ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.244.2004
sp. zn. 5 Azs 244/2004 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: R. O., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Kozákem, se sídlem AK Svojsíkova 7,
Liberec, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne
30. 4. 2004, č. j. 59 Az 362//2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadá stěžovatel výše označený rozsudek , kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2003, č. j. OAM-2504/VL-11-BE07-
2001, kterým mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších
předpisů; současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování
podle §91 citovaného zákona. V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel důvod ve smyslu ust.
§103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Správní orgán
i soud nesprávně zjistily skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a v důsledku toho
nesprávně po právní stránce posoudily žádost o azyl. Zejména jde o posouzení skutečností
uváděných stěžovatelem ohledně úlohy místní policie a její spolupráci s mafií; tyto
skutečnosti jednoznačně potvrzují jeho pronásledování ve smyslu ust. §2 odst.6 zákona
o azylu. V daném případě se jedná o ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna nebo trpěna ve státě, jehož
je cizinec státním občanem. V případě stěžovatele šlo ze strany mafie o jednání jednoznačně
nezákonné, soustavné a dlouhodobě působící, když orgány policie tomuto jednání jakkoli
nezabránily, ale navíc opakovaně podáním informace mafii o stížnosti stěžovatele
spolupracovaly s touto mafií, přičemž za případnou ochranu požadovaly úplatek.
Argumentace soudu, že si mohl stěžovatel stěžovat u nadřízených státních orgánů je
za situace v jaké byl radou sice logickou ve státě, kde je korupce spíše ojedinělým úkazem,
nikoli však ve státě, kde jsou policejní orgány s mafií propojeny.Navíc v situaci, kdy je
stěžovateli vyhrožováno ztrátou života, jestli si bude znovu stěžovat, je logické, že takový
postup nezvolil. Napadené rozhodnutí se dále nevypořádalo se skutečností, že stěžovatel
i jeho rodina mluví rusky a že proti těmto občanům je ze strany státních orgánů, resp. jejich
úředníků negativně postupováno. V této skutečnosti lze spatřovat dle stěžovatele důvod pro
udělení azylu dle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť měl odůvodněný strach
z pronásledování mimo jiné z důvodu národnosti. Tento aspekt nebyl soudem vůbec
zvažován, přestože v písemném doplnění žaloby byl uveden a tento fakt je informovaným
osobám znám. Z výše uvedených důvodů stěžovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí o azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, byly vydány v souladu s právními předpisy.
V dalším plně odkazuje na správní spis, přičemž dodává, že stěžovatel až poprvé v kasační
stížnosti namítá, že má potíže pro svoji národnost a že by jednání soukromých osob jakkoli
s tím, že je rusky mluvící souviselo. Navrhuje proto, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení po jejím
předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť
se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. přednostně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103
odst. 1 písm. a,) a b) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ustanovení §109 s. ř. s. byl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti
vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Ke skutečnostem, uplatněných poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 4
s. ř. s. nepřihlédl. Skutkovým základem pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát
pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny před soudem, který vydal napadené
rozhodnutí.
Ze spisového materiálu, který byl soudem předložen vyplynulo, že stěžovatel požádal
o udělení azylu dne 22. 3. 2001, v žádosti uvedl, že v roce 1996 pracoval jako ředitel
obchodu, ale musel podepsat hmotnou odpovědnost za materiál, který v obchodě nebyl s tím,
že bývalý ředitel toto postupně nahradí. Čtyři měsíce tyto věci splácel, poté založil firmu,
ale onemocněl, nebyl proto schopen platit domluvenou sumu, v roce 1997 při kontrole bylo
odhaleno manko, majitel obchodu na něj poslal vymahače. Chtěl se obrátit na policii, bylo
mu ale řečeno, že nejdřív musí splatit dluh. Po příjezdu z policie na něho již čekali vymahači,
odvezli jej za město a zbili ho. Mafie ho přinutila prodat všechen majetek, to nestačilo, hodlali
jej proto zabít, aby se tím dluh smazal. Dva měsíce se skrýval, poté odjel do České republiky.
Ve vlastnoručně psaném prohlášení uvedl, že žádá o azyl, protože ho ve vlasti pronásledují
mafiánské struktury kvůli přestupku, který nevykonal.Nemůže se obrátit ke státním orgánům,
protože ho mohou přivléci k trestní odpovědnosti.
V pohovoru konaném v ruském jazyce dne 22. 10. 2002 dále uvedl, že do České
republiky přicestoval na turistické vízum v roce 1998, vyřídil si pracovní vízum do února
1999, poté mu nebylo prodlouženo a bylo mu uděleno správní vyhoštění.Vycestoval zpět
do Moldavska, kde ho opět mafie našla, proto odjel do Ruska za svou manželkou, zde jej však
našli také, proto odjel z Ruska do České republiky.
Tvrzená nezákonnost, spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem
v předcházejícím řízení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je
aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice aplikována správná právní věta, ale tato je
nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze
charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve
věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Stěžovatel namítá, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a v důsledku toho tak
nesprávně posoudil právní otázku, tj.existenci důvodů pro udělení azylu.
Azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo
z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož
je občanem. Azyl jako právní institut není (a nikdy nebyl) univerzálním nástrojem pro
poskytnutí ochrany před bezprávím, jakkoli surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce
nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně
úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod. Institut azylu
je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných
důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva
a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv
jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo,
v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Dle §13 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo §14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení
rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu
podle §12. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí
manžel azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, nebo rodič azylanta mladšího 18 let.
Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství
před udělením azylu azylantovi.
Dle §14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro
udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního
důvodu.
Krajský soud byl při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalovaného správního orgánu
vázán v souladu s ustanovením §75 s. ř. s. rozsahem a důvody podané žaloby a při
přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu.
Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle
ustanovení §12 cit. zákona jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují
důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické. V opačném
případě žádost jako zjevně nedůvodnou zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti jako zjevně
nedůvodné ve lhůtě třiceti dnů od zahájení správního řízení, vydá rozhodnutí dle ustanovení
§12 s dalšími akcesorickými výroky. To ovšem neznamená a z žádného ustanovení zákona
tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám
domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze
k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle
ustanovení §32 zákona č. 71/1967 Sb. má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které
žadatel v průběhu správního řízení uvedl. V daném případě, kdy stěžovatel žádost o udělení
azylu odůvodnil obavami z pronásledování ze strany členů mafie – skupiny soukromých osob
pro důvody, které vyplývaly z obchodních závazků, byť zmiňované dluhy stěžovatel
nezavinil, aniž by jakkoli zmiňoval své pronásledování za uplatňování politických práv,
případně hrozbu pronásledování z důvodů rasy, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání politických názorů ve státě, jehož je občanem, žalovaný
nepochybil v právním posouzení, v jehož důsledku nebyl azyl udělen. Jednání členů mafie
spočívající v nátlaku na stěžovatele, není možno považovat za pronásledování ve smyslu
zákona o azylu, tím spíše, že stěžovatel si byl, resp. měl být vědom nelegálnosti svého
postupu, a proto se neobrátil ani na příslušné státní orgány, byť zcela jistě lze přisvědčit
argumentaci stěžovatele obavami o svůj život. Stěžovatel neprokázal ani existenci přímé
souvislosti zmiňovaného pronásledování s jeho národností, tuto skutečnost zmiňuje poprvé až
v kasační stížnosti, proto se jí Nejvyšší správní soud s odkazem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s.
nezabýval. Správní orgán se důsledně zabýval situací stěžovatele, když vycházel z jeho
vlastních tvrzení a výpovědí, stejně tak se podrobně zabýval situací v zemi původu a závěry,
které ze zpráv Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv v Moldavsku
za roky 1999, 2000 a 2001. a ze zpráv obsažených v databázi ČTK.
Z rozsudku soudu, napadeného kasační stížností, je pak zřejmé, že se soud řádně
zabýval námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě a své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Poučovací povinnost žalovaného v řízení o udělení azylu nemá představovat návod, jak azyl
získat, tedy prezentaci důvodů, pro které je obvykle azyl poskytován. Na druhé straně správní
řízení nesmí znemožnit žadateli o azyl sdělit všechny okolnosti, které sám považuje pro
udělení azylu za významné. To bylo ze strany žalovaného dodrženo a stěžovatel nebyl
ve vypovězení důvodů, které jej k podání žádosti o azyl vedly, nikterak omezován, byla mu
dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, jakož i navržena možnost jejich
doplnění; stěžovatel tak však neučinil. Postup žalovaného byl tak naprosto korektní a jako
takový jej soud I. stupně i vyhodnotil.
Nejvyšší správní soud shodně se závěrem soudu I. stupně shledal rozhodnutí
žalovaného řádně odůvodněným, jeho závěry jsou logické a jsou odrazem řádně provedeného
dokazování. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní orgán provedl v řízení úplné
dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků správní orgán při svém
rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování
vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom,
zda jsou zde důvody pro udělení azylu dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 vycházel.
Obavy žalobce jsou způsobeny soukromými osobami moldavské společnosti bez
ohledu na rasu, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo zastávání
politických názorů žalobce. Ze zpráv o stavu dodržování lidských práv v Moldavsku, jimiž
se žalovaný ve svém rozhodnutí podrobně zabýval, stejně tak tuto skutečnost nepominul
v odůvodnění svého rozsudku krajský soud, nevyplynuly důvody zakládající překážku
vycestování dle §91 zákona o azylu, spočívající zejména v tom, že by stěžovatel byl nucen
vycestovat do státu, v němž by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení
nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo
trestu nebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo do státu, který
žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti a nebo by to
bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Smyslem azylu je poskytnout ochranu osobám pronásledovaným z důvodů
politických, národnostních, náboženských a rasových, nikoli však z důvodů možného
hrozícího postihu za protiprávní jednání, kterého se osoba dopustila porušením zákona v zemi
původu. Jakkoli mohou být obavy stěžovatele z následků jednání, kterého se dopustil, jakož
i z vydírání soukromých osob pro stěžovatele důvodné, nezakládají bez dalšího postavení
uprchlíka ve smyslu Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků. Nelze tak přisvědčit
stěžovateli, domnívá-li se, že důvodnost azylu v jeho případě lze dovodit z ust. §2 odst.6
zákona o azylu a že je dán rovněž důvod svědčící překážce vycestování.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak
jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost. není důvodná a proto ji dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst.1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. 2. 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu