ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.44.2004
sp. zn. 6 Ads 44/2004 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně A. B ., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 1. 7. 2004, č. j. 18 Cad 26/2004 - 7,
takto:
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. 18 Cad 26/2004 - 7,
se zruš u je a věc se tomuto soudu v ra cí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) podala
kasační stížnost proti výše označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě; tímto
rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 17. 2. 2004 pro vady řízení a věc
vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení (správním rozhodnutím stěžovatelka zamítla žádost
žalobkyně o vdovský důchod s poukazem na ustanovení §68 a §69 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění). V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka opřela svůj výrok o
§67 cit. zákona o důchodovém pojištění, jenž upravuje zvyšování vyplácených důchodů,
proto je její rozhodnutí soudem nepřezkoumatelné.
Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že v jejím rozhodnutí,
kterým zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod, neuvedla ve výrokové části ani
v odůvodnění ustanovení §67 zákona o důchodovém pojištění, nýbrž uvedla výlučně
ustanovení §68 a 69 zákona o důchodovém pojištění. Dále poukázala na to, že ve výroku
rozhodnutí krajského soudu není uvedena specifikace zrušovaného rozhodnutí, a to ani jeho
číslem, ani datem vydání. V tomto postupu spatřuje stěžovatelka vady řízení, pro které
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka žádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalobkyně podala ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvádí skutečn osti týkající se
její žádosti o vdovský důchod a okolnosti jejího života se zemřelým manželem.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán rozsahem a důvody v ní
uplatněnými (§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s“.)
a shledal, že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka rozhodla dne
17. 2. 2004 o zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 28. 1. 2004 o vdovský důchod; podstatou
řízení, která žalobkyně opakovaně zahajuje u stěžovatelky od úmrtí manžela (23. 10. 1989)
je přesvědčení, že jí vdovský důchod náleží, neboť nebyla s manželem v době jeho úmrtí
rozvedena. Stěžovatelka její žádost zamítla proto, že nárok na vdovský důchod jí nevznikl
podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (rozhodnutí z roku 1998),
který vyžadoval, aby vdova, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné
domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit společenskou funkci, měla v době jeho smrti vůči
němu nárok na výživné. Poněvadž žalobkyně nežila s manželem ve společné domácnosti
a vyživovací povinnost nebyla stanovena, nárok na vdovský důchod nevznikl. Tento nárok
nevznikl ani podle předpisů platných po 31. 12. 1995 (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění), neboť podle §69 odst. 2 cit. zákona bylo podmínkou, že manžel vdovy zemřel
po 31. 12. 1990.
Správní rozhodnutí, kterým stěžovatelka rozhodla o žádosti z 28. 1. 2004, dne
17. 2. 2004, je opřeno o §68 a §69 cit. zákona o důchodovém pojištění. Jde o přechodná
ustanovení řešící případy, kdy se vede řízení o nároky na důchody vzniklé před 1. 1. 1996,
popřípadě za dobu před 1. 1. 1996, a umožňující, za vymezených okolností, posuzovat nárok
na důchod podle předpisů účinných po 31. 12. 1995. Ve správním rozhodnutí není nikde
uvedeno ustanovení §67 cit. zákona o důchodovém pojištění, jež upravuje zvyšování
vyplácených důchodů.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je důvodem, pro který je možno napadené
rozhodnutí soudu zrušit, též jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů; jestliže krajský
soud, jak vyplývá jednoznačně ze správního spisu, a jak rovněž tvrdí v kasační stížnosti
stěžovatelka, zaměnil obsah napadeného správního rozhodnutí, jež měl přezkoumat, a na takto
zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj právní úsudek o jeho zákonnosti, trpí takové
rozhodnutí nepřezkoumatelností, a to pro nedostatek důvodů. Tento závěr by musel Nejvyšší
správní soud učinit i z úřední povinnosti, jak mu určuje §109 odst. 3 s. ř. s.
Pokud jde o druhou stížní námitku mířící na nedostatky znění výroku napadeného
rozsudku krajského soudu, které by mohly být rovněž příčinou zrušujícího výroku ze strany
Nejvyššího správního soudu, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí (§103 odst. 1 písm. d/
s. ř. s.), neshledává ji Nejvyšší správní soud důvodnou. Jsou-li v záhlaví napadeného
rozhodnutí krajského soudu jednoznačně identifikováni účastníci řízení (žalobce a žalovaný)
a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu, a to datem jeho vydání
i číslem, nezpůsobuje obecné znění výroku (v posuzované věci „Rozhodnutí žalované …
se zrušuje …“) nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Při takto formulovaném záhlaví
rozsudku a jeho výroku nevzniká pochybnost, které rozhodnutí soud zrušil, nicméně
pro právní jistotu účastníků řízení je zajisté vhodné a potřebné identifikovat zrušované
rozhodnutí ve výroku jeho číslem a datem vydání.
Poněvadž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, zrušil rozhodnutí
krajského soudu označené ve výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je krajský soud vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kas ační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť rozhodl ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu