ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.255.2004
sp. zn. 5 Azs 255/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: V. T. H., zast. advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem, se sídlem AK Plynární 6,
Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2004, č. j.
28 Az 197/2003 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadá stěžovatelka výše označený rozsudek, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2002,, č. j. OAM-3691/VL-16-K04-2002,
kterým jí nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů;
současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného
zákona. V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatelka důvod ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Namítá, že splňuje podmínky pro udělení
humanitárního azylu, neboť na území České republiky pobývá již dlouho, přicestovala sem
za účelem společného soužití s manželem a dít ětem. Ve spisovém materiálu absentují veškeré
rozhodné skutečnosti, které mají zásadní vliv na rozhodování soudu, ve spisovém materiálu
není založena celá zpráva MZV USA za rok 2000 a 2001; zároveň namítá, že tuto zprávu
nelze hodnotit jako objektivní, neboť se jedná o pohled zcela jiné kultury obyvatelstva na cizí
stát. V případě USA se jedná navíc o stát, který v celé řadě oblastí sám neuznává mezinárodní
právní normy a porušuje je. Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný v písemném vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti a namítá,
že jak jeho rozhodnutí o azylu, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s platnými
předpisy, v dalším odkazuje na správní spis. K námitce stěžovatelky stran použití zpráv MZV
USA uvádí, že tyto zprávy jsou pro účely azylového řízení považovány za objektivní a jsou
pouze jedním z podkladů, na základě kterých je žádost posuzována. Tato námitka je uplatněna
poprvé až v kasační stížnosti, proto je nepřípustná. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítnout.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení po jejím
předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení,
neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. přednostně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Hradci Králové v mezích důvodů up latněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ustanovení §109 s. ř. s. byl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti
vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Ke skutečnostem uplatněným poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 4
s. ř. s. nepřihlédl. Skutkovým základem pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát
pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny před soudem, který vydal napadené
rozhodnutí.
Ze spisového materiálu, který byl soudem předložen vyplynulo, že stěžovatelka
požádala o udělení azylu dne 2. 8. 2002, v žádosti uvedla, že vlast opustila z ekonomických
důvodů, v České republice žije její manžel a syn; v pohovoru ze dne 4. 10. 2002 doplnila,
že ekonomická situace ve Vietnamu je podprůměrná, hlavní důvod proč přicestovala je,
že chce žít společně se svým manželem a synem, jiné důvody pro udělení azylu neuvedla.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území
České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území
České republiky, jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo –
v případě, že je osobou bez státního občanství – ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Z výše citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že správní orgán má povinnost
zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 citovaného zákona jen
tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické. To ovšem neznamen á a z žádného
ustanovení zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla
povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem
neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit
skutečný stav věci dle ustanovení §32 správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.
Dle §13 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi žadatele o azyl, jemuž byl udělen
azyl podle §12 nebo §14 tohoto zákona, v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl
za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení
rodiny podle odstavce 1 rozumí manžel žadatele o azyl, svobodné dítě žadatele o azyl mladší
18 let, nebo rodič žadatele mladšího 18 let. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení
rodiny manželu žadatele azyl je trvání manželství před udělením azylu žadateli.
Dle §14 zákona o azylu platí, že jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu.
Jak vyplynulo ze správního spisu, správní orgán v řízení rovněž zkoumal, zda
v případě stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl
k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném
zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude
zjištěn důvod udělení azylu podle §12 tohoto zákona. Udělení azylu je na volné úvaze
příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném
rozsahu. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli;
to je věcí diskrečního oprávnění správního orgánu. Protože správní orgán řádně zjistil
a posoudil jak osobní situaci stěžovatelky, tak i stav v její zemi, a sám z těchto skutečností
nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci,
zejména pokud stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla. Samotná skutečnost, že stěžovatelka chce
žít v České republice ve společné domácnosti s manželem a synem, není skutečností
zakládající důvod pro udělení humanitárního azylu. Žádné jiné důvody stěžovatelka neuvedla
a v průběhu správního řízení a ani je z žádných jiných skutečností nebylo možno dovodit.
Přesvědčení stěžovatelky, že jí uváděné důvody spadají do kategorie důvodů zvláštního
zřetele hodných je třeba korigovat v tom ohledu, že jde o tzv. neurčitý právní pojem, jehož
definování v právním předpise pro jeho povahu samu není vhodné, ba dokonce ani možné,
a proto se zjištění důvodů zvláštního zřetele hodných odvíjí od hodnocení okolností
konkrétního případu, z nichž pak příslušný orgán učiní závěr, zda tyto důvody existují.
V případě přezkoumání správního uvážení tedy zda správní orgán a soudy správního
soudnictví vzaly v úvahu tvrzení a důkazy stěžovatelkou uplatněné a předložené a zda měly
k dispozici potřebné doklady, které jim umožnily správně rozhodnout.
V případě stěžovatelky Nejvyšší správní soud neshledává nic, co by bylo nutné
řízením, jež předcházela napadené rozhodnutí, vytknout. Ekonomická situace,
která ve Vietnamu panuje, postihuje všechny jeho obyvatele a ačkoli je odchod stěžovatelky z
vlasti veden přáním žít společně se svou rodinou lidsky pochopitelný, neimplikuje
automaticky povinnost státu udělit azyl z humanitárních důvodů. Přání stěžovatelky žít
společně se svým manželem a synem je lidsky pochopitelná, není však důvodem pro udělení
azylu za účelem sloučení rodiny dle §13 zákona, neboť žádnému z rodinných příslušníků
stěžovatelky nebyl azyl v České re publice udělen, a proto na ni citované ustanovení nedopadá.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Stěžovatelka namítá, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a v důsledku toho
tak nesprávně posoudil právní otázku, tj. existenci důvodů pro udělení humanitárního azylu.
Z rozsudku soudu, napadeného kasační stížností, je pak zřejmé, že se soud řádně
zabýval námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě a své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Poučovací povinnost žalovaného v řízení o udělení azylu nemá představovat návod, jak azyl
získat, tedy prezentaci důvodů, pro které je obvykle azyl poskytován. Na druhé straně správní
řízení nesmí znemožnit žadateli o azyl sdělit všechny okolnosti, které sám považuje
pro udělení azylu za významné. To bylo ze strany žalovaného dodrženo a stěžovatelka nebyla
ve vypovězení důvodů, které ji k podání žádosti o azyl vedly, nikterak omezována, byla jí
dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, jakož i navržena možnost jejich
doplnění; stěžovatelka tak však neučinila. Postup žalovaného byl tak naprosto korektní a jako
takový jej soud 1. stupně i vyhodnotil.
Nejvyšší správní soud shodně se závěrem soudu I.stupně shledal rozhodnutí
žalovaného řádně odůvodněným, jeho závěry jsou logické a jsou odrazem řádně provedeného
dokazování. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní orgán provedl v řízení úplné
dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků správní orgán při svém
rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování
vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom,
zda jsou zde důvody pro udělení azylu dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 vycházel.
K námitce uplatněné stran použití zpráv MZV USA konstatuje Nejvyšší správní soud,
že tato byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti, když ji stěžovatelka neuplatnila ani
v řízení před správním orgánem ani v podané žalobě, proto se jí v souladu s ust. §109 odst. 4
s. ř. s. nezabýval.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náh radu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 9. 2. 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu