ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.37.2003
sp. zn. 6 As 37/2003 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: D. E. (C. R.), s. r. o., zastoupen JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem
Praha 1, Haštalská 27, proti žalovanému: Celní ředitelství Praha, se sídlem Praha 1,
Washingtonova 11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného zn. 15433 - 7/01 - 03 ze dne
7. 3. 2002, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. 4. 2003, č. j. 38 Ca 314/2002 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 2150 Kč
ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 25. 4. 2003, č. j. 38 Ca 314/2002 - 46. Stěžovatel rozhodnutím ze dne ze dne
7. 3. 2002, zn. 15433 - 7/01 - 03, rozhodl o odvolání společnosti C ., spol. s r. o., se sídlem n.
S. Č. 3, O. – P. (dále jen „původní žalobce“) proti rozhodnutí Celního úřadu Ruzyně – letiště
Praha ze dne 20. 8. 2001, č. j. 1941/01/3442/2001, kterým byl původnímu žalobci vyměřen
celní dluh ve výši 111 897 Kč, z toho clo ve výši 91 719 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši
20 178 Kč.
Tato doměřená pohledávka se vztahovala k rozhodnutí vydanému v celním řízení
dne 14. 12. 1998, ev. č. JCD 11944238 - 04523 - 4. Stěžovatel odvolání původního žalobce
zamítl. Toto rozhodnutí pak bylo Městským soudem v Praze kasační stížností napadeným
rozsudkem zrušeno a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Nesprávné posouzení právní
otázky spatřuje v zařazení zboží, tj. „grafických karet do počítače typu all in wonder“,
do nesprávné podpoložky kombinované nomenklatury přílohy nařízení vlády č. 312/1997 Sb.,
kterým se vydává celní sazebník a kterým se stanoví sazby dovozního cla pro zboží
pocházející z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí a podmínky pro jejich uplatnění (dále
jen „celní sazebník“) a v nesprávné aplikaci poznámek ke třídě XVI tzv. kombinované
nomenklatury používané celním sazebníkem. Stěžovatel v kasační stížnosti ve shodě se svým
napadeným rozhodnutím a tvrzením v řízení před Městským soudem v Praze uvádí,
že předmětné zboží je přístrojem, který, byť je součástí osobního počítače, má schopnost
přijímat televizní signál. Funkce televizního tuneru je přitom podle stěžovatele pro sazební
zařazení rozhodující. Stěžovatel setrvává na svém názoru, že je správné použít poznámku 2
písm. a) ke třídě XVI, která ovšem vylučuje použití poznámky 2 písm. b) ke stejné třídě
kombinované nomenklatury, neboť tato mluví o jiných částech výrobků, než které jsou
uvedeny v poznámce 2 písm. a). Vzhledem k tomu, že uvedené grafické karty představují
zboží čísla 8528 (televizní přijímače, též s vestavěnými rozhlasovými přijímači nebo
s přístroji pro záznam nebo reprodukci zvuku nebo obrazu; videomonitory a videoprojektory),
jelikož je jejich funkcí příjem televizního signálu, nelze pro jejich zařazení použít číslo 8473,
i když se jedná o část, resp. součást osobního počítače. Za zcela nesprávný pokládá stěžovatel
názor soudu, že pokud je zmiňovaná grafická karta částí osobního počítače a v čísle 8528 jsou
zařazovány televizní přístroje, není použití poznámky 2 písm. a) odůvodněné. Stěžovatel
znovu poukazuje na to, že toto zboží není s ohledem na svou funkci televizního tuneru zbožím
subsumovatelným pod číslo 8473, a proto lze dle něj jednoznačně aplikovat poznámku 2
písm. a), a naopak nelze aplikovat poznámku 2 písm. b). Stěžovatel se rovněž ve svém podání
vyjadřuje ke znaleckým posudkům předloženým původním žalobcem v řízení o odvolání proti
prvoinstančnímu rozhodnutí ve správním řízení, a poukazuje na skutečnost, že celně tarifní
zařazení je právní otázkou, která přísluší výlučně orgánům celní správy, nikoli znalcům.
Navíc shledává argumenty uvedené ve znaleckých posudcích spočívající v tvrzení, že hlavní
funkcí předmětných grafických karet je zpracování a výstup grafických a obrazových dat,
za účelové a zcela nedostatečné pro posouzení složení a funkce výrobku s ohledem na sazební
zařazení ve smyslu Všeobecných interpretačních pravidel pro interpretaci Harmonizovaného
systému a znění čísel a odpovídajících poznámek ke třídám a kapitolám, jež jsou
pro zařazování zboží pro právní účely závazná. Ze znaleckých posudků podle stěžovatele
vyplynulo, že funkcí karet je zpracování a výstup grafických a obrazových dat v počítači
a nemůže mít vliv na sazební zařazení výrobku v době dovozu. Stěžovatel dále poukazuje
na existenci tzv. závazných informací vydaných Generálním ředitelstvím cel ve smyslu §46
zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), z nichž vyplývá,
že grafická karta obsahující televizní tuner je zařazena do čísla 8528 Harmonizovaného
systému. Soud by měl podle stěžovatelova přesvědčení k závazným informacím, i když jsou
nezávazné pro jeho rozhodování, přihlédnout, a to minimálně ve stejné míře, ve které přihlédl
ke znaleckým posudkům. Zařazení provedené závaznými informacemi je dle stěžovatele
ve shodě s Nařízením Evropské komise č. 2564/1995, o klasifikaci některého zboží
v kombinované nomenklatuře, které sjednocuje zařazování těchto výrobků v členských
zemích EU. Konečně stěžovatel uvádí, že soud ve svém rozhodnutí provedl rozsáhlé úvahy
o sazebním zařazování zboží, jimiž je opomenut definiční okruh právních zásad, se kterými
se řádně nevypořádal, a které mají podstatný vliv na jeho zákonnost. V jeho rozhodnutích jsou
měněna pravidla pro zařazování zboží, která jsou dána především Mezinárodní úmluvou
o Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zb oží a k Protokolu o její změně
(vyhláška ministra zahraničních věcí č. 160/1988 Sb.), ve kterých se Česká republika zavázala
dodržovat ustanovení obligatorních částí Harmonizovaného systému, tj. nomenklatury včetně
poznámek ke třídám a kapitolám, Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného
systému a rozhodnutí o sazebním zařazení zboží. Dle stěžovatele nelze číslo
Harmonizovaného systému, které je vyhrazeno pro určitý specifický druh zboží, rozšířit tak,
aby do tohoto čísla patřilo i zboží, které by sem mohlo patřit dle ostatních pravidel
pro interpretaci Harmonizovaného systému, neboť by tím došlo k porušení zákona a dalších
obecně závazných právních norem. Stěžovatel tak trvá na svém názoru, že zařazení
grafických karet s televizním tunerem do čísla 8473 by vedlo k rozšíření tohoto čísla nad jeho
rámec.
Stěžovatel ze shora uvedených důvodů nesouhlasí se závěrem Městského soudu
v Praze a navrhuje napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. Stěžovatel žádá rovněž o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Původní žalobce ve svém vyjádření nesouhlasí s tím, že jde o námitky týkající se
nesprávného posouzení právní otázky dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o námitky
týkající se posouzení skutkového stavu věci, a z toho důvodu většina uplatněných námitek
nemůže být dle původního žalobce vůbec důvodem kasační stížnosti. Jelikož rozhodujícím
faktorem pro zařazení zboží je jeho funkce, kterou je vhodné nebo nutné nechat posoudit
odborníkem, např. znalcem, a jelikož funkce není kategorií celní, nýbrž obecnou, není
důvodu, proč by soud znalecké posudky nezohlednil. Dále původní žalobce souhlasí
s použitím poznámky 2 písm. b) ke třídě XVI Harmonizovaného systému, a to právě
pro vyloučení čísla 8473 z působení této poznámky 2 písm. a) k této třídě. Pokud jde o funkci
zboží, podle původního žalobce se stěžovatel při posouzení věci s doplňkovým charakterem
funkce televizního tuneru u grafické karty nevypořádal. Podle názoru původního žalobce soud
na základě správného skutkového posouzení provedl i správné právní posouzení zařazení
zboží. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl původní žalobce, aby kasační stížnost byla
zamítnuta.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v jednotné celní deklaraci
ze dne 7. 12. 1998, č. 11944238 - 04523 – 4, je zboží „karty s integrovanými obvody“
zařazeno v odst. 33 pod zbožový kód 8542120000. Clo bylo ohledně tohoto zboží vyměřeno
ve výši 0 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 175 349 Kč. Dne 29. 6. 1999 vydal Celní úřad
Ruzyně – letiště Praha dodatečný platební výměr č. j. DŘ - 1995/0280/99, kterým dodatečně
původnímu žalobci vyměřil celní dluh ve výši 14 587 Kč, z toho clo ve výši 11 956 Kč a daň
z přidané hodnoty ve výši 2631 Kč, neboť podle jeho názoru mělo být zboží zařazeno
do položky 84733010.
V rámci kontroly jiných celních prohlášení prováděné v roce 2001 celní orgány
zjistily, že i v tomto případě byly dovezeny některé grafické karty se zabudovaným TV
tunerem, pročež měly být tyto karty zařazeny do podpoložky 8528 12 98. Proto podal celní
úřad podnět Celnímu úřadu Ruzyně – letiště Praha k přezkoumání původně vydaného
rozhodnutí z úřední povinnosti. Rozhodnutím Celního úřadu Ruzyně – letiště Praha ze dne
20. 8. 2001, sp. zn. DŘ 1995/0280/99, byla daňová povinnost nově stanovena, a to na částku
126 484 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal původní žalobce včas odvolání, ve kterém uplatnil
v zásadě tytéž námitky, jaké posléze uplatnil v žalobě. Podle původního žalobce je hlavní
funkcí těchto karet grafika a televizní tuner je pouze součást, bez které karta funguje. Hlavní
funkcí těchto karet je převod digitálního signálu PC na analogový signál monitoru a jejich
zařazení do podpoložky 84733010 odpovídá zařazování tohoto zboží v zemích Evropské unie,
přitom původní žalobce odkázal i na stanovisko výrobce.
O tomto odvolání rozhodl stěžovatel svým rozhodnutím zn. 15433 - 7/01 – 03 ze dne
7. 3. 2002 tak, že odvolání zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil,
že původní žalobce podal proti rozhodnutí stěžovatele dne 2. 5. 2002 žalobu k Městskému
soudu v Praze. Ten kasační stížností napadeným rozsudkem shora uvedené rozhodnutí
stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak zejména proto, že shledal
nesprávným názor stěžovatele spočívající v tom, že předmětné karty jsou určeny ke snímání
a přenášení televizního signálu, na základě něhož je zařadil do příslušného čísla 8528
bez ohledu na stroj, k němuž patří. Tvrzení, že nelze stanovit hlavní funkci zboží, nemá
dle soudu oporu v podkladech správního řízení, a to zejména s ohledem na závěry znaleckých
posudků. Stěžovatel k hlavní funkci podle napadeného rozsudku při jejich sazebním zařazení
vůbec nepřihlížel a zohlednil pouze funkce těchto karet související s televizním tunerem.
S ohledem na znění všeobecného pravidla č. 1 pro interpretaci Harmonizovaného systému je
pro sazební zařazení směrodatné mimo jiné znění jednotlivých čísel. Soud shledal, že znění
čísla 8528 celního sazebníku není pro zařazení předmětného zboží podle uvedeného pravidla
č. 1 směrodatné, neboť grafické karty jsou součástí stroje, a to podle terminologie celního
sazebníku stroje, kterým je zařízení pro automatizované zpracování dat (číslo 8471 celního
sazebníku), a mohou být využívány výhradně s tímto strojem. Vzhledem k okrajové funkci
televizního tuneru je směrodatnější s přihlédnutím ke všeobecnému výkladovému pravidlu
č. 1 pro zařazení předmětných „grafických karet all in wonder“ znění čísla 8473 celního
sazebníku. Pak nelze aplikovat poznámku 2 písm. a) ke třídě XVI celního sazebníku,
neboť ta se nevztahuje na číslo 8473. Stěžovatel tedy podle soudu pochybil, když postupoval
podle poznámky 2 písm. a), aniž zdůvodnil a aniž měl skutkově podloženo, že grafické karty
jsou výrobky jinými než výrobky čísla 8473. Soud se v napadeném rozsudku rovněž
ztotožňuje s názorem původního žalobce, že vzhledem k vyloučení možnosti zařadit zboží
dle poznámky 2 písm. a) je třeba použít poznámku 2 písm. b) ke třídě XVI, přičemž
poznámka 2 písm. b) umožňuje zařadit předmětné grafické karty, buď jako stroj, ke kterému
tyto karty náleží, nebo do odpovídajícího čísla, tj. do čísla 8473. Městský soud v Praze tak
dospěl ze shora uvedených důvodů k názoru, že stěžovatel při doměření cla postupoval
v rozporu se zákonem, neboť původním žalobcem dovezené zboží zařadil do podpoložky čísla
8528 celního sazebníku, pod které toto zboží zařadit nelze. Městský soud v Praze proto
žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení
věci zrušil a současně vyslovil, že věc se vrací stěžovateli k dalšímu řízení.
Kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl stěžovateli doručen
dne 28. 5. 2003, kasační stížnost byla podána dne 6. 6. 2003 a byla tak podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102
s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost je podána
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a je tedy přípustná. Za této situace
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze v mezích uplatněných
kasačních důvodů přezkoumal (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační stížnosti vycházel z právní
úpravy platné a účinné v době vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu, zejména
ze znění §§56 – 58 celního zákona a ze znění celního sazebníku. Podle §56 odst. 1 celního
zákona vznikl-li celní dluh, vyměřuje se clo podle sazeb stanovených celním sazebníkem
ze základu stanoveného tímto zákonem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení celní sazby
a měrné jednotky celního sazebníku stanoví a celní sazebník vydává vláda nařízením.
Dle §58 tohoto zákona je sazební zařazení zboží určeno: a) podpoložkou kombinované
nomenklatury, nebo b) podpoložkou jiné nomenklatury uvedené v §57 odst. 1 písm. b) téhož
zákona, nebo c) podpoložkou jiné nomenklatury, která je plně nebo částečně založena
na kombinované nomenklatuře anebo která k ní přidává další třídění stanovené zvláštními
předpisy, které upravují provádění nesazebních opatření při obchodu se zbožím. Celní
sazebník používá pro účely klasifikace kombinovanou nomenklaturu Evropské unie.
Tato nomenklatura vychází z Harmonizovaného systému popisu a číselného označování
zboží, který rozděluje zboží do 21 tříd (I až XXI) a 97 kapitol (01 až 97). Každá kapitola
se dále hierarchicky člení na čtyřmístná čísla a šestimístné položky. Kombinovaná
nomenklatura doplňuje hierarchii Harmonizovaného systému o dvoumístné číselné označení,
tj. na osmimístné podpoložky. Součástí celního sazebníku jsou všeobecná pravidla
pro interpretaci Harmonizovaného systému (bod II. Úvodu k celnímu sazebníku).
Podle v pořadí prvního všeobecného pravidla má znění názvů tříd, kapitol a podkapitol pouze
orientační charakter, pro zařazování je směrodatné znění čísel a poznámek k třídám
a kapitolám, jakož i všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému, pokud
tato pravidla nejsou v rozporu se zněním uvedených čísel a poznámek.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze, podle něhož
je-li pro zařazování zboží do celního sazebníku rozhodující na prvém místě znění čísel,
míní se „čísly“ právě ta čtyřmístná čísla, jež tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného
systému. V daném případě je předmětem sporu správné zařazení dovezeného
zboží – „grafických karet typu all in wonder“, jež jsou vybaveny televizním tunerem. Soud
má za prokázané, že tyto grafické karty představují zařízení, jež je určeno výhradně
pro instalaci do osobního počítače, jehož funkcí je, obdobně jako je tomu u jiných grafických
karet, zpracování počítačových digitálních dat na analogovou formu vhodnou pro monitor.
Specifikem dovezeného typu karet, které není běžné u jiných typů grafických karet,
je skutečnost, že jejich součástí je zařízení, jež umožňuje příjem televizního signálu a jeho
zobrazení na monitoru počítače, a které rozšiřuje jejich funkci. Tato funkce se však s obecnou
funkcí grafických karet nevylučuje, neboť grafická karta může plnit funkce obě.
Při zařazování zboží do celního sazebníku je tak nezbytné vycházet prvotně ze znění čísel
a poznámek, tj. postupovat tak, jak vyplývá ze znění prvního všeobecného výkladového
pravidla. Nejvyšší správní soud má za nepochybné, že poznámky ke třídě XVI uvedené
pod bodem 2 písm. a) a b) lze aplikovat až po řádném zařazení zboží do odpovídajícího čísla.
Tyto poznámky je navíc třeba aplikovat postupně, tj. poznámku uvedenou pod bodem 2
písm. b) aplikovat teprve po vyloučení možnosti aplikace poznámky uvedené pod bodem 2
písm. a). Číslo 8528, do něhož dovezené zboží v napadeném rozhodnutí zařadil stěžovatel,
zní: „Televizní přijímací přístroje, též s vestavěnými rozhlasovými přijímači nebo s přístroji
pro záznam nebo reprodukci zvuku nebo obrazu; videomonitory a videoprojektory.“ Číslo
8473 zní: „Části, součásti a příslušenství (vyjma krytů, kufříků a podobných výrobků)
používané výhradně nebo zejména se stroji a přístroji čísel 8469 - 8472“, číslo 8471 zní:
„Zařízení pro automatizované zpracování dat a jejich jednotky; magnetické nebo
optické snímače, zařízení pro přepis dat v kódované formě na paměťová média a zařízení
na zpracování těchto dat, jinde neuvedená ani nezahrnutá“. Jestliže tedy osobní počítač
splňuje charakteristiku znění čísla 8471, pak grafická karta (byť se zabudovaným televizním
tunerem), jakožto část, součást nebo příslušenství vhodné pro použití výhradně se strojem
čísla 8471, musí být nutně zařazena do čísla 8473. Funkce televizního tuneru není bez dalšího
pro zařazení zboží do odpovídajícího čísla nomenklatury rozhodná, neboť rozhodující
je ta vlastnost grafické karty, která předurčuje její použití výhradně nebo hlavně s osobním
počítačem a nikoli s jiným strojem či přístrojem, což vyplývá ze znění čísla 8473. Naopak,
ze znění čísla 8528 vyplývá, že prvotní funkcí zboží zařazovaného do tohoto čísla je příjem
televizního signálu. Podpoložka 85281298, do níž dovážené grafické karty zařadil stěžovatel,
je podpoložkou čísla 8528, a proto tuto charakteristiku je nutno vztáhnout i na zboží do ní
zařazované.
Dále má Nejvyšší správní soud za to, že při posouzení, do kterého „čísla“ podle práva
náleží předmětné zboží, které by při zdůraznění jedné ze dvou funkcí či účelu náleželo do více
různých čísel, je nutno zohlednit zejména funkci, jež je převažující či prvotní, a to obzvláště
tehdy, je-li převažující či prvotní funkce dobře identifikovatelná. Ze znaleckých posudků
předložených původním žalobcem vyplývá, že prvotní funkcí „grafických karet all in wonder“
je zpracování počítačových digitálních dat na analogovou formu vhodnou pro monitor,
přičemž tato funkce je společná všem grafickým kartám. Naproti tomu funkce příjmu
televizního signálu je funkcí přídavnou, což vyplývá ze znaleckých posudků, expertního
odhadu podílu využívání karty k tomuto účelu a též ze skutečnosti, že funkce televizního
tuneru je podmíněna existencí funkce grafické karty, nikoli naopak. V případě, že stěžovatel
tvrdí, že funkce televizního tuneru je pro sazební zařazení dovážených grafických karet
rozhodující, neuvádí s ohledem na shora uvedené úvahy pro toto své tvrzení jakékoli
podpůrné argumenty. Pokud by doplňková funkce určitého přístroje měla mít za následek
zařazení tohoto přístroje do jiného „čísla“, než do kterého je obvykle zařazován, muselo by
takové pravidlo vyplynout výslovně z právní normy, což však v daném případě splněno není.
Základem argumentace stěžovatele o nutnosti zařadit dovážené zboží do podpoložky
85281298 je skutečnost, že v důsledku funkce příjmu televizního signálu se jedná o zboží
čísla 8528. Stěžovatel však v průběhu správního ani soudního řízení neuvedl žádný konkrétní
důvod ani jakékoli ustanovení celního zákona či celního sazebníku, ze kterého by vyplývalo,
že pro sazební zařazení „grafických karet all in wonder“ je rozhodující funkce televizního
tuneru. Tato argumentace naopak nezohledňuje hlavní a prvotní funkci grafických karet.
Argumentaci stěžovatele by bylo možné dle Nejvyššího správního soudu částečně přijmout
tehdy, pokud by prvotní funkcí zařízení určeného pro používání s osobním počítačem, resp.
určeného pro instalaci do něj, byl příjem televizního signálu, jako je tomu např.
u samostatných televizních tunerů do PCI slotů nebo externích televizních přijímačů, které lze
připojit k osobnímu počítači prostřednictvím USB slotu. Je-li prvotní funkce „grafických
karet all in wonder“ totožná s funkcí grafických karet jiných typů, pak je nutno dovážené
zboží zařadit do stejného „čísla“, do něhož jsou zařazován y ostatní grafické karty, tj. do čísla
8473.
Ze shora uvedených důvodů tak nelze přijmout námitku stěžovatele, že výrobek
(například předmětná grafická karta), přestože je částí počítače kapitoly 84, zařadí
se do kapitoly 85, čísla 8528, neboť zmíněná funkce televizního tuneru z něj činí výrobek
kapitoly 85 ve smyslu celního sazebníku. Tuto argumentaci opírá stěžovatel o znění
poznámky 2 písm. a) ke třídě XVI, která hovoří o částech a součástech, které se zařazují
jako výrobky kteréhokoli čísla kapitol 84 a 85, avšak s výjimkou čísel tam uvedených,
mezi nimiž je i číslo 8473. Tato skutečnost dle Nejvyššího správního soudu vylučuje aplikaci
poznámky 2 písm. a) a vede k aplikaci poznámky 2 písm. b), podle něhož ostatní části
a součásti (tj. ty, na které se nevztahuje předchozí poznámka), jsou-li vhodné k použití
výhradně nebo hlavně pro jeden nebo několik strojů téhož čísla (zde čísla 8471 - zařízení
pro automatizované zpracování dat, jímž osobní počítač je), se zařazují buď jako stroje,
ke kterým náleží (tedy do čísla 8471) nebo do odpovídajících čísel, mezi nimiž je uvedeno
mj. číslo 8473. Proto rovněž nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že aplikací poznámky
2 písm. b) by došlo k rozšíření čísla 8473 nad jeho rámec, nýbrž naopak, jejich zařazení
do čísla 8528 za podpůrného využití poznámky 2 písm. a) umožněného absolutizací významu
funkce umožňující příjem televizního signálu by vedlo k nesprávnému rozšíření čísla 8528.
K námitce stěžovatele, že celně tarifní zařazení je právní otázkou, která přísluší
výlučně orgánům celní správy, nikoli znalcům, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel
tu nesprávně směšuje posouzení právních a skutkových okolností. Jak vyplývá z obsahu
znaleckých posudků, tyto se nezabývaly správným zařazením „grafických karet typu
all in wonder“ do příslušného čísla celního sazebníku, tedy otázkou právní, nýbrž posuzovaly
vlastnosti, funkci a využití předmětného zboží, tedy otázky skutkové. Znalecké posudky
jsou přitom výslovně připuštěny jako důkazní prostředek v řízení před celními orgány (§31
odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. ve spojení s §320 odst. 1 písm. c/ celního zákona),
jakož i ve správním soudnictví (§125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení
s §64 s. ř. s.). Nelze tedy považovat za pochybení, jestliže Městský soud v Praze
ke znaleckým posudkům předloženým předchozím žalobcem v souladu se zásadou volného
hodnocení důkazů přihlédl a vycházel z nich, když stěžovatel skutečnosti ve znaleckých
posudcích uvedené (tj. vlastnosti, funkci a využití grafických karet) nikterak věcně
nezpochybnil.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž Nejvyšší správní soud žádá, aby přihlédl
k tzv. závazným informacím o sazebním zařazení zboží vydaným Generálním ředitelstvím cel
dle §46 celního zákona ve stejné míře, jako ke znaleckým posudkům, neboť ze závazných
informací vyplývá, že grafická karta obsahující televizní tuner má být zařazena do čísla 8528.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že Městský soud v Praze nepochybil, když uvedl,
že není závaznými informacemi správního orgánu vázán, přičemž se však s právním názorem
zde uvedeným a stěžovatelem přijatým vypořádal. Dále Nejvyšší správní soud konstatuje,
že nařízení Evropské komise, na které stěžovatel odkazuje, je normativním aktem práva
Evropského společenství, jež zavazuje členské státy Evropské unie a vnitrostátní subjekty
těchto členských států, nikoli však státy, které teprve do Evropské unie vstoupit mají a jejich
vnitrostátní subjekty. To platí bezprostředně před vstupem České republiky do Evropské unie
a platilo to i v době vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu.
Městský soud v Praze tedy nepochybil, dospěl-li ve svém rozsudku k závěru,
že stěžovatel při vyměření cla původnímu žalobci postupoval v rozporu se zákonem, neboť
původním žalobcem dovezené zboží zařadil do podpoložky čísla 8528 celního sazebníku,
pod které toto zboží podle pravidel celního sazebníku zařadit nelze, a proto žalobou napadené
rozhodnutí pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci zrušil
a současně vyslovil, že věc se vrací stěžovateli k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským
soudem v Ostravě oddíl C, vložka 27002 a vložka 27273, Nejvyšší správní soud zjistil,
že původní žalobce, právnická osoba C., spol. s r. o., se sídlem n. S. Č 3, O . – P., zanikla
ke dni 1. 10. 2003 a jejím právním nástupcem se k témuž dni stala právnická osoba D., s. r. o.,
se sídlem n. S. Č . 3, O. – P., která k 1. 10. 2004 změnila firmu na „D. E. (C. R.), s. r. o.“,
rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 6 As 37/2003 - 80 ze dne 27. 1. 2005 tak,
že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s právnickou osobou D. E. (C. R.), s. r. o.
S touto osobou tedy Nejvyšší správní soud pokračoval v řízení, ve kterém nezjistil naplnění
důvodu kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a kasační stížnost proti
napadenému rozsudku proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Pokud jde o náklady řízení, stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobci,
který měl proti stěžovateli ve věci úspěch, soud přiznal podle §60 odst. 1 s. ř. s. náhradu
nákladů řízení, které vznikly původnímu žalobci, a to ve výši 2150 Kč (§7, §9 odst. 3
písm. f/, §11 a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 2 x 1000 Kč za úkon a 2 x
75 Kč paušální náhrada). Ke splnění povinnosti byla stanovena přiměřená lhůta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu