ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.308.2005
sp. zn. 5 Azs 308/2005 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: N. C. L., zastoupený Mgr. Matúšem Bónou, advokátem se sídlem v Brně,
Novobranská 14, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 30. 10. 2003, č. j. 15 Az 215/2003 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 7. 2002, č. j. OAM-10049/VL-19-C10-2001.
Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených
v ustanovení §12, §13 odst. 1,2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a současně rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
ustanovení §91 zákona o azylu.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem,
ve kterém byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů od doručení rozsudku
k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost, byl stěžovateli doručen
dne 14. 1. 2004.
Dle §106 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) musí být
kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty byl den doručení písemného
vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovateli – tj. 14. 1. 2004. Konec
lhůty pro podání kasační stížnosti pak připadl na den 28. 1. 2004. Podal-li stěžovatel kasační
stížnost dne 27. 10. 2005, učinil tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost byla podána
opožděně a jako takovou mu nezbylo, než ji podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
odmítnout.
Nejvyšší správní soud je nucen podanou kasační stížnost odmítnout taktéž z důvodu
naplnění zákonných podmínek zakotvených v ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ve smyslu tohoto ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o této věci
již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat.
V daném případě podal stěžovatel proti předmětnému rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem v zákonné lhůtě, a to dne 21. 1. 2003 kasační stížnost, o které Nejvyšší
správní soud rozhodl 25. 10. 2004 rozsudkem č. j. 5 Azs 162/2004 - 43. Novému projednání
věci na základě podané kasační stížnosti stěžovatele tak brání překážka věci pravomocně
rozhodnuté (rei iudicatae).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3
a §120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst.3
s. ř. s.).
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu