ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.16.2003
sp. zn. 6 Ads 16/2003 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Elzerem, advokátem, se sídlem Josefská 9,
Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11.
2002, č. j. 33 Ca 27/2002 - 38,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 33 Ca 27/2002 - 38 ze dne 18. 11. 2002
se zr uš uj e a věc se vr ac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Michalu Elzerovi, se př i znáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 650 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 16. 1. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Rozhodnutí vycházelo z posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 10. 12. 2001, podle kterého z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla stěžovatelova schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 30 %. Pro nárok na částečný invalidní důchod však §44 zákona o důchodovém
pojištění vyžaduje alespoň pokles o 33 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s tehdy platnou právní úpravou
opravný prostředek, ve kterém namítal nesprávné zjištění poklesu jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem z 18. 11. 2002, č. j. 33 Ca 27/2002 - 38, rozhodnutí
žalované potvrdil. V odůvodnění uvedl, že si pro své rozhodnutí vyžádal posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). Podle tohoto posudku
(z 22. 5. 2002) byl stěžovatel k datu vydání napadeného správního rozhodnutí částečně
invalidní podle §44 zákona o důchodovém pojištění; nebyl však plně invalidní ve smyslu
§39 téhož zákona, neboť míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti určila
na 35 %, přičemž datum vzniku částečné invalidity stanovila na 10. 10. 2000, kdy byl
stěžovatel propuštěn z psychiatrického oddělení Ž. Stěžovatel však nesplnil další podmínku
pro přiznání plného invalidního důchodu, a to potřebnou dobu pojištění. Tuto skutečnost soud
zjistil z dávkového spisu, podle kterého stěžovatel v rozhodném období před vznikem
invalidity, tj. v době od 10. 10. 1990 do 9. 10. 2000, získal pouze 3 roky a 335 dnů pojištění.
Potřebná doba pojištění musí trvat v případě stěžovatele podle §40 zákona o důchodovém
pojištění alespoň 5 let. Vzhledem k tomu, že po dobu výkonu trestu odnětí svobody, tj. od 15.
10. 1990 do 15. 4. 1991, nepracoval, soud tuto dobu nehodnotil jako dobu pojištění.
Stěžovatel nesplňuje podmínku minimální doby pojištění ani po započtení doby, kdy byl
veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce. Podle krajského soudu odůvodnění
rozhodnutí žalované není úplné, ačkoli je opřeno o správné ustanovení zákona o důchodovém
pojištění, tj. o §43 tohoto zákona. Proto bylo rozhodnutí žalované soudem jako věcně správné
potvrzeno.
Proti rozsudku podal stěžovatel dne 9. 12. 2002 v souladu s tehdy platnou právní
úpravou odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Řízení o odvolání se však ze zákona
podle §129 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zastavilo
dnem 1. 1. 2003. Podle tohoto ustanovení však stěžovatel měl možnost do 31. 1. 2003 podat
proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost podle soudního řádu správního, což i využil,
když 9. 1. 2003 podal kasační stížnost, ve které se domáhá jeho zrušení.
V kasační stížnosti a v jejím doplnění stěžovatel uvádí, že jak správní orgán, tak
i krajský soud při rozhodování vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu, který
je v rozporu se spisem, neboť do potřebné doby pojištění nezapočítaly dobu, po kterou byl
stěžovatel veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ve Znojmě a dobu,
po kterou pracoval jako dělník ve sběrných surovinách (V. 25, O.) v letech 1991 - 1993 a
v letech 1994 - 1995 v k. v O. – H. Dále stěžovatel namítá, že vzhledem k jeho dlouhodobě
nepříznivému zdravotnímu stavu a psychickým problémům měl správní orgán při posuzování
potřebné doby pojištění využít institutu správního uvážení a částečný invalidní důchod
přiznat. Namítané důvody kasační stížnosti lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. b), d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k názoru, že kasační
stížnost je důvodná. Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je vázán důvody kasační stížnosti; to však
neplatí, bylo-li řízení před soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé. Proto Nejvyšší správní soud přezkoumal i nad rámec uplatněných
důvodů v kasační stížnosti postup Krajského soudu v Brně při přezkumu rozhodnutí
správního orgánu a dospěl k závěru, že je zatížen vadou řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé tak, jak má na mysli §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Napadené správní rozhodnutí bylo odůvodněno pouze tím, že stěžovatel není částečně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %, tedy méně než 33 %, jak vyžaduje §44
zákona o důchodovém pojištění. Nezabýval se již potřebnou dobou pojištění pro vznik nároku
na částečný invalidní důchod. V průběhu řízení před krajským soudem Posudková komise
MPSV dospěla k závěru, že stěžovateli poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti
o 35 %, nebo-li že stěžovatel je částečně invalidní. Bylo tedy prokázáno, že správní orgán
vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, resp. že skutkový stav, který vzal
za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění včetně posouzení potřebné doby
pojištění. Tím byl naplněn důvod pro zrušení napadeného správního rozhodnutí ve smyslu
§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Tento důvod také stěžovatel řádně uplatnil v žalobě. Krajský soud
měl tedy napadené správní rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit a věc vrátit žalované k novému
rozhodnutí o částečný invalidní důchod.
Soud však namísto zrušení správního rozhodnutí posoudil (z dávkového spisu) sám
splnění další podmínky pro vznik nároku na částečný invalidní důchod a dospěl k závěru,
že stěžovatel nemá potřebnou dobu pojištění. Proto napadené správní rozhodnutí jako věcně
správné potvrdil a žalobu zamítl. Ve vztahu ke zjišťování potřebné doby pojištění Nejvyšší
správní soud poukazuje na to, že skutečnost splnění potřebné doby pojištění měla být v prvé
řadě předmětem šetření správního orgánu (žalované) v dalším řízení, a to tím spíše,
že se stěžovatel dovolává nesprávnosti tohoto zjištění.
Nezrušil-li tedy krajský soud napadené správní rozhodnutí, ačkoli bylo prokázáno,
že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní
doplnění, nýbrž s odkazem na nedostatek jiné podmínky pro přiznání nároku na částečný
invalidní důchod žalobu zamítl, vykazuje řízení před soudem vadu, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto
se Nejvyšší správní soud ani nezabýval věcnými námitkami stěžovatele, které může uplatnit
v dalším správním řízení o jeho nároku na částečný invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud proto, shledav kasační stížnost důvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.),
napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil.
Odměna zástupci stěžovatele, který byl ustanoven stěžovateli k jeho žádosti usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2004, č. j. 33 Az 27/2002 - 68, byla stanovena za dva
úkony právní služby na základě §9 odst. 2 ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve výši 500 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
za dva úkony právní služby ve výši 150 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 15. března 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu