ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.61.2005
sp. zn. 5 Azs 61/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: H. M., zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem v Plzni, Na Jíkalce 13, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2004, č. j.
59 Az 20/2004 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. 10. 2004, č. j. 59 Az 20/2004 - 23 zamítl Krajský soud
v Ostravě žalobu žalobce – stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR
ze dne 13. 1. 2004, č. j. OAM-22/VL-07-03-2004, kterým byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná žádost stěžovatele o udělení azylu dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zák.
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
v platném znění (dále jen „zákon o azylu“).
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včas kasační
stížnost.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje kasační důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.“), tedy
namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, týkající se splnění zákonem stanovených podmínek pro udělení
azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti znovu uvádí důvody, pro které opustil Ukrajinu.
V jednání věřitele, který dle stěžovatele nevybíravým způsobem zasahuje do jeho
soukromého života a obtěžuje jej na veřejnosti, spatřuje stěžovatel pronásledování ve smyslu
ustanovení §2 odst. 6 zákona o azylu, neboť stěžovateli se nedostane účinné ochrany
ze strany ukrajinských státních orgánů. Stěžovatel je přesvědčen, že je ze strany svého věřitele
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, neboť mu věřitel znemožňuje
se shromažďovat se svými přáteli na Ukrajině na veřejnosti.
Krajskému soudu stěžovatel vytýká, že se nedostatečně vypořádal s naplněním
podmínek pro udělení azylu humanitárního. Dle stěžovatele je v jeho případě na místě zvážit,
zda stěžovateli za těchto okolností neposkytnout ochranu před újmou na jeho zdraví,
popř. dokonce na životu, která se mu na Ukrajině nedostane. Tato skutečnost, jakož i fakt,
že v ČR stěžovatel vede spořádaný život, by mohly zakládat důvod pro udělení humanitárního
azylu. Jestliže by stěžovatel postupoval při získávání povolení k pobytu na území ČR
v souladu se zákonem o pobytu cizinců, musel by tak učinit na území Ukrajiny, kde
je vystaven nebezpečí újmy na svém zdraví. Toto nebezpečí se tak zvyšuje v závislosti
na době vyřizování žádosti o povolení pobytu českými úřady na Ukrajině, jejíž délku nelze
předem stanovit. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že svým dosavadním životem v ČR dává
záruku toho, že pro Českou republiku nepředstavuje riziko, jestliže by mu byl udělen
humanitární azyl, neboť takové obavy by nebylo možné vyjádřit na základě konkrétních
skutečností.
Na základě výše uvedeného navrhuje stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí soudu
a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně stěžovatel podává návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti vyjádřil dne 31. 1. 2005, kdy ve svém podání
popřel oprávněnost kasační stížnosti, odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání
a výpovědi stěžovatele. Žalovaný neakceptuje názor stěžovatele, že v jeho případě jsou
naplněny podmínky pro udělení humanitárního azylu a v této souvislosti odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně č. j. 3 Azs 12/2003 ze dne 15. 10. 2003
a taktéž na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. A 709/2001 ze dne 3. 4. 2002. Navrhuje
kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek podané kasační stížnosti nepřiznat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného
rozhodnutí (§75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec
má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem
o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince
k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení
azylu bylo zahájeno dne 4. 1. 2004 na základě žádosti, v níž stěžovatel uvedl, že je ukrajinské
národnosti, pravoslavného vyznání, nikdy nebyl členem žádné politické strany. Dále
vypověděl, že v létě 2003 si vypůjčil částku 300 000 korun na koupi autobusu, kdy chtěl začít
podnikat v dopravě. Jelikož nebyl schopen finanční prostředky uhradit, začal u věřitel
vyhrožovat vysíláním členů mafie. Podnikatelskou činnost nezahájil, protože bylo po něm
požadováno navrácení půjčky spolu s příslušnými úroky nebo byla věřitelem stěžovateli
nabídnuta práce, kterou odmítl. Na základě těchto skutečností se rozhodl odcestovat do ČR
za strýcem. Na jeho radu požádal o azyl. V průběhu pohovoru konané za účasti tlumočníka
z ruského jazyka stěžovatel výše uvedené důvody odchodu z vlasti zopakoval a dále uvedl,
že mu zapůjčené prostředky byly mafií odcizeny a věřitel poté, co se o této skutečnosti
dověděl, požadoval jejich vrácení. Matka stěžovatele se mafie obávala a proto stěžovatele
vyhnala z domu. Věřitel vyžadoval po stěžovateli vrácení dluhu nebo jejich odpracování
(dle názoru stěžovatele by se jednalo o práci nájemného vraha, jelikož byl na vojně
odstřelovačem). Stanovil mu týdenní lhůtu na rozmyšlenou, v opačném případě
mu vyhrožoval vysláním mafie a zabitím rodiny. Stěžovatel nahlásil událost policejním
orgánům. Tito se dotázali na svědky incidentu, které stěžovatel neměl a tak mu policie
nemohla pomoci. Do ČR stěžovatel přicestoval dne 28. 12. 2003 a prokázal se pasem
turistickým vízem na 12 dní. Stěžovatel se v případě návratu obává možného jednání věřitele.
Žalovaný na základě provedeného správního řízení vydal dne 13. 1. 2004 rozhodnutí,
kterým žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou v souladu
s ustanovením §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když stěžovatel neuvedl v průběhu
správního řízení žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Zároveň žalovaný rozhodl, že žadatel nesplňuje
důvody pro udělení azylu dle ustanovení §13 a §14 zákona o azylu.
Stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, ve které se domáhal zrušení
rozhodnutí z důvodů, které již uvedl při pohovorech a požádal o udělení azylu humanitárního.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem. Krajský soud
dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn správně, žalovaný v souladu se zákonem zamítl
žádost stěžovatele o udělení azylu s odkazem na ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých
by bylo možno dovodit, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v ustanovení §12 zákona o azylu.
Výše uvedený rozsudek napadl stěžovatel včas kasační stížností.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje stižní důvod uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítá nesprávné právní posouzení otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Tvrzená nezákonnost, spočívající v nesprávném právním posouzení
věci soudem v předcházejícím řízení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice aplikována správná právní věta, ale tato
je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením lze
charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci.
Tvrzenou nezákonnost podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje stěžovatel
v nesprávném posouzení splnění podmínek pro udělení azylu.
S názorem stěžovatele se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Podle ust. §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště. Podle ust. §2 odst. 6 cit. zákona se za pronásledování pro účely tohoto
zákona považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě,
jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby
bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. g) cit. zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Z výše citovaných ustanovení zákona vyplývá, že naplnění podmínek pro zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle ustanovení §16 zákona o azylu vylučuje posouzení
žádosti podle §12 téhož zákona. Za takové situace správní orgán rozhodne konečným
způsobem ve věci bez toho, aby zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu
dle §12 zákona. V daném případě stěžovatel ve správním řízení netvrdil, že je v zemi svého
původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Bezprostředním důvodem žádosti
o azyl byly v daném případě problémy se soukromými osobami mimo státní struktury
(věřitelem a jemu spřízněnou mafií), které stěžovatele obtěžovali v souvislosti s vymáháním
dluhu. Důvody tvrzené stěžovatelem ve správním řízení nejsou z hlediska aplikace azylového
zákona právně relevantními. Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že odůvodněná
obava z pronásledování ve smyslu ust. §2 odst. 6 cit. Zákona je důvodem pro udělení azylu
podle ust. §12 písm. b) cit. zákona pouze tehdy, když se toto pronásledování uskutečňuje
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro zastávání politických názorů. Žádná taková okolnost však v průběhu správního řízení
nebyla stěžovatelem ani tvrzena. Za této situace žalovaný správní orgán a následně ani
Krajský soud v Ostravě povinnost zjišťovat důvody pro udělení azylu dle ust. §12 zákona
o azylu neměli. Pro posouzení zjevné nedůvodnosti žádosti o udělení azylu je přitom
rozhodující skutkový stav v okamžiku vydání rozhodnutí správního rozhodnutí. Proto nemohl
Nejvyšší správní soud přihlédnout k tvrzení stěžovatele, že je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, neboť toto tvrzení stěžovatel neuvedl v průběhu správního řízení
a naopak je poprvé použil až v kasační stížnosti. Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil
až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud podle ust. §109 odst. 4
s. ř. s. nepřihlíží.
Taktéž námitka stěžovatele, spočívající v kritice postupu soudu, který se nedostatečně
vypořádal s otázkou udělení humanitárního azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu, není
na místě. Předmětná námitka stěžovatele by byla právně relevantní pouze v případě, kdyby
žalovaný rozhodoval o udělení azylu dle ustanovení §12 zákona o azylu a zkoumal
stěžovatelovy důvody opuštění vlasti ve vztahu k naplnění zákonných podmínek pro udělení
azylu. K tomu ovšem v projednávané věci nedošlo. Pokud je návrh na zahájení řízení
o udělení azylu zamítnut podle ustanovení §16 zákona o azylu jako zjevně nedůvodný, není
nutné současně rozhodovat o splnění podmínek podle §12 cit. zákona a na místě není
ani výrok podle §13, 14 zákona o azylu, odvozovaný od negativního výroku opírajícího
se o ustanovení §12. Proto považuje Nejvyšší správní soud výrok žalovaného o neudělení
azylu dle ust. §13 a §14 zákona o azylu za nadbytečný. Nepříslušelo-li o relevantních
důvodech pro udělení azylu rozhodovat žalovanému, nemohla být tato skutečnost
přezkoumávána ani soudem.
Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené neshledal naplnění stěžovatelem
uplatňovaného důvodu kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a proto
podanou kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech
řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu