl postupoval korektně. Poskytl procesní poučení,
jakož i poučení o pobytu cizince na území České republiky a v rámci jím provedeného řízení
mu nelze z tohoto pohledu ničeho vyčíst. Správní orgán dospěl k závěru, že stěžovatel uváděl
pouze skutečnosti nepodřaditelné pod důvody pro udělení azylu, ze kterých by bylo možno
dovodit, že byl ve své vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a neuvedl v případě návratu do vlasti žádnou konkrétní obavu, kterou by bylo možno
považovat za odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Skutečnosti
uváděné stěžovatelem nelze považovat za pronásledování ve smyslu ust. §12 zákona o azylu.
Stěžovatel neopustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatnění politických práv
a svobod nebo z důvodů rasy náboženství nebo politického přesvědčení. Podstata
stěžovatelových potíží spočívala v tom, že stěžovatel pracoval v zemi původu jako policista
a obává se pomsty zločinců, s nimiž se během výkonu svého zaměstnání setkal. Stěžovatel
se obrátil na svého nadřízeného, náčelníka policie, který mu však účinnou pomoc odmítl.
Proto, ze strachu o svůj život, odcestoval z Ukrajiny. Na skutkový stav, který konečně ani
nebyl rozporován, byl aplikován správný právní závěr. Nejvyšší správní soud neshledal pro
výše uvedené nic, co by svědčilo pro důvod pro podání kasační stížnosti dle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Soud I. stupně byl při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalovaného správního orgánu
vázán v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s. rozsahem a důvody opravného prostředku,
které stěžovatel uvedl, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že nebyly zjištěny vytýkané vady správního řízení,
pro které měl soud I. stupně napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Pokud
se po přezkoumání rozhodnutí správního orgánu v intencích soudního řádu správního, onen
soud ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí žalovaného, když tyto závěry shledal
správnými, nezbylo mu, než žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítnout.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené v kasační stížnosti
Nejvyšším správním soudem podřazené pod ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nebyly
prokázány, a proto podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, resp. mu žádné náklady
nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu