ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.51.2005
sp. zn. 5 Azs 51/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
stěžovatele: K. B., zast. advokátkou JUDr. Alenou Lasotovou, se sídlem AK Přívozská 10,
Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7,
o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 22. 9. 2004, č. j. 63 Az 46/2004 – 7,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2004, č. j. 63 Az 46/2004 – 7,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2004, č. j. OAM-6722/VL-19-2003, byla
zamítnuta žádost stěžovatele o azyl jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Podanou žalobu proti rozhodnutí Krajský soud v Ostravě
výše označeným usnesením odmítl. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační
stížnost, ve které uplatňuje důvody dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (s. ř. s.). Soud se nezabýval řádným přezkoumáním rozhodnutí žalovaného,
když odmítl žalobu z důvodů údajných vad, které obsahovalo stěžovatelovo podání, avšak
vůbec nebral v úvahu, že je cizincem, český jazyk vůbec neovládá, což mělo za následek i to,
že výzvě soudu neporozuměl. Soud rovněž nebral v úvahu, že v době podání byl stěžovatel
ve vazební věznici a neměl možnost kontaktovat kvalifikovanou osobu, která by mu pomohla
při odstraňování vad. Stěžovatel je rovněž nemajetný a bez finančních prostředků. Dále
poukazuje na skutkové důvody, které jej vedly k podání žádosti, konstatuje, že správní orgán
se při svém rozhodování omezil pouze na obecné a ničím nepodložené tvrzení, že stěžovateli
v zemi původu nic nehrozí, přičemž mimo jiné vycházel i ze zpráv o stavu dodržování
lidských práv v jeho zemi z roku 2002, nikoli však z aktuálního stavu. Stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením krajského soudu byl odmítnut návrh stěžovatele dle §37
odst. 5 s. ř. s. z důvodu nesplnění podmínek řízení. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné
předeslat, že není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda stěžovateli měl či
neměl být žalovaným azyl přiznán, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami
spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě
některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení
zahájeném podanou kasační stížností z úřední povinnosti. Úkolem Nejvyššího správního
soudu tedy je přezkoumat správnost postupu použitého krajským soudem, nikoli přezkoumání
skutkového stavu, z něhož žalovaný vycházel, odmítl-li žádost o azyl jako zjevně
nedůvodnou.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou
dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze
na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této
žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak
specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (§71 s. ř. s).
V důsledku přísně dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
[§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z citovaného ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.
V souzené věci není zřejmé, zda posuzované stěžovatelovo podání žalobní body
a tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného se zákonem obsahovalo,
neboť stěžovatelem bylo učiněno v cizím jazyce a lze z něj identifikovat pouze označení
napadeného rozhodnutí žalovaného, evidenční číslo žadatele o azyl a ustanovení zákona
o azylu, podle kterého bylo rozhodováno. Z uvedeného podání, které nebylo opatřeno
překladem, lze stěží dovodit skutkové a právní důvody, z nichž by bylo patrno proč považuje
stěžovatel rozhodnutí žalovaného za nezákonné, resp. co vlastně stěžovatel požaduje.
Usnesením soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 63 Az 46/2004 – 3, byl stěžovatel vyzván
k odstranění vad podání, a to k předložení podání v českém překladu, k doplnění žalobních
bodů v českém jazyce, z nichž musí být patrno z jakých skutkových a právních důvodů
považuje napadené výroky za nezákonné.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. obsahuje-li podání vady, vyzve předseda senátu podatele
k jejich odstranění a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání ve lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
odmítne; o tom musí být podatel ve výzvě poučen. Požadavek soudu k odstranění vytýkaných
vad musí být proveden transparentně, srozumitelně a předvídatelným způsobem a nesmí být
zejména postupováno formalistickým způsobem tak, aby v praxi docházelo k denegatio
iustitiae (odepření spravedlnosti).
Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sama bez dalšího nemůže být
předpokladem, že soud bude povinen přistoupit k ustanovení zástupce, resp. k poučení
účastníka v jazyce, který účastník ovládá. V daném případě však, za situace, kdy správní
řízení ve věci azylu probíhalo za účasti tlumočníka v gruzínském jazyce, žaloba byla podána
stěžovatelem v tomto jazyce, přičemž nelze pominout ani omezenou možnost stěžovatele
vyhledat kvalifikovanou právní pomoc, a to nejen z hlediska jeho sociální situace,
ale i z hlediska místa pobytu, v němž se nacházel, soud měl dostačující indicie pro to,
aby postupoval způsobem, který by umožnil stěžovateli účinnou ochranu svých práv
ve smyslu ust. §35 odst. 7 a §36 s. ř. s. Obdržel-li stěžovatel výzvu k odstranění vad podání
v českém jazyce, který nepochybně neovládal a tudíž jeho obsahu nerozuměl, nepostupoval
soud tak, aby nedošlo k odepření přístupu k soudu, neboť bylo zjevné, že stěžovatel není
schopen sám vytýkané vady podání odstranit ani se v řízení účinně hájit.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení
Krajského soudu v Ostravě, kterým byl odmítnut návrh stěžovatele, je nezákonné,
a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Ostravě i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu