ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.21.2004
sp. zn. 6 Ads 21/2004 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce B.
K ., zastoupeného JUDr. Františkem Maderem, advokátem, se sídlem Spojů 835/2, Ostrava -
Poruba, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
1. 3. 2004, č. j. 18 Cad 41/2003 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo odmítnuto řízení o jeho žalobě proti
rozhodnutí žalované ve věci přiznání starobního důchodu v nesprávné výši. V odůvodnění
napadeného usnesení soud uvádí, že stěžovatel byl usnesením ze dne 18. 7. 2003,
č. j. 18 Cad 41/2003 - 4, soudem vyzván, aby ve lhůtě 15-ti dnů odstranil vady svého podání,
a zároveň byl podrobně poučen, v jakém směru je nutno podání opravit a doplnit. Rovněž byl
poučen, že pokud nebude jeho podání opraveno a doplněno ve stanovené lhůtě, bude jeho
žaloba odmítnuta. Na uvedenou výzvu stěžovatel reagoval přípisem ze dne 18. 8. 2003,
v němž požádal o pozastavení řízení proti rozhodnutí žalované, vady svého podání však
neodstranil. Proto krajský soud řízení podle §37 odst. 5 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní uvádí,
že soud nevzal v úvahu jeho žádost o přerušení řízení ze dne 18. 8. 2003, a ve vztahu
k jednotlivým bodům výzvy k odstranění vad podání sděluje dílčí námitky. Závěrem
konstatuje, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě vyšlo z formálního posouzení
žaloby, a proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ponechala kasační stížnost bez vyjádření, jelikož se zcela ztotožňuje
s právním názorem vyjádřeným v napadeném usnesení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost je
tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí po věcné stránce včetně
hledisek dle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze
namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Podle §37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání,
v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno,
příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho
třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. Podání, které je třeba
doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo
v potřebném počtu stejnopisů.
Žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3) musí obsahovat podle
§71 odst. 1 s. ř. s. označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku
rozsudku.
Stěžovatel ve svém podání označeném jako „Podání žaloby proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení v Praze o přiznání starobního důchodu z důvodu,
že je stanoven v nesprávné výši.“ Kromě uvedení svého jména a rodného čísla vůbec neuvádí,
jaké rozhodnutí žalované napadá, kdy bylo vydáno a kdy mu bylo doručeno. Rovněž v něm
chybí jasná formulace žalobního návrhu či jednotlivé žalobní body. Nejvyšší správní soud
proto neshledal, že by výzva k odstranění vad podání (usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 18. 7. 2003, č. j. 18 Cad 41/2003 - 4) byla důsledkem formálního posouzení žaloby.
Zejména pokud se jedná o body 4 a 5 výzvy k odstranění vad podání (přesné označení
napadeného rozhodnutí a tvrzené důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí) nelze souhlasit
se stěžovatelovými námitkami, že jde o skutečnosti zjistitelné z textu žaloby nebo že je má
soud znát z jiných obdobných případů. V řízení o žalobách proti rozhodnutím správních
orgánů musí žaloba obsahovat jednak základní náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
a jednak náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba tyto
náležitosti a žalobce na výzvu soudu k odstranění vad podání a po poučení o následcích,
jestliže výzvě nevyhoví, reaguje podáním, které zákonem požadované náležitosti rovněž
neobsahuje, soud žalobu odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.).
K námitce, že soud nezohlednil stěžovatelovu žádost o pozastavení řízení, Nejvyšší
správní soud uvádí, že ani tímto podáním stěžovatel neodstranil vady podání, k čemuž byl
soudem vyzván a byl zároveň i poučen o možných následcích. Krajský soud proto nepochybil,
když řízení o žalobě odmítl. K tomu je třeba poznamenat, že krajský soud ani nemohl
rozhodovat o návrhu na přerušení řízení podle §48 odst. 2 s. ř. s., když stěžovatel neuvedl,
o jaké rozhodnutí se jedná, u kterého se domáhá soudního přezkumu.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, je správním orgánem a v dané věci jde
o věc důchodového pojištění, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu