ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.68.2004
sp. zn. 6 Ads 68/2004 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: A. J., zastoupena JUDr. Bohumilem Mužíkem, advokátem, se sídlem Horní
náměstí 23, Přerov, a dalšího účastníka: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 8. 10. 2004, č. j. 43 Cad 35/2003 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne př i znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 8. 2001 byla zamítnuta
žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), a
dle Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a SR s odůvodněním, že podle posudku lékaře
Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze 8 ze dne 28. 9. 1999 není plně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %. V této souvislosti byl citován §39 zákona o důchodovém
pojištění, podle něhož pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně
o 66 %.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka opravný prostředek, o kterém rozhodl
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 10. 2004, č. j. 43 Cad 35/2003 - 65, tak,
že žalobu zamítl. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti
stěžovatelky se krajský soud opírá především o posudky Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Brně a ve Středočeském kraji, podle nichž pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky byl hodnocen podle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
takto:kapitola IV., položka 9.1., písm. b) - 40 %.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dne 23. 11. 2004 kasační stížnost,
v níž dovozuje důvodnost podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když zastává názor, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázky v předcházejícím řízení, zejména pak vyhodnocení
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky a následného poklesu schopnosti
k soustavné výdělečné činnosti, kdy krajský soud dospívá k závěru, že ke dni přezkoumávání
napadeného správního rozhodnutí nepoklesla schopnost výdělečné činnosti stěžovatelky
nejméně o 60 %, resp., že stěžovatelka pro zdravotní postižení je schopna soustavné pracovní
činnosti. Vychází naopak z toho, že je trvale zdravotně postižena (v této souvislosti poukazuje
na spisové materiály citované v odůvodnění napadeného rozsudku) a je toho názoru,
že je na kasačním soudu, aby při řízení ohledně této kasační stížnosti vyhodnotil právní důvod
posudků komise MPSV, které pojal krajský soud za rozhodující, byť jde o posudky
zpracované orgány České správy sociálního zabezpečení.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost je podána podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména
na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního
stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které tak činí svými posudkovými komisemi (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí jako každý
jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle §44 odst. 1
uvedeného zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
nejméně o 33 %. V obou případech podle §39 odst. 2 ve spojení s §44 odst. 1 věta druhá
zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření
a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým
a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával před tím,
než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem,
přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné
činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost
a rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.
Nejvyšší správní soud (stejně jako krajský soud) nemá pochybnosti o úplnosti
a přesvědčivosti závěrů obou Posudkových komisí MPSV vyjádřených v posudcích
těchto komisí, podle nichž stěžovatelka není plně invalidní. Ostatně ani stěžovatelka neuvádí
žádné konkrétní výhrady proti závěrům posudkových komisí, pouze obecně uvádí, že je trvale
zdravotně postižena a v této souvislosti odkazuje na spisový materiál. Z prostudování spisové
dokumentace přitom vyplývá, že Česká správa sociálního zabezpečení a následně krajský
soud podrobily zdravotní stav stěžovatelky řádnému zkoumání za účelem zjištění, v jaké míře
schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky poklesla, za tím účelem shromáždily
potřebné nálezy odborných lékařů. Krajský soud nepochybil, když své rozhodnutí opřel
o závěry Posudkových komisí MPSV, neboť jsou přesvědčivé, obsahují podrobný popis
historie nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, komplexně jsou v nich vyhodnoceny
podkladové zprávy odborných lékařů a odůvodněny závěry z nich vyplývající.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka ke dni vydání rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení nebyla plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 66 %
a není schopna pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela
mimořádných podmínek, krajský soud nepochybil, když žalobě stěžovatelky, směřující
proti rozhodnutí správního orgánu, nevyhověl. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
K námitce stěžovatelky, že posudková komise je orgánem České správy sociálního
zabezpečení, lze uvést, že sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva
práce a sociálních věci, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů; ta má být
garantována složením posudkových komisí předepsaným §3 odst. 1 vyhlášky
č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady
o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy
posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce
a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné
od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí. Jen v tom, že posudkové komise,
které v této právní věci vypracovaly posudek, jsou orgánem Ministerstva práce a sociálních
věcí, nespatřil Nejvyšší správní soud důvod k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů. Jiné
důvody neobjektivity nebo nesprávnosti jejích závěrů stěžovatelka v kasační stížnosti
ani neuvádí.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatelka, která nebyla v řízení úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je
v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu