ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.385.2004
sp. zn. 5 Azs 385/2004 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: Z. T., zast. zákonným zástupcem M. Z., zast. advokátem Mgr. Janem Krátkým, se
sídlem Mladá Boleslav, Laurinova 1049, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7,
Nad Štolou 3, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2004,
č. j. 46 Az 2/2004 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále též stěžovatelka) proti rozsudku
shora označenému, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 11. 2002, č. j. OAM-4893/VL-20-06-2002, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), dále nebyl udělen azyl podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a bylo
vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatelka prostřednictvím svého zákonného zástupce uvedené důvody kasační
stížnosti podřazuje pod ust. §103 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.), z důvodu existence vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování
skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Nebyl zjištěn přesně a úplně skutkový
stav věci před vydáním rozhodnutí, důkazy, které byly opatřeny pro rozhodnutí, nebyly úplné
a rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím
a podkladem pro ně. Při zjišťování skutkové podstaty bylo přinejmenším porušeno ustanovení
§32 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „správní
řád“) a §77 s. ř. s.
Stěžovatelka tvrdí, že nemá v zemi původu po svém případném příchodu k dispozici
přiměřené přijetí a péči podle potřeb jejího věku a stupně samostatnosti, neboť nemá zajištěno
bydlení u příbuzných, zaměstnání, ani žádné příjmy. Oba rodiče jako žadatelé o azyl pobývají
v České republice. Stěžovatelka žije již po dobu jednoho roku s druhem, občanem ČR,
se kterým hodlá po dosažení věku 18 let v únoru příštího roku uzavřít manželství. Tím také
získá právo pobývat na území ČR na základě povolení k trvalému pobytu podle §65 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, bez nutnosti splnění dalších podmínek
a najde si bez obtíží zaměstnání. Do doby skončení řízení o udělení azylu zajistí doklady
potřebné k uzavření manželství.
Pokud by se stěžovatelka musela vrátit do svého domovského státu, neměla by
zajištěno žádné přijetí a žádnou péči a vztahuje se na ni překážka vycestování ve smyslu §91
odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Kromě toho se na stěžovatelku vztahuje mnohem závažnější
překážka vycestování ve smyslu §91 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o azylu, neboť jí
po příchodu do státu původu hrozí ponižující zacházení, spočívající v odvezení do ciziny
a v nucení do práce prostitutky věřiteli jejího otce, což v řízení o udělení azylu uvedla a což
také potvrdil její otec v níže specifikovaném řízení. Krajský soud se však tímto tvrzením
o existenci překážek vycestování vůbec nezabýval.
Zákonný zástupce stěžovatelky, její otec, dále uvádí důvody jeho vlastní žádosti
o udělení azylu, když se cítí být pronásledován z důvodu své příslušnosti k určité sociální
skupině – k veteránům z války v Afghánistánu. Tvrdil, že věřitelé mu vyhrožovali odebráním
výhod plynoucích z jeho postavení veterána s tím, že pokud se těchto výhod v jejich prospěch
sám nevzdá, způsobí mu újmu na svobodě – nucené práce a újmu na zdraví, a že vyhrožovali
v dané souvislosti újmami na zdraví a na svobodě také členům jeho rodiny. Když tuto
skutečnost oznámil policejním orgánům, tyto orgány to nečinně trpěly, a dokonce
se dozvěděl, že vyděrači policistům platí, aby s nimi spolupracovali. Zákonný zástupce
stěžovatelky tak při pohovoru uvedl věrohodný důvod pro udělení azylu ve smyslu §12
písm. b) zákona o azylu, když má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své
příslušnosti k určité sociální skupině ve státě, jehož občanství má. Toto jeho tvrzení nebylo
v rozporu s poslední větou ustanovení §23 odst. 1 zákona o azylu zaprotokolováno, čehož
byla stěžovatelka svědkem. Tuto skutečnost zákonný zástupce v řízení před krajským soudem
znovu neuplatnil, protože si nebyl vědom toho, že by její uplatnění mohlo mít v řízení nějaký
vliv, nebyl v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného právně zastoupen a neměl v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného tlumočníka, ačkoli není schopen se v českém jazyce
dorozumět. V současné době je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod č. j. Nad 132/2003
řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 1/2004 - 53
ze dne 25. 5. 2004, jímž byla žaloba zákonného zástupce proti rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí žádosti o udělení azylu zamítnuta. Jestliže by bylo postupováno v řízení o udělení
azylu v souladu s právními předpisy, byl by zákonnému zástupci stěžovatelky azyl udělen,
a stěžovatelky by mohla získat azyl jako rodinný příslušník azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §13 zákona o azylu.
Kasační námitkou pro udělení azylu z důvodu humanitárního je vztah s občanem ČR,
se kterým stěžovatelka uzavře manželství. Existenci oboustranného úmyslu uzavřít manželství
s občanem ČR tvrdí stěžovatelka přitom až v této fázi řízení, neboť v řízení před žalovaným
a před krajským soudem tento úmysl ještě neměla a nemohla jej tak jako důvod pro
poskytnutí humanitárního azylu uplatnit. Prokázat toto své tvrzení může výslechem svého
druha Jana Pánka. Stěžovatelka žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, jelikož má za to, že jak jeho
rozhodnutí, tak rozhodnutí Krajského soudu v Praze byly vydány v souladu s právními
předpisy. Žádost stěžovatelky o azyl byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu (dle judikátu NSS č. j. 4 Azs 195/2004 ze dne 1. 9. 2004 se nemůže
v řízení o kasační stížnosti odvolávat posouzení azylu dle §12 a §14 zákona o azylu, neboť
o těchto formách azylu nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto). K námitkám
stěžovatelky vztahujícím se k plánovanému uzavření sňatku s občanem České republiky
jakmile nabude zletilosti, správní orgán odkazuje na judikaturu NSS č.j. 2 Azs 65/2003, který
judikuje, že manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný
zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humanitární azyl dle §14 zákona o azylu.
Dále k námitkám stěžovatelky týkající se k nevztažení překážky vycestování se v souladu
s ustanovením §28 zákona o azylu posuzuje pouze v případě neudělení nebo odnětí azylu.
I pro řízení o kasační stížnosti odkazuje žalovaný na správní spis, zejména na vlastní podání
a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Žalovaný shledal důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a to do doby než
bude ukončeno azylové řízení zákonného zástupce Z. M.. Žalovaný navrhuje zamítnutí
kasační stížnosti pro její nedůvodnost dle §110 odst. 1 s. ř. s. a přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Praze, v mezích důvodu uplatněného ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák./
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák./, jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak
jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Dle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 tohoto zákona. Podle §16 odst. 2 rozhodnutí
zamítnutí žádosti pro její zjevnou nedůvodnost lze vydat nejpozději do třiceti dnů ode dne
zahájení řízení o azylu. Z toho se podává, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti
rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují
důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody obav z věřitelů.
Ze žádného ustanovení tohoto zákona nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikala
povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem
neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit
skutečný stav věci dle §32 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) má správní
orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Tomu konečně
odpovídá i povaha soudního přezkumu, myšleno odkazem na §77 s. ř. s., neboť tam založené
oprávnění soudu provádět dokazování dotýkající se požadavku plné jurisdikce, se však
po výtce váže k předmětu soudního řízení, totiž rozhodnutí vydaného správním orgánem,
který je povinen postupovat podle příslušných procesních předpisů. Takto je třeba chápat
i ust. §75 s. ř. s, podle něhož soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu. Na tomto místě je třeba zdůraznit logiku řízení
o žádosti o udělení azylu, které je provázeno zásadou aktivity žadatele o azyl. Z obsahu
správního spisu je nad veškerou pochybnost zřejmé, že žalovaný při zjišťování důvodů pro
podání žádosti o azyl stěžovatelem postupoval korektně, rovněž poskytl příslušná procesní
poučení a v rámci jím provedeného řízení mu nelze z tohoto pohledu ničeho vyčíst. Jestliže
až v přezkumném řízení soudním, a to dokonce před kasačním soudem, stěžovatel uvádí další
zcela nové důkazy, nelze takovouto situaci považovat za projev pochybení správního orgánu
představující vady řízení ve smyslu §76 odst. 1 s. ř. s., zejm. písm. b). Správní orgán je co
do skutkových okolností limitován tvrzeními žadatele o azyl a jinou možnost ani nemá.
Jestliže stěžovatelka namítá ve své kasační stížnosti úmysl uzavřít manželství
s občanem České republiky, pak soud připomíná, že manželství s občanem České republiky
samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit
humanitární azyl podle §14 zákona o azylu (4 Azs 6/2003 Sb. rozh. NSS, sv. 1, str. 57).
Touto námitkou nemá povinnost se soud zabývat, jelikož jde o tzv. novum, tedy skutečnost
uváděnou prvně až v řízení před Nejvyšším správním soudem, k nimž se ve smyslu §109
odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží.
Důvodem kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jak stěžovatelka
uvedla, jsou vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo
že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Soud I. stupně byl však při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalovaného správního orgánu
vázán v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s. rozsahem a důvody opravného prostředku,
které stěžovatel uvedl, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu. K tomu soud upomíná, že skutková podstata, z níž správní
orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp.
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Stěžovatelka v žalobě uvedla
důvody, kterými se soud odpovědně zabýval; žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním
rozhodnutí k podkladům, případně navrhnout jejich doplnění (§33 odst. 2 správního řádu);
jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné
podklady pro rozhodnutí (§32 odst. 1 správního řádu), takže vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci (§3 odst. 4 a §46 správního řádu); k prokazování použil všech
prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními
předpisy (§34 odst. 1 správního řádu); z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti
byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při
použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval (§47 odst. 3 správního řádu); nic
ze správního spisu nenaznačuje, že by se žalovaný nezabýval touto věcí odpovědně
a svědomitě (§3 odst. 3 správního řádu). Nejvyšší správní soud neshledal pro výše uvedené
nic, co by svědčilo pro důvod pro podání kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Soud neshledal důvodnou ani zcela nekonkrétní námitku stěžovatele dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., dle nějž je rozuměna zmatečnost řízení před soudem spočívající
v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud
nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného
činu soudce.
Nebyly zjištěny ani vytýkané vady správního řízení, pro které měl soud I. stupně
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Pokud se po přezkoumání rozhodnutí správního
orgánu v intencích soudního řádu správního, onen soud ztotožnil se závěry obsaženými
v rozhodnutí žalovaného, když tyto závěry shledal správnými, nezbylo mu, než žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu zamítnout. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody
uvedené v kasační stížnosti stěžovatelem podřazené pod ust. §103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.,
nebyly prokázány, a proto podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako
nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti dle §107 s. ř. s., neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením
§56 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně. Případná stěžovatelčina námitka zmíněná
žalovaným ve svém vyjádření o závislosti tohoto řízení na řízení žadatele o azyl M. Z. je
v době projednávání této kasační stížnosti již bezdůvodná, jelikož řízení zákonného zástupce
stěžovatelky bylo u Nejvyššího správního soudu ukončeno rozsudkem č. j. 5 Azs 294/2004
dne 23. 11. 2004 tak, že kasační stížnost zamítl, přičemž stěžovateli – zákonnému zástupci
stěžovatelky – azyl udělen nebyl. Není tedy namístě prostor pro aplikaci §13 zákona o azylu.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s. Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, resp. mu žádné náklady
nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu