ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.251.2005
sp. zn. 5 Azs 251/2005 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: N. N. D., bez právního zástupce, proti žalovanému Ministerstvo vnitra, Nad Štolou
3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 29. 7. 2005
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2004, č. j. 55 Az 703/2003 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, jímž byla žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2003,
č. j. OAM-469/AŘ-2002, zamítnuta. Uvedeným rozhodnutím žalovaný potvrdil napadené
rozhodnutí o neudělení azylu (z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „zákon o azylu“
s tím, že na stěžovatele se překážka vycestování podle §91 zákona o azylu nevztahuje) ze dne
22. 10. 2001, č. j. OAM-3098/VL-14-P07-2000 a zamítl rozklad.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, ve kterém byl
stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů od doručení rozsudku k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně kasační stížnost, byl právnímu zástupci stěžovatele Mgr. Marku
Sedlákovi, jenž stěžovatele v řízení před krajským soudem zastupoval na základě plné
moci ze dne 28. 5. 2003, doručen dne 27. 8. 2004.
Dle §106 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Dle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek.
Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty
určené dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla . Počátek lhůty, určené
podle týdnů, je dán dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
Konec lhůty, určené dle týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem,
na který připadla skutečnost, od níž se lhůta počítá.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s.
byl den doručení písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovateli – tj.
pátek 27. srpna 2004. Ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s. den následující po dni doručení
je považován za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu
§106 odst. 2 s. ř. s. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §40 odst. 2
s. ř. s. pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním
shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty - tj. dnem doručení, a to na pátek
10. září 2004.
Ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. tak posledním dnem pro podání
kasační stížnosti, tj. pro předání této stížnosti soudu nebo její zaslání prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu, který má povinnost
ji doručit, byl v daném případě pátek 10. 9. 2004. Podal-li stěžovatel kasační stížnost osobně
na podatelnu Krajského soudu v Brně dne 3. 8. 2005, učinil tak zjevně po uplynutí zákonné
lhůty.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost byla podána
opožděně a jako takovou by mu nezbylo, než ji podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
odmítnout.
Nejvyšší správní soud je však nucen podanou kasační stížnost odmítnout z důvodu
naplnění zákonných podmínek zakotvených v ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Ve smyslu tohoto ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže
soud o této věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou -li splněny
jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl
odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V daném případě byla Krajskému soudu v Brně před podáním této kasační stížnosti
doručena v zákonné lhůtě dne 3. 9. 2004 kasační stížnost stěžovatele datovaná dne
27. 8. 2004. Ohledně této vedl Nejvyšší správní soud řízení pod č. j. 5 Azs 30/2005, které
ukončil rozhodnutím ve věci ze dne 30. května 2005, jímž byla kasační stížnost zamítnuta,
rozhodnutí doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 7. 7. 2005 a právní moci nabylo dnem
13. 7. 2005. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci jde o překážku věci rozhodnuté,
rei iudicatae, neboť Nejvyšší správní soud v téže věci již rozhodl na základě jiného návrhu,
za situace, kdy posuzoval totožnost věci podle totožnosti účastníků i předmětu řízení.
S ohledem na shora uvedené důvody nebylo nutné se zvlášť zabývat otázkou zastoupení
stěžovatele.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a §120
s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla -li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
s. ř. s.).
V Brně dne 14. září 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu