ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.11.2005
sp. zn. 6 Azs 11/2005 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalob k yně: T. P., zastoupena JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem
Zahradnická 140, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 36 Az 355/2003 - 62 ze dne 30. 9. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností podanou k poštovní přepravě
dne 8. 11. 2004 domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 355/2003 - 62
ze dne 30. 9. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 2756/VL - 07 - ZA04 - 2002 ze dne 3. 9. 2002, jímž stěžovatelce nebyl udělen
azyl.
Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci,
tj. nevzal v úvahu nové skutečnosti týkající se osoby stěžovatelky, a sice tu skutečnost,
že stěžovatelka na území České republiky navázala družský vztah s V. L., otcem
stěžovatelčina syna, kterého má stěžovatelka ve své péči. Stěžovatelka žije se svým přítelem
ve společné domácnosti a chtějí spolu nadále žít. Proto stěžovatelka žádá o nové posouzení
její situace podle §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Proto stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatelka žádá o přiznání
odkladného účinku jí podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze kasační stížnost meritorně
projednat, a posuzoval tedy, zda kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a zda je
přípustná.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „s. ř. s.“) a lze ji podat toliko z kasačních důvodů podávaných z §103 odst. 1 písm. a)
až e) s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, není přípustná (§104
odst. 4 s. ř. s.). Ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené
rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Tvrdí-li nyní stěžovatelka, že na území České republiky navázala družský vztah s V.
L., otcem stěžovatelčina syna, kterého má stěžovatelka ve své péči, a že stěžovatelka žije se
svým přítelem ve společné domácnosti a chtějí spolu nadále žít, což má být důvodem pro
udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu, avšak krajský soud tyto skutečnosti nevzal
v úvahu, pak tomuto tvrzení neodpovídá žádné z těch, které stěžovatelka v řízení před
krajským soudem uplatnila. Naopak jde o tvrzení, kterým stěžovatelka přinejmenším zčásti
popírá důvody, pro které o azyl před žalovaným žádala a vůči nimž mohl být přezkum
uskutečňovaný krajským soudem za podmínek podávaných z §75 odst. 2 s. ř. s. realizován.
Stěžovatelka tedy nyní svoji kasační stížnost opírá o důvody, které neuplatnila v řízení před
krajským soudem, ač tak učinit mohla. Narodil-li se jí syn v červnu 2003 a byl-li napadený
rozsudek krajského soudu vydán v září 2004, pak stěžovatelka měla dostatek prostoru
k uplatnění tohoto důvodu. Nehledě tedy k míře, v jaké mohl tento nyní stěžovatelkou
uváděný důvod přinést stěžovatelce v řízení před krajským soudem úspěch ve věci, a to
s ohledem na §75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož soud přezkoumává napadené rozhodnutí
správního orgánu vycházeje ze skutkového stavu, jaký tu byl v době rozhodování správního
orgánu (v daném případě tedy ke dni 3. 9. 2002), je třeba nyní tento důvod považovat za
skutečnost zcela novou, k níž Nejvyšší správní soud nemůže podle §109 odst. 4 s. ř. s.
přihlížet. Opírala se přitom kasační stížnost toliko o tento důvod, pak jde o kasační stížnost
podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustnou.
Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů kasační stížnost jako
nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítl, aniž by se mohl
zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu,
jímž je v tomto případě kasační stížnost, žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu