ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.51.2004
sp. zn. 6 Ads 51/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci
žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou, se sídlem nám. Čs.
legií 500, Pardubice, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 54 Cad 108/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2003 ve věci nároku na plný invalidní
důchod.
Žádostí ze dne 28. 5. 2003 se stěžovatel domáhal přiznání plného invalidního
důchodu. Stěžovatel pobíral částečný invalidní důchod, když bylo kontrolní lékařskou
prohlídkou příslušné okresní správy sociálního zabezpečení zjištěno, že jeho invalidita ke dni
31. 1. 2003 zanikla a žalobci byl částečný invalidní důchod s účinností od 4. 4. 2003
rozhodnutím žalované ze dne 11. 2. 2003 odejmut. Zdravotní stav žalobce byl vyhodnocen
jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v důsledku chronických vertebrogenních obtíží v
oblasti krční a bederní páteře bez přesvědčivé kořenové iritace odpovídající postižení
uvedenému v kapitole XV. oddílu F položce 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „prováděcí
vyhláška“), a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele byla
stanovena na 25 %.
Podstatou námitek uplatněných stěžovatelem do rozhodnutí ČSSZ (žalované) je jeho
přesvědčení, že jeho zdravotní stav byl zjištěn nedostatečně a že tedy splňuje podmínky
pro přiznání plného invalidního důchodu.
Žalovaná zamítla dne 27. 10. 2003 rozhodnutím č. X žádost stěžovatele, a to na
základě posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne
15. 10. 2003, podle kterého poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelova schopnost výdělečné činnosti o 25 %. Podle tohoto posudku se jedná o chron.
Vertebrogenní obtíže z oblasti C a L páteře bez přesvědčivé kořenové iritace. Stěžovatel je
dle tohoto posudku nadále osobou se ZTP.
Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované poté,
co řízení doplnil znaleckým posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věci v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2004. V něm se uvádí, že rozhodujícím zdravotním
postižením stěžovatele je chronický vertebrogenní algický syndrom při incipientních
degenerativních změnách páteře s polyradikulární levostrannou symptomatologií. Také podle
tohoto posudku činí procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele podle §kapitoly XV. oddíl F položka 2 písm. b) přílohy prováděcí vyhlášky 25 %.
Současně se dle rozsudku nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele značně
mu ztěžující obecné životní podmínky ani o schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní uvádí,
že zdravotní stav stěžovatele se rapidně zhoršuje tak, že v současné době z důvodu ochrnutí
levé ruky a částečně levé nohy není schopen chůze bez opory. Z tohoto důvodu má silně
omezené možnosti běžného života. Namítá rozpor rozsudku krajského soudu, když je v něm
stanoveno, že se v případě stěžovatele nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
který mu ztěžuje obecné životní podmínky, když ve znaleckém posudku ze dne 17. 3. 2004
je uveden výčet věcí, které není stěžovatel schopen vykonávat. Proto navrhuje vypracování
nového znaleckého posudku. Dále poukazuje na to, že dne 6. 12. 2000 byl stěžovatel
rozhodnutím OSSZ Pardubice, č. j. LPS/FJ/173/00, uznán částečně invalidním, jelikož míra
jeho schopnosti výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu o 40 %. Od té doby se dle tvrzení stěžovatele jeho zdravotní stav rapidně zhoršuje. Tuto
skutečnost stěžovatel dokládá i lékařským nálezem MUDr. E. B. ze dne 5. 1. 2005, ve kterém
se uvádí, že vzhledem k poměrně těžké levostranné hemiparéze navrhuje posudkové
přehodnocení stran eventuálního invalidního důchodu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí po věcné stránce včetně
hledisek dle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle kterého lze
namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Namítaný důvod lze však podřadit i pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jenž spočívá
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových
zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být, pokud
by soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě zjištěné
v rozporu se zákonem, nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly v řízení
prokázány, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy v hodnocení důkazů
je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.
Za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, by mohl být
považován postup soudu, v jehož důsledku by za podklad rozhodnutí soudu byl vzat neúplný
či nepřesvědčivý posudek posudkové komise ministerstva ve věci rozhodného zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání
rozhodnutí správního orgánu (žalované).
Oba důvody tak směřují k nesprávně zjištěnému skutkového stavu (zdravotního stavu
stěžovatele), a to jednak v řízení před správním orgánem (žalovanou) a dále v řízení
před soudem.
Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní
postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Způsob
posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví
prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, která v příloze č. 2 obsahuje procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Nejvyšší správní soud dále vycházel z §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle něhož Ministerstvo
práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů i pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako
své orgány posudkové komise.
K námitce nesprávného zjištění skutkového (zdravotního) stavu stěžovatele Nejvyšší
správní soud zaujímá následující stanovisko. Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího
zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou; soud k ní nemá potřebné
odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto
otázkách vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy v řízení takto získané. V řízení, které je
přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud opatřuje posudek posudkové komise
ministerstva v souladu s pokynem §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení. Pokud tento posudek není ve svém obsahu úplný a svými
závěry přesvědčivý, opatří si soud znalecký posudek znalce v oboru posudkového lékařství.
Zásadní význam pro soudní rozhodnutí tak mají posudky výše uvedených
posudkových komisí. Z toho důvodu musí z posudku vyplývat, že komise zasedala v řádném
složení, které odpovídá §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení, dále ve smyslu §3 odst. 8 ve spojení s §1 odst. 2 této vyhlášky musí z posudku
vyplývat, zda a jak přihlédla komise při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti
k výsledkům vlastního šetření, zda a jak vycházela z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného. Posudek musí konečně
obsahovat posudkový závěr, ze kterého vyplývá posouzení jednak zdravotního stavu
posuzovaného, v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i zdravotní postižení,
které je jeho příčinou (§6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) a jednak poklesu schopnosti
jeho soustavné výdělečné činnosti.
S tím souvisí skutečnost, že při vypracovávání posudku vystupuje do popředí
požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku a nezbytnost přesné formulace posudkových
závěrů, odpovídající zákonem vymezeným pojmům. Úplnost spočívá v tom, že se komise
vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi podle zákona č. 155/1995 Sb. a vyhlášky
č. 284/1995 Sb.; požadavek přesvědčivosti splňuje pak jen posudek obsahující náležité
zdůvodnění posudkových závěrů.
Není v možnostech soudu, aby posoudil věcnou správnost posudku (zdravotní stav
stěžovatele). Proto se přezkumná činnost soudu musí omezit na přezkum výše uvedených
formálních náležitostí posudku, zejména pak jeho úplnosti a přesvědčivosti. Vykazuje-li
posudek nedostatky těchto náležitostí, uloží soud posudkové komisi jeho doplnění či může
ustanovit znalce z příslušného oboru a odvětví zdravotnictví (zejména katedru posudkového
a revizního lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví). Nevzbuzuje-li
naopak obsah posudku pochybnosti o své úplnosti, správnosti a přesvědčivosti, není důvodu
pro doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se posudková komise v daném případě
dostatečně vypořádala se všemi okolnostmi, které stěžovatel uplatňoval v průběhu řízení
o žalobě. Vyjádřila se i k důvodům přiznání částečného invalidního důchodu, když uvádí,
že jeho přiznání bylo pro suspektní demyelinizační onemocnění typu RSM s frustní
víceložiskovou centrální symptomatologií. Posuzovaný byl ve vyšetřovacím programu, avšak
provedenými vyšetřeními nebylo v dalším průběhu toto onemocnění prokázáno. Nejvyšší
správní soud se tak ztotožňuje s názorem krajského soudu, podle kterého je tento posudek
úplný, podrobně odůvodněný, byl vypracován v řádném složení komise a v přítomnosti
odborného lékaře podle stěžovatelova rozhodujícího zdravotního postižení. Nejvyšší správní
soud proto také neshledal důvod pro to, aby si soud opatřil znalecký posudek znalce v oboru
posudkového lékařství.
Ohledně namítaného rozporu rozsudku krajského soudu, když je v něm stanoveno,
že se v případě stěžovatele nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který mu ztěžuje
obecné životní podmínky, ačkoli je ve znaleckém posudku ze dne 17. 3. 2004 uveden výčet
věcí, které není stěžovatel schopen vykonávat, poukazuje Nejvyšší správní soud na §7
prováděcí vyhlášky, na základě kterého je za zdravotní postižení umožňující soustavnou
výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek možno považovat jen taková
zdravotní postižení, která jsou uvedena v příloze č. 3 k této vyhlášce. Stejně tak za zdravotní
postižení značně ztěžující obecné životní podmínky je možné podle §8 prováděcí vyhlášky
možné považovat jen zdravotní postižení uvedená v příloze č. 4 této vyhlášky. Stěžovatel však
netrpí žádným ze zdravotních postiženích uvedených v těchto přílohách. Proto není rozsudek
krajského soudu v žádném případě rozporný, pokud uvádí určitá omezení stěžovatele
a současně, že se v případě stěžovatele nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
stěžovatele značně mu ztěžující obecné životní podmínky ani o schopnost vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Nejvyšší správní dále poukazuje na skutečnost, že pro rozhodnutí ve věci je podstatný
zdravotní stav stěžovatele existující ke dni vydání napadeného správního rozhodnutí (§75
odst. 1 s. ř. s.), tj. k 27. 10. 2003. Případné pozdější zhoršení jeho zdravotního stavu pak
nemůže vést ke zrušení napadeného správního rozhodnutí, nýbrž může být důvodem pro nové
rozhodnutí správního orgánu na základě nového skutkového stavu. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud nepřihlédl ani k lékařské zprávě ze dne 5. 1. 2005, neboť ta směřuje ke zjištění
zdravotního stavu stěžovatele k tomuto dni, nehodnotí jej však vzhledem ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované.
Za této situace podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu není důvodu
pochybovat o správnosti závěrů uvedené posudkové komise a krajský soud proto nepochybil,
jestliže z nich vycházel a posléze jako zákonné důvodně potvrdil přezkoumávané rozhodnutí
žalované, jímž byla stěžovateli zamítnuta žádost o plný invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl, shledav ji z výše uvedených
důvodů nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, je správním orgánem a v dané věci jde
o věc důchodového pojištění, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu