ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.39.2005
sp. zn. 5 Azs 39/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: V. K., zast. Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni,
Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
16. 8. 2004, č. j. 60 Az 27/2004 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku
soudu I. stupně, z důvodů, které podřazuje pod ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zák.
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), když má zato, že žalovaný nesprávným
způsobem posoudil právní otázku, zda je možno na případ stěžovatele vztáhnout ust. §16
odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), tedy že žádost byla podána zjevně
neodůvodněně. Uvedl, že se ve své domovské zemi dostal do potíží, když jej pronásledovali
vymahači fiktivních dluhů a využili přitom osob ze zločineckých struktur; byl ohrožen
na životě nejen on sám, ale i jeho manželka a děti. Pokud hledal ochranu u státních orgánů,
pak zjistil, že i ty jsou součástí zločineckých struktur. Má za to, že patří do sociální skupiny
„nečlenů zločineckých struktur“, dále že žalovaný nedostatečným způsobem provedl
dokazování a že porušil ust. §47 odst. 3 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení). Nesouhlasí ani se způsobem, jakým se soud I. stupně vypořádal s tvrzením
žalovaného o neexistenci překážek vycestování. Také žádá o přiznání odkladného účinku
o kasační stížnosti; o tom však soud s ohledem na přednostní vyřízení věci nerozhodoval
(§56 odst. 2 s. ř. s).
Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že v případě občanů Ukrajiny stojících
mimo kriminální struktury nelze o sociální skupině hovořit, neboť tyto osoby jejich postavení
ve společnosti žádným způsobem nespojuje.
Krajský soud v Ostravě jako soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu
podanou proti rozhodnutí žalovaného shora, vyšel přitom z obsahu správního spisu, a to
zejména z obsahu pohovoru se žalobcem konaným dne 14. 1. 2004, ve kterém uvedl, že měl
problémy se splácením dluhu své tchýně ve výši 300 USD, který vymahači navýšili
až na 2700 USD, což již nebyl schopen splatit. Rozvedl se se svou manželkou, protože
jí i vnoučatům bylo vyhrožováno. Jeho děti byly v té době v Portugalsku, odkud mu poslali
1800 USD na splátku dluhu. Soud I. stupně pak uvedl, že je zřejmé, že stěžovatel neopustil
Ukrajinu z důvodu, že by byl pronásledován při uplatňování politických práv a svobod, ani
ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině nebo zastávání politických názorů a proto žalovaný nepochybil, jestliže
žádost jako zjevně bezdůvodnou dle §16 odst. 1 písm. g) zák. o azylu zamítl.
Ze správního spisu, který byl žalovaným předložen, vyplynuly skutečnosti popsané
soudem I. stupně; navíc je zřejmé, že stěžovatel tento problém na policii nenahlásil.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost neshledal oprávněnou.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák./
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák./, jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Ke skutečnostem,
které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní
soud v souladu s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl. Skutkovým základem
pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly
uplatněny před soudem, který vydal napadené rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích uplatněných důvodů.
Krajský soud v Ostravě dospěl při přezkoumávání rozhodnutí žalovaného ke stejnému
závěru jako žalovaný správní orgán, tedy že stěžovatel neuvedl v řízení o udělení azylu žádné
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v ustanovení §12 zákona o azylu a žalovaný tedy nepochybil, když žádost žalobce zamítl
jako zjevně neodůvodněnou dle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Na základě výše
uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Tvrzená nezákonnost, spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem
v předcházejícím řízení /§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s./, spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice aplikována správná
právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním
posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo
situaci. Takovéto pochybení však Nejvyšší správní soud v rozhodnutí žalovaného neshledal.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Azyl je výjimečný institut konstruovaný za účelem poskytnutí ochrany tomu,
kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě,
jehož je občanem. Azyl jako právní institut není (a nikdy nebyl) univerzálním nástrojem
pro poskytnutí ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel
(srov. IV. ÚS 12/04). Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce
a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním,
tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu,
a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem
chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže
i další případy vážného porušování ostatních lidských práv jsou natolik závažné,
že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo
v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Podle ust. §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, který má mimo jiné odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině ve státě, jehož občanství má
nebo ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Pro udělení azylu z uvedeného důvodu je tedy
třeba, aby u žadatele o azyl byly naplněny dvě základní podmínky. První podmínkou
je odůvodněný strach z pronásledování. Stěžovatel se domnívá, že tato podmínka je v jejím
případě naplněna. Podle ust. §2 odst. 5 zákona o azylu se za pronásledování považuje
ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná
jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním
občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo
pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním. Druhou podmínkou, kterou zákon o azylu vyžaduje, je odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině. Stěžovatel má za to, že i tato
podmínka je u něho naplněna, což dovozuje svou příslušností k sociální skupině „nečlenů
zločineckých struktur“; toto tvrzení však uplatnil až v podané kasační stížnosti, v řízení před
správním orgánem neuváděl že by pro svou příslušnost k takto označené sociální skupině byl
jakkoli pronásledován, a proto se tím Nejvyšší správní soud s ohledem na ust. §109 odst. 4
s. ř. s. nemůže zabývat.
V daném případě stěžovatel žádost o udělení azylu odůvodnil obtížemi soukromého
charakteru s vyděrači, resp. mafií, která jej pronásleduje pro nesplacený dluh. Nezmiňoval své
pronásledování za uplatňování politických práv, případně hrozbu pronásledování z důvodů
rasy, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů
ve státě, jehož je občanem.
Dle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 tohoto zákona. Podle §16 odst. 2 rozhodnutí
o zamítnutí žádosti pro její zjevnou nedůvodnost lze vydat nejpozději do třiceti dnů ode dne
zahájení řízení o azylu.
Správní orgán dospěl k závěru, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých
by bylo možno dovodit, že byl ve své vlasti pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod a neuvedl v případě návratu do vlasti žádnou konkrétní obavu, kterou by bylo
možno považovat za odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů.
Skutečnosti uváděné stěžovatelem nelze považovat za pronásledování ve smyslu ust. §12
písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel neopustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatnění
politických práv a svobod nebo z důvodů rasy náboženství nebo politického přesvědčení.
Při řešení svých problémů se ani neobrátil na státní orgány Ukrajiny, zejména policii.
Důvody udělení azylu jsou upraveny ustanoveními §12 až §14 zákona o azylu.
Dle §12 se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a)
je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. vady řízení spočívají v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Z toho se podává, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné
pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody
v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické. Ze žádného
ustanovení tohoto zákona nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikala povinnost, aby sám
domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze
k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci
dle §32 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) má správní orgán pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Tomu konečně odpovídá
i povaha soudního přezkumu, myšleno odkazem na §77 s. ř. s., neboť tam založené oprávnění
soudu provádět dokazování dotýkající se požadavku plné jurisdikce se však po výtce váže
k předmětu soudního řízení, totiž rozhodnutí vydaného správním orgánem, který je povinen
postupovat podle příslušných procesních předpisů. Takto je třeba chápat i ust. §75 s. ř. s,
podle něhož soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. Na tomto místě je třeba zdůraznit logiku řízení o žádosti o udělení azylu,
které je provázeno zásadou aktivity žadatele o azyl. Z obsahu správního spisu je nad veškerou
pochybnost zřejmé, že žalovaný při zjišťování důvodů pro podání žádosti o azyl stěžovatelem
postupoval korektně a vyšel z řádně zjištěného skutkového stavu, který byl podrobně popsán
soudem I. stupně a nelze mu z tohoto pohledu nic vyčítat.
Důvodem pro podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
je nepřezkoumatelnost, spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Námitku uplatněnou v tomto ohledu neshledal Nejvyšší správní soud
opodstatněnou; napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým
způsobem odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností
správní orgán a následně i soud vycházely a jakými právními úvahami se při rozhodování
řídily.
Správní orgán není povinen rozhodnout o překážce vycestování, jestliže žádost o azyl
byla zamítnuta podle §16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Pouze v případě udělení či neudělení azylu v režimu §12, §13 a §14 téhož zákona
je ve smyslu §28 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, obligatorní částí rozhodnutí konstatování,
zda se na cizince vztahuje překážka vycestování.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené v kasační stížnosti
stěžovatelem podřazené pod ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., nebyly prokázány,
a proto podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení ( §60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu