ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.27.2003
O RI G I NÁL č. j. 6 As 27/2003 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce V. L., zastoupeného Alexandrem Petričkem, advokátem, se sídlem Chrastavská
188/27, Liberec, proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem
Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 6. 2002, č.
j. 9753/2002 - 603, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 21. 1. 2003, č. j. 28 Ca 640/2002 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Český telekomunikační úřad (dále jen „žalovaný“), odbor pro severočeskou oblast,
rozhodnutím ze dne 21. 1. 2002, č. j. 131073/2001 - 635.1, vyhověl návrhu společnosti R., a.
s., L. 730/59, P. 2, a rozhodl, že žalobce (dále jen „stěžovatel“) je jí povinen uhradit dlužné
ceny za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. X, v celkové výši 5221 Kč
s příslušenstvím.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání (rozklad), o kterém rozhodl
předseda Českého telekomunikačního úřadu žalobou napadeným rozhodnutím, a to tak,
že se odvolání zamítá a napadené prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 8. 8. 2002 se stěžovatel domáhal
zrušení shora uvedeného rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 6. 2002,
č. j. 9753/2002 - 603, neboť podle jeho tvrzení doložil, že mu byl odcizen mobilní telefonní
přístroj a následně došlo k blokaci SIM karty. Nesouhlasí s argumentací žalovaného,
že poskytování telefonních služeb není vázáno na konkrétní telefonní přístroj a nevyužívání
telekomunikačních služeb nemá vliv na trvání účastnické služby. Proto je přesvědčen,
že žalovaný nesprávně posoudil obsah smluvního vztahu mezi stěžovatelem a poskytovatelem
služeb společností R., a. s.
Městský soud v Praze žalobu usnesením ze dne 21. 1. 2003 odmítl, neboť žaloba
směřovala proti správnímu rozhodnutí o sporu, který vyplývá ze soukromoprávního vztahu
mezi účastníky ve smyslu §244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen
„o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soud proto postupoval podle §130 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského
soudu v Praze. Uvádí v ní, že nezpochybňuje, že žaloba byla podána u věcně nepříslušného
soudu, a to právě ve smyslu §102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů. Avšak podle jeho názoru nebylo v dané věci namístě použít
ustanovení soudního řádu správního, nýbrž věc postoupit věcně a místně příslušnému soudu,
tj. Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Stěžovatel tedy namítá nezákonnost rozhodnutí soudu
o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalovaný rozhodoval podle §95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Podle tohoto ustanovení rozhoduje
Český telekomunikační úřad spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající
ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování
telekomunikačních služeb. Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb zakládá
soukromoprávní vztah mezi rovnými subjekty.
V dané správní věci tak existuje spor o právo vyplývající ze soukromoprávního vztahu
ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. Podle odst. 2 tohoto ustanovení rozhodují civilní soudy tyto
spory, i když o nich podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, a to za podmínek
uvedených v části páté o. s. ř. O dané věci rozhodoval na základě výše uvedeného zákona
o telekomunikacích Český telekomunikační úřad; je tedy dána pravomoc civilních soudů
ve smyslu §7 odst. 2 a části páté o. s. ř. (srv. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 9. 2003, č. j. 6 A 60/2000 - 46, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 118/2004).
K námitce stěžovatele, že soud neměl postupovat podle soudního řádu správního,
Nejvyšší správní soud uvádí následující. Z hlediska procesního práva jsou soudy povinny
postupovat podle právních předpisů účinných v čase určitého procesního úkonu, v daném
případě rozhodnutí, nestanoví-li přechodná ustanovení postup odchylný. Jelikož soud
rozhodoval ve věci až za účinnosti soudního řádu správního, tj. po 31. 12. 2002, byl povinen
postupovat podle příslušných ustanovení tohoto procesního předpisu, a nikoli podle
občanského soudního řádu. Podle §130 odst. 1 s. ř. s. druhá část první věty za středníkem
soud v řízení, ve kterém jde o věci, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském
soudním řízení, postupuje podle §68 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je žaloba
nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích
zákonné pravomoci správního orgánu. V takovém případě nezbude soudu, než nepřípustnou
žalobu podle §46 odst. 2 s. ř. s. odmítnout. Podle tohoto ustanovení musí být účastník poučen
o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně
příslušnému soudu.
V dané věci se jednalo o věc správního soudnictví, neboť se stěžovatel v žalobě
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení mu věci k dalšímu řízení a nikoli
meritorního rozhodnutí ve věci (o sporu), jak by tomu bylo v případě postupu „pořadem
práva“, tj. cestou občanského soudního řízení. Proto městskému soudu nezbylo,
než postupovat podle soudního řádu správního. Jelikož Městský soud v Praze postupoval
zcela v souladu s výše uvedenými ustanoveními soudního řádu správního, nelze jeho postupu
ani z tohoto hlediska nic vytknout.
Vzhledem k tomu, že soud postupuje zásadně podle procesních předpisů účinných
v čase vydání rozhodnutí, není tedy rozhodnou skutečnost, že i předchozí právní úprava
(§102 odst. 3 zákona o telekomunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2002) dávala adresátu
správního rozhodnutí v daných věcech možnost bránit se pořadem práva, tj. cestou
meritorního rozhodnutí sporu v občanském soudním řízení. Jelikož přechodná ustanovení
s. ř. s. neobsahují odchylnou úpravu, je pro rozhodnutí soudu právně relevantní toliko právní
úprava účinná v čase vydání jeho rozhodnutí, tj. úprava soudního řádu správního.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní
soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu