ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.365.2004
sp. zn. 5 Azs 365/2004 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: N. C. T., zast. advokátem Mgr. Darinou Kučerovou, se sídlem v Děčíně,
Masarykovo nám. 193/20, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3,
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2004, č. j.
63 Az 79/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 31. 3. 2004, č. j. OAM-1104/VL-
10-05-2004, jímž byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu).
V kasační stížnosti pak stěžovatel požadoval zrušení rozsudku krajského soudu
a vrácení mu k dalšímu projednání. Poukazuje přitom na ust. §103 odst. 1 písm. b) zák.
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) a uvádí, že již jeho žádost o udělení azylu
obsahuje skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, resp. že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy,
náboženství, národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má. Rodinné a existenční problémy měl na území Vietnam také, ale neoznačil je
jako hlavní důvod k žádosti o azyl. Neztotožňuje se s rozhodnutím soudu v tom smyslu, že
jeho žádost byla posouzena jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
a jako taková zamítnuta.
Z vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti plyne, že tento popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek
soudu I. stupně byly vydány v souladu s právními předpisy. Je odkazováno na správní spis
a napadené rozhodnutí a dále na podání a výpovědi, které stěžovatel učinil v průběhu
správního řízení.
Z obsahu spisu je zřejmé, že soud žalobě po přezkoumání žalobních námitek
nevyhověl a zamítl ji, když vycházel z obsahu správního spisu. Žalobce v žádosti o udělení
azylu uvedl, že žádá o udělení azylu proto, že v České republice podniká a nemá platné
doklady. V případě návratu do vlasti se ničeho neobává. Podle krajského soudu žalobce nemá
důvody k udělení azylu ve smyslu §12 písmena a) a b) zákona o azylu – „pronásledování
za uplatňování politických práv nebo svobod nebo odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro zastávání určitých politických názorů“. Vzhledem k této situaci a neexistenci azylových
důvodů ve smyslu §12 zákona o azylu správní orgán rozhodl důvodně a zákonným
způsobem, když žalobcovu žádost o udělení azylu zamítl. Soud se s tímto hodnocením
ztotožnil, dospěl k nedůvodnosti žaloby, a proto ji zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích důvodu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák.)
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák.), jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Ke skutečnostem, které stěžovatel
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédne. Skutkovým základem pro rozhodnutí
kasačního soudu se tedy mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny
před soudem, který vydal napadené rozhodnutí. Při svém rozhodování vycházel Nejvyšší
správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (ust. §75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak
jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Azyl je
výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně
stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem. Azyl
jako právní institut není (a nikdy nebyl) univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před
bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel (srov. IV. ÚS 12/04). Důvody
pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu
porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním
kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze
pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko
nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy
vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné, že by na ně taktéž bylo
možno nahlížet jako na pronásledování.
Stěžovatel napadá rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu nedostatečného způsobu
provedení dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K tomu soud upomíná,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému
závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující
orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li podklad pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Z textu kasační stížnosti však nelze zjistit, jakými konkrétními vadami mělo trpět řízení
před správním orgánem, pro které měl soud napadené rozhodnutí zrušit a které stěžovatel
v řízení před tímto soudem uplatnila. Soud neshledal pro výše uvedené nic, co by svědčilo
pro důvod pro podání kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16
zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti podle §12 téhož zákona. Pokud v řízení vyplynula
nepochybná skutečnost taxativně uvedená v §16 odst. 1 písm. g) zákona, totiž, že stěžovatel
jako jediný důvod pro udělení azylu uvedl, že by chtěl v České republice podnikat,
pak jednoznačně jde o důvod, který je pro udělení azylu nerozhodný. Nad rámec toho soud
uvádí, že obdobně tomu by bylo i s dalšími tvrzenými důvody, tj. nemožností získat
zaměstnání či nefunkčním manželstvím. V daném případě správní orgán rozhodne konečným
způsobem ve věci, bez toho, aby zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu
dle §12 zákona.
Podle ust. §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b)
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má,
nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého
bydliště. Podle ust. §2 odst. 4 cit. zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona
považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná
obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož
je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby
bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním.
Aby obava mohla být považována za důvod, pro který lze udělit azyl ve smyslu ust.
§12 cit. zákona, musí jít o pronásledování ve smyslu ust. §2 odst. 6 cit. zákona
a toto pronásledování se musí uskutečňovat z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Pokud jde
o první podmínku, útlak může být považován za pronásledování ve smyslu ust. §2
odst. 6 cit. zákona, pokud je podporován či trpěn úřady v domovském státě. Stěžovatel
v průběhu správního řízení netvrdil výskyt výhrůžek ze strany orgánů státní správy.
Žalovaný úřad ani krajský soud tedy nikterak nepochybil, když shledal žádost
stěžovatele o udělení azylu zjevně nedůvodnou ve smyslu citovaného ustanovení. Skutkový
stav, ze kterého žalovaný i soud vycházel, má oporu ve spise a není s ním v rozporu.
V žádosti o udělení azylu a v průběhu azylového řízení uváděl stěžovatel pouze důvody, které
jsou pro udělení azylu nepodstatné a žádné skutečnosti svědčící tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného i kasační
stížností napadený rozsudek soudu I. stupně byly vydány v souladu se zákonem; tvrzený
důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je proto nedůvodný, naopak, krajský soud nepochybil,
jestliže žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze všech shora uvedených důvodů
proto i Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl ji
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti s tím, závěrem, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti
rozhodováno přednostně.
Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech
řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu