ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.124.2004
sp. zn. 6 Azs 124/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobkyně: V. R ., zastoupena Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem
Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2002, č. j. OAM - 3847/VL - 14 -
P17 - 2000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 9. 12. 2003, č. j. 46 Az 149/2003 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 1. 2002, č. j. OAM - 3847/VL - 14 - P17 - 2000,
žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Po zhodnocení údajů sdělených stěžovatelkou došel správní orgán k závěru, že stěžovatelk a
opustila vlast, neboť jí shořel dům a ona nemá kde bydlet a nebyla spokojená s prezidentem
Běloruska a se současnou situací v zemi. Tyto důvody nelze dle rozhodnutí správního orgánu
podřadit pod taxativně vymezené důvody pro udělení azylu dle zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2003, č. j. 46 Az 149/2003 - 27,
byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že po přezkoumání
žalobou napadeného rozhodnutí došel k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí
vycházelo, byla dostatečná a závěr správního orgánu vyjádřený v napadeném rozhodnutí je
v souladu se zákonem. Soud uvedl, že z obsahu spisového materiálu zjistil, že stěžovatelka
žádný z důvodů pro udělení azylu dle zákona o azylu netvrdila. Soud se ztotožnil se závěrem
správního orgánu, že stěžovatelkou uvedené problémy (požár domu a nespokojenost
s politickou situací v Bělorusku) nebyly vyvolány její rasou, náboženstvím, národností,
příslušností k určité sociální skupině či pro zastávání určitých po litických názorů a svobod.
Pokud stěžovatelka v obecné poloze namítala, že nesouhlasí s politikou prezidenta Běloruska,
nelze tuto její nespokojenost považovat za projev jejích určitých politických názorů,
protože je nikde na veřejnosti neprezentovala a jak sama ve své výpovědi uvedla, nebyla
členkou žádné politické strany ani organizace a nikde se na veřejnosti politicky neangažovala.
Proto závěr správního orgánu vyjádřený v napadeném rozhodnutí, že stěžovatelka nesplňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu uvedené v zákonu o azylu, je v souladu s tímto
zákonem.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu. Důvod své kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to,
že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku,
jelikož nesprávně aplikoval §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Dle stěžovatelky je
v jejím případě dán důvod k udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu,
neboť stěžovatelka patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur a je těmito
strukturami pronásledována právě z toho důvodu, že není členem těchto struktur a domovský
stát tuto situaci toleruje, resp. sám tvorbu těchto struktur podporuje. Stěžovatelka v této
souvislosti též upozorňuje na čl. 65 metodologické Příručky procedur a kritérií pro přiznání
postavení uprchlíka, který uvádí, že pronásledování se týká za normálních okolností kroků,
které podnikají orgány nějaké země. Může však vycházet také od některých složek
obyvatelstva, které nerespektují normy stanovené v zákonech dané země. Tam, kde místní
obyvatelstvo páchá diskriminační či jinak postihující činy, může být toto jednání považováno
za pronásledování, pokud je orgány vědomě tolerují nebo odmítají stíhat, či nejsou schopné
zajistit účinnou ochranu. Další důvod k podání kasační stížnosti spatřuje stěžovatelka dále
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to proto, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl
dokazování, a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení
o udělení azylu spravedlivě rozhodnout. Žalovaný zcela nerespektoval situaci stěžovatelky,
protože jako účastník azylového řízení má jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů
o perzekuci v domovské zemi, přičemž krajský soud tuto skutečnost ponechal zcela bez
povšimnutí. Stěžovatelka další důvod podání kasační stížnosti spatřuje v ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda správní
řízení předcházející podání žaloby trpělo procesní vadou. Stěžovatelka je přesvědčena,
že krajský soud měl přezkoumat napadené rozhodnutí i s ohledem na v žalobě citovaná
ustanovení správního řádu, přestože jejich porušení nebylo nijak blíže specifikováno. Rovněž
nesouhlasí se způsobem, jakým se soud vypořádal s tvrzením žalovaného o neexistenci
překážek vycestování.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatelka požádala o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje správní orgán zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advok átem. Námitky stěžovatelky nalézají
oporu ve tvrzeních, kterými proti rozhodnutí žalovaného brojila již v žalobě. Tato tvrzení jsou
tedy namítána dle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustně.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podala žádost
o udělení azylu dne 28. 12. 2000. Svoji žádost odůvodnila tím, že jí shořel dům a nemá kde
bydlet a zároveň se jí nelíbí prezident, neboť je diktátor. V protokolu o pohovoru (dále jen
„protokol“) pak tyto potíže upřesňuje a uvádí, že se domnívá, že požár jejího domu nebyl
náhodný. Dle protokolu o požáru, který sepsali hasiči, byl příčinou požáru zkrat. Stěžovatelka
uvádí, že požár jí způsobil bývalý podnájemník, ale policie jí to neuvěřila. Na postup policie
podala stížnost adresovanou na Oblastní exekutivní výbor ve V., ale žádnou odpověď
nedostala. Pak dle svých slov pochopila, že stěžovat si nemá cenu a je to marná námaha
a zbytečná ztráta času a nervů.
Namítaný důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívá v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky
může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový
stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Podle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště.
Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s právním posouzením věci krajským
soudem i žalovaným. Stěžovatelkou tvrzené pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální
skupině nečlenů zločineckých struktur ve smyslu ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu
nemůže Nejvyšší správní soud akceptovat, neboť v jejím případě se nejedná o sociální
skupinu ve smyslu zákona o azylu. Není možné, aby byl azyl přiznáván pouze z důvodu
příslušnosti k tak neurčité kategorii obyvatel, jako jsou obyvatelé, kteří náleží k nečlenům
zločineckých struktur, a tedy vůbec nevytvářejí sociální skupinu ve smyslu §12 zákona
o azylu, neboť taková interpretace institutu azylu jako výjimečného prostředku ochrany osob,
jimž je upírána ochrana státem původu, by popírala účel, pro který Česká republika zákon
tohoto typu přijala. Rovněž se závěrem žalovaného i soudu, že na stěžovatelku není možné
vztáhnout překážku vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by skutková podstata, z níž žalovaný v napadeném
rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu. Naopak je toho
názoru, že zjištění učiněná žalovaným vychá zejí zejména ze skutečností, které sdělila sama
stěžovatelka. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl žalovaným
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem a že by tato skutečnost mohla
ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené rozhodnutí žalovaného
bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Správní orgán musí umožnit žadateli o azyl
sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není
jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. Tímto způsobem
žalovaný v případě stěžovatelky postupoval, přičemž ze spisu není patrno, a stěžovatelka
to ani netvrdí, že by byla jakýmkoliv způsobem v průběhu řízení o udělení azylu omezována
při sdělení důvodů azylu, jež sama uplatňovala. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. v posuzované věci neshledal.
Namítaný důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jenž spočívá
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových
zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být, pokud by
soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě zjištěné
v rozporu se zákonem, nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly v řízení
prokázány, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny. Za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, by mohl
být považován postup soudu, v jehož důsledku by za podklad rozhodnutí soudu byl vzat
nesprávně zjištěný skutkový stav. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy
v hodnocení důkazů je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti
logický rozpor. Nejvyšší správní soud neshledal pochybení krajského soudu ve smyslu tohoto
ustanovení. V této souvislosti zdejší soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, podle které
žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak právní tak i skutkové
důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné. Žalobním
bodem však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li
z hlediska skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový materiál. Krajský soud
v rozsudku posoudil průběh celého správního řízení a v rozsudku uvedl, o jaké skutečnosti
svoje rozhodování opřel. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že po přezkoumání žalobou
napadeného rozhodnutí došel k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí vycházelo,
byla dostatečná a závěr správního orgánu vyjádřený v napadeném rozhodnutí je v souladu
se zákonem. Soud uvedl, že z obsahu spisového materiálu zjistil, že stěžovatelka žádný
z důvodů pro udělení azylu dle zákona o azylu netvrdila. Z hlediska uplatněného kasačního
důvodu je podstatné, že stěžovatelka v podání považovaném za správní žalobu žádné porušení
procesních předpisů nenamítala a nelze tudíž vyčítat soudu, že se jimi podrobně nezabýval.
Krajský soud tak rozhodl v souladu s právním řádem a svoje rozhodnutí dostatečně
odůvodnil.
Tvrzení obsažené v kasační stížnosti, že stěžovatelce hrozí při vycestování na Ukrajinu
nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení není podstatné, neboť stěžovatelka má
běloruskou státní příslušnost.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní
situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani
žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu