ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.9.2004
sp. zn. 6 As 9/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: B. K., zastoupena JUDr. Ivem Šauerem, advokátem, se sídlem Palackého nám.
46, Rosice, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Brno, se sídlem
Traťová 8, Brno, za účasti zúčastněných osob: 1) Město Brno, se sídlem Dominikánské
nám. 1, Brno, 2) Pozemkový fond České republiky, se sídlem Kotlářská 53, Brno, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 185/2003 - 10
ze dne 9. 7. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne p ři znává .
III. Osoby na řízení zúčastněné ne ma jí právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností ze dne 19. 9. 2003 podanou
proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně (a doplněnou dne 2. 12. 2003)
domáhá jeho zrušení a uplatňuje důvod podávaný z §103 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), totiž nepřezkoumatelnost rozhodnutí
krajského soudu pro nedostatek důvodů. Námitky kasační stížnosti stěžovatelka odůvodňuje
neúměrným prodlužováním jejího sporu, během něhož došlo ke změně zákonů citovaných
v odůvodnění krajského soudu (tedy přijetí soudního řádu správního). V kasační stížnosti
stěžovatelka rekapituluje průběh vyřizování její žádosti o vydání nemovitosti podle zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon
o půdě), přičemž poukazuje na rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 61 C 77/95 - 16 ze dne
4. 11. 1996, který rozhodoval o tom, zda je stěžovatelka oprávněnou osobou; podle tvrzení
stěžovatelky správní orgán v dalším řízení právní názory tohoto soudu nerespektoval, přičemž
stěžovatelka podala opravný prostředek k soudu již 30. 3. 2000; závěr, že krajský soud není
ve správním soudnictví příslušný k rozhodnutí v této věci považuje stěžovatelka za absurdní;
uplatňuje tedy své právo na spravedlivý proces v časově přijatelném termínu. Pochybení
spatřuje zejména v rozhodnutí správního orgánu, který dostatečně nerespektoval právní názor
Městského soudu v Brně. Opravný prostředek stěžovatelky ke krajskému soudu byl podán
v dostatečně dlouhé době před nabytím účinnosti s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu sp. zn. 30 Ca 185/2003 Krajského soudu
v Brně a správního spisu zjistil:
Magistrát Města Brna, pozemkový úřad, vydal dne 17. 12. 2002 rozhodnutí
č. j. 386/91/3 - RNP, kterým rozhodl, že stěžovatelka není vlastníkem části graf. přídělu č. 23
(PO 5/4), k. ú. P., dle KN p. č. 892/13 orná půda o výměře 4174 m2 a p. č. 893/13 ost. pl. o
výměře 108 m2, k. ú. P., podle §9 odst. 4 zákona o půdě. Stěžovatelka byla poučena, že proti
tomuto rozhodnutí může podat opravný prostředek do 30 dnů od doručení ke Krajskému
soudu v Brně. Rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno 23. 12. 2002. Žalobu proti němu
stěžovatelka podala u správního orgánu dne 14. 1. 2003, soudu byla žaloba postoupena dne
27. 5. 2003. Krajský soud v Brně usnesením č. j. 30 Ca 185/2003 - 10 ze dne 9. 7. 2003
žalobu odmítl s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí ve věci soukromoprávní, a proto je
soudem příslušným k rozhodnutí v této věci příslušný okresní soud podle části páté o. s. ř. ve
znění účinném od 1. 1. 2003; lhůta pro podání žaloby byla zachována. V důsledku změn
v organizaci státní správy se žalovanou stranou stalo Ministerstvo zemědělství.
Žalovaný vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
Nejvyšší správní soud posoudil kasačn í námitku vázán rozsahem i důvody kasační
stížnosti (§109 s. ř. s.) a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Od 1. 1. 2003 byly ze správního soudnictví vyčleněny věci, v nichž správní orgány
rozhodují na základě a v mezích zákona ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních
vztahů; o žalobách proti těmto rozhodnutím rozhodují podle pravidel obsažených v části páté
o. s. ř. okresní soudy v tzv. plné jurisdikci, tedy mohou svým rozhodnutím výrok správního
orgánu zcela nahradit. Takovouto věcí je i rozhodování podle §9 odst. 4 zákona o půdě (tento
právní závěr plyne z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek
č. j. 2 As 2/2003 - 41), jež byla shledána ústavně konformní i Ústavním soudem /srov. např.
I. ÚS 59/04/). Soudní řád správní obsahuje úpravu (§129 odst. 2), podle níž i v řízení
zahájeném před 1. 1. 2003 k opravnému prostředku podanému podle předpisů platných
do 31. 12. 2002 byly tyto opravné prostředky odmítány při zachování účinků učiněných
procesních úkonů s tím, že účastník mohl podat žalobu podle části páté o. s. ř. Tím spíše
je třeba tento postup aplikovat i v případě stěžovatelčině, který vykazuje jisté znaky
přechodnosti, neboť správní rozhodnutí bylo vydáno před účinností s. ř. s., doručeno bylo
rovněž před 1. 1. 2003, leč lhůta pro opravný prostředek uplynula již za účinnosti nové právní
úpravy správního soudnictví a žaloba byla podána po 31. 12. 2002. Podle §129 odst. 1 s. ř. s.
bylo možno od 1. 1. 2003 podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu
namísto opravného prostředku žalobu v případech, ve kterých právní předpisy ve znění
účinném do 31. 12. 2002 upravovaly rozhodování soudu o opravném prostředku podle části
páté o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2002.
Podle §68 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná žaloba ve správním soudnictví, jde-li
o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci. Podle §46 odst. 2 s. ř. s. soud odmítne
návrh tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má
jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem
přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom,
že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně
příslušnému soudu.
Stěžovatelka tedy v souladu s §129 odst. 1 s. ř. s. podala po 31. 12. 2002 žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu; poněvadž se však jednalo o rozhodnutí ve věci vyplývající
ze soukromoprávních vztahů (o povaze vlastnického práva jako práva soukromého není
pochybností), měla být žaloba směrována v režimu části páté vůči příslušnému okresnímu
soudu. Ve správním soudnictví od 1. 1. 2003 věci soukromoprávní povahy přezkoumávány
v řízení žalobním nejsou.
Námitka směřující do nedostatku odůvodnění tedy v žádném případě neobstojí, neboť
krajský soud své rozhodnutí pregnantně zdůvodnil; stěžovatelčiny námitky spíše mohou být
podřazeny pod §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost usnesení o odmítnutí,
ale ani takto subsumovaná námitka by nebyla důvodnou. Krajský soud použil správ né právní
předpisy a přiléhavě je vyložil.
Nejvyšší správní soud vnímá stěžovatelčinu nespokojenost zejména s délkou
správního řízení, nicméně pokud jde o soudní řízení, musí konstatovat, že ze soudního
spisu vyplývá, že žaloba podaná u správního orgánu v lednu 2003 byla soudu postoupena
v květnu 2003 a v červenci 2003 soud o žalobě rozhodl. Pokud se stěžovatelka zmiňuje
o opravném prostředku z roku 2000, není obsahem tohoto soudního spisu a nebyl předmětem
řízení – ostatně napadené správní rozhodnutí je z prosince 2002, tedy proti němu nemohl
směřovat opravný prostředek údajně podaný v roce 2000.
Kasační stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl za použití §120 s. ř. s. podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s.; žalovaný správní orgán by podle úspěchu ve věci měl právo na náhradu
nákladů řízení, poněvadž však soud ze soudního spisu nezjistil žádné náklady převyšující
náklady jeho běžné úřední činnosti, rozhodl, že mu náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoby
na řízení zúčastněné by měly právo na náhradu nákladů řízení pouze v případě, že by tyto
náklady vznikly jako důsledek plnění povinnosti uložené soudem. K takové situaci však
nedošlo, proto soud rozhodl, že ani tyto osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení (§60
odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu