ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.123.2004
sp. zn. 6 Azs 123/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: N. T. H., zastoupena Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem Masarykovo
nám. 193/20, Děčín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM -
5775/VL - 11 - 05 - 2002 ze dne 10. 1. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 34/2003 - 27 ze dne 18. 9. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ři znáv á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2003, č. j. 24 Az 34/2003 - 27,
byla zamítnuta žaloba žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 1. 2003, č. j. OAM - 5775/VL - 11 - 05 - 2002, kterým jí nebyl udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 uvedeného zákona. V rozsudku soud konstatoval, že stěžovatelka
označila za důvod žádosti o udělení azylu problémy s hledáním zaměstnání, nemožnost najít
trvalou práci ve Vietnamu a nedostatek finančních prostředků plynoucích z příležitostné práce
na tržišti. Soud dovodil, že netvrdila, že je v zemi původu pronásledována z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů v zemi původu. Její potíže vyplývají z celkové hospodářské situace
ve Vietnamu a jsou takového charakteru, že je mají i jiní spoluobčané. Podle krajského soudu
tak nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení tohoto rozsudku
krajského soudu. Namítá nezákonný postup soudu, neboť výzva k odstranění vad žaloby jí
nebyla zaslána v její mateřštině. Z tohoto důvodu neporozuměla usnesení krajského soudu,
kterým byla vyzvána k doplnění žaloby. Tím jí byla odňata možnost předložit v řízení
před krajským soudem důkazy na podporu svých tvrzení.
Nejvyšší správní soud má za prokázané, že stěžovatelka podala dne 21. 1. 2003 žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ke Krajskému soudu v Ostravě. Ze soudního spisu nevyplynulo,
že by stěžovatelka byla vyzvána k doplnění žaloby. Pouze přípisem ze dne 20. 3. 2003 byla
vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání. Současně
byla poučena, že souhlas bude udělen také tehdy, pokud do dvou týdnů od doručení této
výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Tato výzva byla stěžovatelce
zaslána v českém jazyce na adresu P. s. B. a byla jí doručena dne 25. 3. 2003. Stěžovatelka se
k této výzvě nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka uplatňuje jako důvod kasační stížnosti vady v řízení před krajským
soudem. Podle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
s. ř. s.), lze namítat jen vady řízení před soudem, pokud taková vada mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Podle §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s §64 s. ř. s. mají účastníci v soudním řízení správním rovné postavení. Mají právo
jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění
jejich práv. Podle druhého odstavce tohoto paragrafu pak účastníku, jehož mateřštinou je jiný
než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
Uvedené ustanovení o. s. ř. je konkretizací čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“), podle kterého platí, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede
jednání, má právo na tlumočníka. Proto musí být §18 o. s. ř. vykládán v souladu s tímto
ustanovením Listiny. Z této právní úpravy vyplývá, že povinnost soudu ustanovit tlumočníka
tak nastává v případech, pokud o to účastník řízení požádá, dojde-li k ústnímu jednání,
a pak pouze za situace, že účastník řízení by pro takovou jazykovou bariéru nemohl účinně
obhajovat svá práva v řízení před soudem, přičemž tato potřeba musí být zjevná a musí
z řízení vyplynout sama, tedy bez toho, aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny
podmínky stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř. Účelem této právní úpravy je zajistit, aby účastník
řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn
a po jazykové stránce rozumí všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Z citovaného
ustanovení Listiny však vyplývá, že iniciativa k uplatnění uvažovaného práva přísluší tomu,
kdo komunikujícímu jazyku nerozumí. Podle judikatury Ústavního soudu tuto podmínku
účastník řízení nesplní, když po obdržení soudní výzvy k odstranění vad podání zůstane
procesně nečinný (usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005 ve věci
sp. zn. IV. ÚS 189/05). V dané věci sama stěžovatelka podala žalobu v českém jazyce.
Na poučení soudu ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. nijak nereagovala. Ve věcech přezkumu
rozhodnutí správního orgánu ve věci azylu je přitom pravidlem, že jeho účastník neovládá
český jazyk. Na druhou stranu právě v řízení o udělení azylu a následně i v řízení o soudním
přezkumu správního rozhodnutí žadatel o azyl požaduje ochranu od České republiky. Česká
republika mu také po dobu trvání řízení o azylu poskytuje v azylových zařízeních zázemí,
které zahrnuje i tlumočnické služby, a to i ve spolupráci s různými nevládními organizacemi.
Z tohoto důvodu má účastník řízení o žalobě proti rozhodnutí správního rozhodnutí ve věci
udělení azylu objektivní možnost pořídit si překlad listiny zaslané mu soudem
a též na ni i reagovat. Opustí-li žadatel o azyl azylové zařízení, dává tím najevo, že je schopen
alespoň základní orientace v České republice včetně orientace jazykové. I v tomto případě má
však kdykoli možnost dostavit se do azylového střediska a využít jazykové zázemí zde
poskytované.
V dané věci byla stěžovatelce doručena výzva podle §51 s. ř. s. do P. s. B., které
poskytuje žadatelům o azyl výše uvedené zázemí. Jelikož si tak stěžovatelka objektivně mohla
sama opatřit překlad této výzvy soudu, jak učinila i v případě žaloby, nevzešla i z tohoto
důvodu v řízení najevo potřeba, aby jí soud ustanovil tlumočníka ve smyslu §18 o. s. ř. ve
spojení s §64 s. ř. s. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů nepochybil, jestliže jí
zaslal výzvu v českém jazyce.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé
náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu