ECLI:CZ:NSS:2005:6.APS.1.2005
sp. zn. 6 Aps 1/2005 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: F. P., spol. s r. o., zastoupena Mgr. Janem Maršálem, advokátem, se sídlem
Praha 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
se sídlem Praha 10, Krátká 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, č. j. 8 Ca 288/2004 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městskému soudu v Praze byla dne 22. 12. 2004 podána žaloba na ochranu proti
nezákonnému zásahu správního orgánu, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
domáhala, aby žalovaná do 15 dnů od právní moci rozsudku změnila podmínky licenčního
řízení vyhlášeného dne 3. 11. 2004 k provozování televizního vysílání šířeného
prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T ve vysílacích sítích „B“ a „C“
se lhůtou doručení žádostí dne 21. 12. 2004 do 16.00 hodin. Současně stěžovatelka navrhla
vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalované uloženo do 15 dnů ode dne doručení
rozhodnutí přerušit licenční řízení vyhlášené dne 3. 11. 2004 v části týkající se řízení
o udělení licence na pozice 1 až 4 sítě „B“ v rozsahu průměrného datového toku sítě „B“
při statistickém multiplexování 4,5 Mb/s (max. 5 Mb/s - min. 2 Mb/s), typizovaný
pro plnoformátovou televizi představující obraz ve standardní kvalitě PAL (umožňující
přenos ve formátu 16:9), 1 zvukový pár, teletext, VPS, pro vysílání včetně EPG (elektronický
programový průvodce) a nepodmíněně přístupných dodatečných datových služeb.
Usnesením ze dne 29. 3. 2005, č. j. 8 Ca 288/2004 - 29, městský soud tento návrh
zamítl. Uvedl přitom, že podle §38 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), byl-li podán návrh na zahájení řízení a je třeba zatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným
opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Soud přitom
došel k závěru, že v posuzované věci nevyvstává potřeba zatímně upravit poměry účastníků
pro hrozící vážnou újmu. Hrozící újma měla podle stěžovatelky spočívat v tom, že předmětem
licenčního řízení je (nejméně zčásti) datový tok, který je rovněž předmětem žádosti
stěžovatelky o změnu licenčních podmínek, a tedy podle ní hrozí, že přidělením licence bude
tento datový tok obsazen. Městský soud se zabýval otázkou, zda povinnost přerušit licenční
řízení, jíž se v rámci návrhu na nařízení předběžného opatření stěžovatelka domáhala, je
v souladu se zákonnými podmínkami. Usoudil přitom, že tomu tak není. Jedná se o dvě na
sobě nezávislá správní řízení s odlišným okruhem účastníků a neexistuje proto zákonný důvod
pro přerušení toho kterého řízení jen z toho důvodu, že běží řízení jiné. Návrh rovněž soud
neshledal důvodný s ohledem na zákonný požadavek hrozící vážné újmy. Pouhým
vyhlášením licenčního řízení nemohla stěžovatelce vzniknout žádná újma, tím méně závažná,
neboť žádný z uchazečů o udělení licence nemá právní nárok na její udělení. Přitom soud
nevyloučil, že licence bude udělena právě stěžovatelce, která se také do licenčního řízení
přihlásila. Soud přihlédl i k vyjádření žalované, která navrhla zamítnutí návrhu na nařízení
předběžného opatření.
V závěru Městský soud v Praze poučil stěžovatelku, že proti tomuto usnesení je
přípustná kasační stížnost, v jaké lhůtě a kde ji lze podat.
Stěžovatelka napadla toto usnesení kasační stížností, v níž se dožaduje, aby Nejvyšší
správní soud toto usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, přičemž jako
důvody uvádí nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
(ve vztahu k podmínkám upraveným v §38 s. ř. s.), zejména pak namítá nesprávné posouzení
hrozby závažnou újmou zvláště pak ve vztahu k preventivní funkci předběžného opatření,
nesouhlasí ani se závěrem soudu, že jde o řízení s různým okruhem účastníků. Stěžovatelka
rovněž poukazuje na §8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle kterého správní orgány
mají dbát vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí
s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby (pozn. Nejvyššího správního soudu: jde
o správní řád, jenž má nabýt účinnosti dne 1. 1. 2006).
Kasační stížnost je nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl.
Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti upravuje ustanovení §104 s. ř. s. Podle
odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je
svou povahou dočasné. Rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím, které slouží
k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků (§38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby,
než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem,
kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.).
Rozhodnutí o předběžném opatření je tedy rozhodnutím dočasným, neboť toto
opatření má pouze omezené trvání: není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou
povahu má i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě stěžovatelky - návrh na vydání předběžného
opatření zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování
o věci samé; Městský soud v Praze bude pokračovat v řízení o ochraně před nezákonným
zásahem, jíž se stěžovatelka domáhala v žalobě.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost se shora uvedených důvodů odmítl podle §46
odst. 1 písm. d), §104 odst. 3 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační
stížnost byla odmítnuta.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že právní názor vyjádřený v tomto
rozhodnutí představuje konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu; nesprávné poučení
městského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, její přípustnost
založit nemůže. Výklad pojmu „rozhodnutí podle své povahy dočasné“ užitý ve výluce §104
odst. 3 písm. c) vůči rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku
žalobě (jenž nutno považovat svou povahou za obdobu předběžného opatření) ve stejných
intencích, jak byly vyloženy v tomto rozhodnutí, akceptuje ve své rozhodovací praxi i Ústavní
soud (srov. č. 507/2005 Sb. NSS, III. ÚS 156/05).
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu