ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.30.2003
sp. zn. 6 Ads 30/2003 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci
žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Jarmilou Tayerlovou, advokátkou, se sídlem Uherské
Hradiště, Všehrdova 176, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem
Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2000, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2002, č. j. 41 Ca
156/2000 - 49,
takto:
Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2002, č. j. 41 Ca 156/2000 - 49,
se zr uš uj e , věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo dle části
páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, potvrzeno
v záhlaví uvedené rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce
o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek uvedených v §39 zákona č. 155/1995 Sb.
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
Stěžovatel poukazoval na závažnost jeho onemocnění, rakoviny varlat, která
se projevila v roce 1994, následně byl uznán plně invalidním. V důsledku prodělané nemoci
a intenzivní chemoterapie se u něho projevily závažné zdravotní problémy, které posudková
komise nevzala dostatečně v úvahu, na základě jejího posouzení mu byl plný invalidní důchod
odňat. Stěžovatel uvádí, že není schopen vykonávat jakoukoli soustavnou pracovní činnost,
neboť mu i po méně fyzicky náročné práci neustále otékají horní i dolní končetiny, má křeč
v dolních končetinách, klouby jsou bolestivé. Při jednání soudu nebylo přihlédnuto ke zprávě
z neurologické ambulance Masarykova onkologického ústavu v Brně (MUDr. K.), dle které
stěžovatel není schopen vykonávat práci, která mu byla posudkovou komisí doporučena.
Stěžovatel na základě pracovního doporučení Posudkové komise Ministerstva práce a
sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) nastoupil do zaměstnání, které pro něho mělo být
vhodné, začal vykonávat práci údržbáře. Po několika dnech se u něho objevily zdravotní
potíže, nemohl dále vykonávat tuto práci a byl uznán práce neschopným, což trvalo téměř rok.
Domnívá se proto, že u něho není zachován pracovní potenciál v takovém rozsahu,
který by mu umožňoval byť na zkrácený úvazek docházet do zaměstnání. Krajský soud
neprovedl důkazy za účelem zjištění, jaké byly příčiny jeho dlouhodobé pracovní
neschopnosti. Stěžovatel neshledává údaj o poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o 45 % za dostatečně prokázaný a odůvodněný. Z uvedených důvodů navrhl
stěžovatel zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že uplatnil důvody uvedené v §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domníval se,
že krajský soud nedostatečně zjistil objektivní situaci a neprovedl všechny potřebné důkazy,
nepřihlížel ke zjištění odborných lékařů a vycházel pouze z posudku PK MPSV. Nebyla
prověřena souvislost mezi doporučenou pracovní zátěží stěžovatele a pracovními
neschopnostmi následujícími po zařazení do pracovního poměru.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila, pouze uvedla, že souhlasí s rozhodnutím
krajského soudu.
Krajský soud ve svém rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, stručně
shrnul průběh správního řízení předcházející jeho rozhodnutí. Žalovaná zamítla stěžovateli
žádost o plný invalidní důchod rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000, krajský soud toto rozhodnutí
potvrdil. Následně však rozhodnutí krajského soudu bylo k odvolání stěžovatele zrušeno
Vrchním soudem v Praze z důvodu neprovedení důkazu posudkem PK MPSV v souladu
se zákonem. Stěžovatel při jednání soudu opět odkázal na své zdravotní potíže projevující se
okamžitě po nástupu do zaměstnání, způsobující pracovní neschopnost. Krajský soud
při jednání provedl důkaz posudkem PK MPSV, pracoviště v Brně, dle kterého je onkologické
onemocnění stěžovatele v remisi, výsledky pravidelných kontrol nasvědčují stabilizaci
zdravotního stavu. Pocity brnění nohou, rukou a křečí po zátěži stěžovatel začal pociťovat
po chemoterapii, dle názoru odborných lékařů – neurologů se jedná o toxickou polyneuropatii
senzitivní bez poruch hybnosti v objektivním neurologickém nálezu. PK MPSV doporučila
jako vhodné zaměstnání pro stěžovatele lehčí dělnické práce, např. při obsluze strojů
a zařízení, ve skladovém hospodářství, v kontrole výroby, ve službách a v údržbě.
I dle doplňujícího posudku PK MPSV, kterým byl dodatečně zhodnocen nález MUDr. K.,
bylo postižení stěžovatele ohodnoceno jako lehčí.
Krajský soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že PK MPSV
vyhodnotila zdravotní postižení stěžovatele v souladu se zákonem, vycházel proto z jejího
posudkového závěru, dle kterého je nejzávažnějším postižením stěžovatele stav po odstranění
zhoubného nádoru varlete, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je hodnocen
dle přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XII, položky 3, písm. c), tj. 45 %. Krajský
soud odkázal na podmínky pro přiznání plné invalidity a konstatoval, že pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je nižší než 66 %, stěžovatel proto nesplnil požadavky §39
zákona o důchodovém pojištění.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel nezpochybnil závěr krajského soudu ohledně zjištění příčiny nepříznivého
zdravotního stavu a následného zařazení dle přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., nesouhlasil
však se závěrem, že je schopen vykonávat činnosti uvedené v závěru posudku, tj. fyzicky
méně náročné práce. Odkazoval na pokusy vykonávat práce, které mu byly PK MPSV
doporučeny, zaměstnání vždy skončilo po krátké době dlouhodobou pracovní neschopností,
z čehož stěžovatel dovozoval neschopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. K těmto
námitkám Nejvyšší správní soud ze spisové dokumentace ověřil, že posouzení schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatele bylo již předmětem řízení ve věci
sp. zn. 41 Ca 234/98, již tehdy stěžovatel uváděl, že nastoupil do zaměstnání a musel je
ze zdravotních důvodů ukončit po velmi krátké době. Při jednání PK MSPV dne 7. 4. 1999
stěžovatel konstatoval, že v průběhu předchozích 2 let několikrát nastoupil do zaměstnání
(např. u výrobního pásu na výrobu obuvi, práce závozníka), měl též zdravotní problémy. Dne
19. 4. 2000 v průběhu jednání soudu uvedl, že zkoušel rozvážet zboží, opravovat šicí stroje,
pracovní zátěž však nezvládl. Též u jednání PK MPSV ze dne 14. 12. 2000 popsal svou práci
řidiče dodávky, po 2 dnech došlo k recidivě, neuropatii dolních končetin. Dne 25. 7. 2001
do protokolu o jednání soudu stěžovatel uvedl, že nastoupil do zaměstnání, kde vykonával
lehčí údržbářské práce a činnost řidiče zásobování, práci opět ukončil pracovní neschopností
pro zánět šlach, který bylo nutno řešit operativně, tuto skutečnost zdůraznil i při jednání soudu
dne 24. 4. 2002.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel v průběhu celého řízení zpochybňoval závěr
posudku PK MPSV ze dne 5. 4. 2001 a jeho doplnění z 7. 6. 2001, dle kterého byl stěžovatel
vykonávat lehčí dělnické práce, např. při obsluze strojů a zařízení, ve skladovém
hospodářství, v kontrole výroby, ve službách, údržbě atd. Opakovaně se pokusil vykonávat
práce odpovídající uvedenému výčtu, jeho pokus vždy skončil zdravotními potížemi
způsobujícími pracovní neschopnost, tyto skutečnosti sděloval při jednáních PK MPSV
i soudu, domáhal se, aby k nim bylo při hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti přihlédnuto. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nesdílí
pochybnosti stěžovatele ohledně posudkového hodnocení PK MPSV, neboť hodnocení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je v souladu s příslušnými právními
předpisy a odpovídá shromážděným odborným lékařským nálezům. Krajský soud se však
nevypořádal s výše uvedeným tvrzením stěžovatele ohledně opakovaných dlouhodobých
pracovních neschopností, následujících po krátkodobém výkonu doporučených zaměstnání.
Tato tvrzení zpochybňovala správnost posudkového hodnocení PK MPSV, bylo proto nutno
uvést důvody, které vedly soud k závěru, že i přes opakované pracovní neschopnosti
posoudila PK MPSV pracovní potenciál stěžovatele správně.
Krajskému soudu již bylo uloženo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze
č. j. 2 Cao 161/2000 – 45, kterým byl zrušen rozsudek krajského soudu
č. j. 41 Ca 234/98 – 33, týkající se rovněž invalidity stěžovatele, aby bylo blíže
a úplně zjištěno, jakým způsobem ovlivňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stav po chemoterapii. Stejný požadavek vznáší i Nejvyšší správní soud v tomto řízení,
neboť ve věci není pochybnosti o tom, že prvotní příčina nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele je v jeho onkologickém onemocnění, po jeho stabilizaci je však nutno posoudit,
nakolik vážně ovlivňují pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti neurologické potíže
způsobené chemoterapií, tj. polyneuropatie s bolestmi dolních a horních končetin.
Pokud krajský soud dospěl k závěru, že posudek PK MPSV je pro posouzení dané věci
dostatečný a správný, musí být schopen uvést argumenty pro srozumitelné vysvětlení
zdravotních potíží způsobujících pracovní neschopnost po každém z pokusů stěžovatele
o zapojení se do pracovního poměru, neboť stěžovatel se takového odůvodnění v žalobním
řízení domáhal.
Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud námitku stěžovatele dle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. důvodnou a konstatuje, že krajský soud v rozporu s §75 odst. 2 s. ř. s.
nepřezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních námitek, jeho
rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není zřejmé, jakým
způsobem posoudil žalobní námitku napadající rozpor posudkového závěru doporučujícího
určitá povolání a opakovaný vznik pracovních neschopností po krátkodobém výkonu těchto
prací, na základě jakých důvodů ji nepovažoval za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu vzhledem k důvodnosti
kasační stížnosti zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle §110 odst. 1 s. ř. s. V novém
řízení krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.) a je v něm vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu