ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.101.2004
sp. zn. 6 Azs 101/2004 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: A.
E., zastoupen Mgr. Alenou Kružíkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 2a, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2003,
č. j. OAM - 12301/VL - 10 - P01 - 2001, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 20. 11. 2003, č. j. 36 Az 601/2003 - 18,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2003, č. j. 36 Az 601/2003 - 18,
se zruš u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Aleně Kružíkové, se př i z ná v á
odměna v částce 2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2003, č. j. 36 Az 601/2003 - 18,
byla odmítnuta žaloba žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 3. 3. 2003, č. j. OAM - 12301/VL - 10 - P01 - 2001, kterým stěžovateli nebyl udělen
azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
s tím, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona. Soud
své usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel neodstranil vady žaloby ani přes výzvu soudu podle
§37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a tato vada bránila
meritornímu přezkoumání žaloby.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti tomuto usnesení Krajského soudu
v Brně. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho žaloba obsahovala základní náležitosti stanovené
s. ř. s. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a vě c mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se vzhledem k jejímu
obsahu vyjadřovat nebude a odkazuje na obsah správního spisu.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení vázán jejími důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel ve svém podání ze dne 13. 1. 2004,
doplněném podáním ze dne 24. 3. 2004 k výzvě soudu ustanovenou zástupkyní, výslovně
uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že stěžovatel učinil u Krajského
soudu v Brně v zákonné lhůtě podání, které označil jako žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ČR. Slovní citací ustanovení §12, §14 a §91 zákona o azylu vymezil rozsah, v jakém
rozhodnutí napadá. Jako žalobní body označil a citoval pouze ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), které měl žalovaný porušit (§3
odst. 3, 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46, §47 odst. 3 správního řádu). Stěžovatel dále
v žalobě uvedl, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12, minimálně
pro vztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Skutkové důvody porušení
těchto ustanovení nejsou v žalobě konkrétně uvedeny, nýbrž je jen odkázáno na žádost
o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál, který se k žádosti o udělení
azylu vztahuje.
Jelikož podle názoru krajského soudu žaloba nesplňovala náležitosti uvedené
v ustanovení §71 odst. 1 písm. d) až f) s. ř. s., vyzval soud stěžovatele usnesením ze dne
28. 7. 2003, č. j. 36 Az 601/2003 - 10, aby žalobce své podání ze dne 3. 4. 2003 doplnil
a upřesnil tak, aby bylo zřejmé následující: označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné; jaké důkazy k prokázání svého tvrzení žalobce navrhuje provést.
K odstranění vad podání mu byla stanovena lhůta 15 dnů od doručení této výzvy.
Výzva soudu byla stěžovateli zaslána na adresu, kterou uvedl v žalobě: F. 6, B. Jak vyplývá
z poštovní relace usnesení - písemnost určenou do vlastních rukou - se nepodařilo adresátovi
doručit, neboť nebyl na uvedené adrese pobytu zastižen, a proto tato písemnost byla uložena
na základě předchozí výzvy na poště dne 7. 8. 2003. Krajský soud v Brně při svém
rozhodování vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 17. 8. 2003
(bylo postupováno v souladu s ustanovením §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, v platném znění, dle kterého nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do
vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se
vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do
deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o
uložení nedozvěděl.).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil nedostatky podání,
soud žalobu usnesením odmítl s poukazem na skutečnost, že jde o takové vady podání,
které brání meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného v mezích vytčených
žalobními body.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2
a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku
rozsudku. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen. Podle těchto ustanovení krajský soud též i postupoval.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že v odůvodnění kasační stížností napadeného
usnesení Krajského soudu v Brně je uvedeno, že mu předmětné usnesení - výzva s poučením -
bylo doručeno dne 17. 8. 2003 a stěžovatel na ni nereagoval ve stanovené lhůtě. V této
souvislosti namítá, že o doručování zásilky nebyl vyrozuměn, nebylo mu umožněno
vyzvednout si ji na poště, ačkoliv v době doručování na uvedené adrese bydlel, a proto podle
mínění stěžovatele Krajský soud v Brně porušil postup při doručování písemností stanovený
§46 o. s. ř. Tato námitka je irelevantní, neboť při doručování bylo postupováno ve smyslu
platné právní úpravy, jak je uvedeno výše.
Sporným v daném případě je tedy to, zda žaloba skutečně vykazovala takové vady,
pro které nebylo možno v řízení pokračovat, jak uvedl krajský soud, a proto se Nejvyšší
správní soud v dalším koncentroval na tuto otázku.
Žalobní body musí tedy podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Žalobním bodem však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl
žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový
materiál.
Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy rozhodnutí správních orgánů, moc
soudní tak zasahuje do činnosti moci výkonné. Jelikož se jedná o zasahování jedné státní moci
do jiné, které je nezbytné z hlediska principu právního státu, je smysluplné, pokud
zákonodárce stanovil, že se tak má stát jen na základě jasně a konkrétně vymezených důvodů.
Není tedy přípustný paušální, nekonkretizovaný zásah moci soudní do činnosti moci výkonné,
tzn. není přípustný povšechný přezkum správních rozhodnutí soudem. Funkcí právního
institutu žalobních bodů je tak vůbec umožnění konkrétního přezkumu správních rozhodnutí
soudem. Pojem žalobního bodu tak musí být interpretován z hlediska této jeho funkce.
V souladu s touto funkcí je pak požadavek konkrétně formulovaného žalobního bodu,
který jasně vymezí rozsah soudního přezkumu, a tím i míru zásahu moci soudní do moci
výkonné. S tímto závěrem jsou v souladu i další ustanovení soudního řádu správního, zejména
pak §75 odst. 2 s. ř. s., podle kterého soud napadené výroky rozhodnutí přezkoumá v mezích
žalobních bodů. Připuštěním vágně a nekonkrétně formulovaných žalobních bodů by toto
ustanovení ztratilo smysl, správní žaloba by se stala běžným (byť mimořádným) opravným
prostředkem. Nelze proto obecně souhlasit s tvrzením stěžovatele, že žaloba obsahovala
žalobní body ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., s jednou výjimkou, o níž bude pojednáno
dále.
Stěžovatel v žalobě totiž uvedl, že mu žalovaný nedal možnost vyjádřit
se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout
jeho doplnění. Tvrdí-li stěžovatel tuto negativní skutečnost, nebo -li alespoň nějaký, byť ne
zcela přesně formulovaný žalobní bod, nelze po něm požadovat, aby jej dále konkretizoval.
Toto žalobní tvrzení Nejvyšší správní soud shledává jako dostatečně konkrétní z hlediska
možnosti přezkoumat soudem postup správního orgánu. V tomto rozsahu je nutno považovat
žalobu za řádně formulovanou ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žaloba tedy v tomto
rozsahu obsahovala potřebné náležitosti, které pro tento úkon předepisuje §37 odst. 3 a §71
odst. 1 s. ř. s. a obsahovala tedy i žalobní bod, který byl způsobilý přezkumu soudem. Krajský
soud v Brně proto pochybil, jestliže žalobu z hlediska tohoto žalobního bodu věcně
nepřezkoumal.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušit (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2004,
č. j. 36 Az 601/2003 - 31, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátce Mgr. Aleně Kru žíkové
odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle §11 odst. 1 písm. d/ téže
vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu