ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.38.2004
sp. zn. 6 As 38/2004 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: Č. T., a. s., zastoupen JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem, se sídlem Křižovnické
nám. 1/193, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem
Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 28 Ca 792/2002 - 53,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 28 Ca 792/2002 - 53,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný vydal dne 1. 10. 2002 cenové rozhodnutí č. 02/2002, kterým se vydávají
pevné ceny vytáčeného přístupu ke službám sítě Internet prostřednictvím pevné veřejné
telekomunikační sítě společnosti Č. T., a. s. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Telekomunikačním
věstníku. Tímto cenovým rozhodnutím - s odkazem na §95 bod 7 zákona č. 151/2000 Sb., o
telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o
telekomunikacích“), §2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České
republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a §1 odst. 6 a §10 zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, stanovil žalovaný v čl. 1 pevné ceny,
v čl. 2 stanovil určené podmínky s tím, že toto cenové rozhodnutí nabývá účinnosti
1. 10. 2002.
Žalobou podanou dne 29. 11. 2002 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení cenového rozhodnutí. Namítal zejména, že žalovaný napadeným cenovým
rozhodnutím stanovil pevnou cenu za službu vytáčeného přístupu ke službám sítě Internet
prostřednictvím veřejné telefonní sítě poskytovanou koncovým uživatelům a to výhradně
ve vztahu k příslušným službám poskytovaným žalobcem. Tvrdí, že napadené cenové
rozhodnutí bylo vydáno mimo správní řízení a zákonem stanovenou pravomoc žalovaného,
takže nebylo možné jej napadnout opravnými prostředky stanovenými zákonem pro správní
řízení. Žalobce dále uvedl, že si je po materiální stránce vědom, že se v případě napadeného
rozhodnutí nesporně jedná o rozhodnutí o jeho ústavně zaručených subjektivních právech,
což samo o sobě vede k přípustnosti soudního přezkumu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod bez ohledu na konfliktní ustanovení zákonných předpisů nižší
právní síly. Má za to, že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí v podstatném rozsahu
překročil svoji pravomoc, v důsledku čehož byl porušen čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho bylo porušeno i právo
žalobce podnikat v mezích prováděcích zákonů ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Napadeným rozhodnutím je bezprostředně a zcela konkrétním způsobem
zasahováno do majetkové sféry žalobce, a to zejména do jeho práva vlastnit majetek,
které je zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadené rozhodnutí
stanoví žalobci povinnost aplikovat za službu vytáčeného přístupu ke službám sítě Internet
prostřednictvím veřejné telefonní sítě pevnou cenu ve výši a struktuře tak, jak jsou uvedeny
v Ceníku telekomunikačních služeb společnosti Č. T., a. s.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě především uvedl, že napadené cenové rozhodnutí
nebylo vydáno postupem podle obecných předpisů o správním řízení, ale na základě zákona
č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, podle zvláštního právního předpisu (zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, s využitím ustanovení §2b odst. 2
písm. b/ zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen,
podle něhož žalovaný vykonává rozhodnutí pro regulaci a sjednávání cen telekomunikačních
služeb). Žalovaný považoval návrh žalobce za nepřípustný a postavil se na stanovisko,
že by ho měl soud podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), odmítnout. Žaloba totiž směřuje proti cenovému rozhodnutí žalovaného
vydanému v jeho pravomoci ve věci soukromoprávní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2004, č. j. 28 Ca 792/2002 - 53, žalobu
odmítl. Vyšel z toho, že v daném případě žalovaný nerozhodl napadeným rozhodnutím
o veřejném subjektivním právu žalobce, ale rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci, když napadeným rozhodnutím stanovil pevné ceny vytáčeného
přístupu ke službám sítě Internet prostřednictvím pevné veřejné telekomunikační sítě
společnosti Č. T., a. s. Za použití §130 odst. 1, §68 písm. b) a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Městský soud v Praze žalobu odmítl a žalobce poučil o možnosti domáhat se svého práva
podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§46 odst. 2 a §130
odst. 1 s. ř. s.) u okresního (obvodního) soudu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) s odkazem na ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. kasační stížnost. Kasační stížnost pak odůvodnil tím,
že jeho žaloba neměla být odmítnuta, poněvadž v rozporu s názorem vysloveným
rozhodnutím Městského soudu v Praze má za to, že se v případě cenového rozhodnutí
Českého telekomunikačního úřadu č. 02/2002 jedná o rozhodování o jeho právech
a povinnostech v oblasti veřejné správy. Jeho žaloba měla být proto městským soudem
projednávána ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Na podporu
tohoto svého tvrzení pak uvedl několik důvodů, které podrobně rozvedl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu ve smyslu
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Otázkou, kterému soudu náleží rozhodnout o žalobě proti cenovému rozhodnutí
Českého telekomunikačního úřadu vydanému podle §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích,
se zabýval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, v některých svých rozhodnutích. Ve věci č. j. Konf 92/2003 - 18
(které se týkalo cenového rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002,
kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí
pro službu koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí) a ve věci
č. j. Konf 103/2004 - 20 (které se týkalo cenového rozhodnutí Českého telekomunikačního
úřadu č. 03/PROP/2003, jímž se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných
telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu ke službám bezplatného volání
a maximální ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro zprostředkování přístupu
ke službám bezplatného volání, a to z veřejných pevných telekomunikačních sítí) dospěl
ke shodnému závěru, že cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vydané
podle §78 odst. 2 zákona o telekomunikacích je veřejnoprávní regulací v oblasti cen. Byla-li
proti takovému rozhodnutí podána u soudu žaloba, náleží o ní rozhodnout soudu ve správním
soudnictví. Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti cenovému rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2003 a č. 06/PROP/2002 náleží soudu ve správním
soudnictví.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že závěry zvláštního senátu lze vztáhnout
i na předmětnou věc. Nutno proto vyjít z toho, že rozhodovat o žalobě proti cenovému
rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 02/2002, kterým se vydávají pevné ceny
vytáčeného přístupu ke službám sítě Internet prostřednictvím pevné veřejné telekomunikační
sítě společnosti Č. T., a. s., náleží soudu ve správním soudnictví. Z tohoto důvodu bylo
napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu