ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.52.2005
sp. zn. 5 Azs 52/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně: P. M., zast. advokátkou JUDr. Jitkou Šmídovou, se sídlem AK Koněvova
2442/150, Praha 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
29. 6. 2004, č. j. 7 Az 83/2003 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené advokátce JUDr. Jitce Šmídové se p ř i z n á v á odměna
a náhrada nákladů hotových výdajů ve výši 2150 Kč, která bude uhrazena do 30 dnů
od právní moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 1. 2002, č. j. OAM- 4628/VL-14-P16-2001, bylo
podle ust. §25 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů zastaveno řízení o udělení azylu. O podaném
opravném prostředku ze dne 15. 3. 2002 Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 nerozhodl,
proto o něm rozhodoval na základě §32 odst. 4 a čl. II bod I zákona o azylu Městský soud
v Praze. V podané žalobě stěžovatelka požádala o ustanovení právního zástupce. Městský
soud v Praze vyzval stěžovatelku k doložení osobních a majetkových poměrů. Usnesením
ze dne 29. 6. 2004, č. j. 7 Az 83/2003 – 34, návrh stěžovatelky zamítl.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které především namítá,
že špatně ovládá český jazyk. Podle ust. §36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (s. ř. s.) účastníci řízení mají rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné
možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich právech a povinnostech
v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. K zajištění rovného postavení
účastníků řízení a stejných možností uplatnění práv směřuje zákonem připuštěná možnost
na návrh ustanovit navrhovateli zástupce, jde-li o účastníka nemajetného u něhož jsou dány
předpoklady osvobození od soudních poplatků. Z potvrzení o majetkových poměrech ze dne
5. 5. 2003 soud zjistil, že stěžovatelka nemá žádné příjmy ani majetek. Stěžovatelka je
cizinkou a nemá dobrou znalost českého jazyka. Při sepisování vlastní žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu vycházela z toho co jí bylo známo o dané věci a také z toho co jí poradili
známí. To, že podaná žaloba je schopná věcného projednání v soudním řízení ještě nezaručuje
řádnou ochranu práv stěžovatelky v zahájeném řízení. Ustanovení o povinném zastoupení má
zajistit rovnost účastníků řízení tak, aby nebyla stěžovatelka proti správnímu orgánu
znevýhodněna v důsledku neznalosti, zejména procesních předpisů. Městský soud
tak nesprávně posoudil právní otázku o návrhu žádosti na ustanovení právního zástupce,
porušil ust. §35 odst. 7 s. ř. s, jakož i ust. §36 odst. 1 s. ř. s. a čl. 37 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelka požaduje, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem posuzovat
otázku, zda mělo či nemělo být žalovaným řízení o udělení azylu zastaveno nebo měl být azyl
stěžovatelce přiznán, nýbrž má posoudit, zda řízení před soudem ve věci ustanovení zástupce
trpělo vadami spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou
dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze
na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této
žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech
pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 s. ř. s). V důsledku přísně dispoziční zásady
v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
či žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.]. V souzené věci ze spisového materiálu vyplynulo, že žaloba náležitosti, které jsou
vymezeny v ustanovení §37 odst. 3 s. ř. s. a v §71 odst. 1 s. ř. s., obsahovala, nebyl dán
důvod k jejímu dalšímu doplnění nebo odstranění vad. Nejvyšší správní soud tak uzavírá,
že opravný prostředek, tak jak jej stěžovatelka podala byl a je projednatelný a soud může
napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumat.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s výtkou stěžovatelky stran povinnosti soudu
ustanovit jí zástupce. Takovou povinnost soud má v případě, vyjde-li v řízení najevo potřeba
ustanovit zástupce, a to zejména tehdy, nemůže–li účastník účinně hájit svá práva v řízení,
ať již proto, že neovládá jazyk v němž je jednáno, anebo z důvodů sociálních. Za situace,
kdy stěžovatelka podala žalobu sepsanou v českém jazyce, přičemž žaloba obsahovala
veškeré náležitosti a nebylo ji nutno doplňovat, nevyšla najevo potřeba ustanovení zástupce
v této fázi řízení, tedy z důvodu, že by žaloba mohla být odmítnuta a stěžovatelce by tak byl
odepřen přístup k soudu.
Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sama bez dalšího nemůže být
důvodem pro to, aby soud byl povinen přistoupit k ustanovení zástupce. Nebyl-li stěžovatelce
ustanoven zástupce ve fázi řízení, kdy soud pouze posuzoval náležitosti žaloby a její
způsobilost k dalšímu projednání, nebyla znemožněna její faktická účast v tomto řízení. Tato
skutečnost však nevylučuje, aby mohl být stěžovatelce ustanoven zástupce případně v dalším
řízení, bude-li požadovat ústní jednání a poskytne soudu dostačující indicie proto, aby tento
postupoval způsobem, který by jí umožnil účinnou ochranu svých práv při respektování
ust. §36 odst. 1 s. ř. s. a čl. 37 odst. 2 Listiny.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou
postupem podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení
úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Soudem ustanovené advokátce pro řízení o kasační stížnosti byla přiznána odměna
včetně paušální náhrady dle ust. §7, §9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů (advokátní tarif), a to za dva úkony právní pomoci – převzetí věci
a doplnění kasační stížnosti po 1000 Kč a paušální náhrady po 75 Kč. Částka bude uhrazena
z účtu NSS do rukou advokátky ve stanovené lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. června 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu