ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.14.2005
sp. zn. 6 Azs 14/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: M. O ., zastoupen JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, se sídlem Smetanovo
nám. 7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě č. j. 59 Az 247/2003 - 24 ze dne 21. 6. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Alexandru Belicovi, se odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ne př i znává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 59 Az 247/2003 - 24 ze dne 21. 6. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6177/VL - 19 - 15 - 2003 ze dne 8. 12. 2003,
kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že krajský soud posoudil tuto právní věc
v rozporu s právním řádem, že on shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů
v řízení o udělení azylu a že krajský soud posoudil věc v rozporu se zákonem o azylu,
neboť mu v zemi jeho původu hrozí nebezpečí z politických důvodů. Na základě těchto
skutečností stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.
Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti věcně nevyjádřil.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení poukazoval na své potíže v zemi původu, které souvisely s tím,
že po něm cizí osoby vymáhaly zaplacení peněz a vyhrožovaly mu fyzickým napadením
a usmrcením. Za této situace stěžovatel zemi svého původu opustil. Žalovaný ve správním
řízení dospěl k závěru, že důvody, o které stěžovatel svoji žádost o udělení azylu opíral,
nesvědčí tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, a jeho žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
zamítl. Z obsahu soudního spisu pak vyplývá, že toto rozhodnutí žalovaného stěžovatel
napadl žalobou, v níž poukazoval na své potíže v zemi svého původu, konkrétně na to,
že začal podnikat, že se objevily cizí osoby a začaly po stěžovateli požadovat peníze, jejich
požadavky se zvyšovaly, stěžovatel nechtěl platit, cizí osoby mu začaly vyhrožovat,
a proto stěžovatel v obavách o svůj život zemi svého původu opustil. Krajský soud jeho
žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byl aplikován
důvodně. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 14. 7. 2004 a ten jej napadl
kasační stížností dne 26. 7. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou, přitom byla podána včas (§106 odst. 2
s. ř. s.). Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti, tu Nejvyšší správní soud posuzoval
s ohledem na uplatněné kasační důvody. Stěžovatel se v kasační stížnosti formálně dovolává
kasačních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., obsah kasační stížnosti však jejich
uplatnění nenasvědčuje. Přesto však Nejvyšší správní soud přistoupil až na samu hranici
příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti, kterou lze s ohledem na zásadu rovnosti
účastníků řízení podávanou z §36 odst. 1 s. ř. s. považovat za zákonnou, a dovodil,
že stěžovatel svými námitkami míří na nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu,
která má spočívat v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Tu jedinou totiž soud posuzoval, a tedy nezákonnost se může
týkat toliko této otázky.
Nejvyšší správní soud, vědom si velkorysosti posouzení obsahu kasační stížnosti,
a tím i příznivosti pro stěžovatele, tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal
v mezích takto uplatněného kasačního důvodu a vázán jeho rozsahem (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.) dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud posuzoval, zda krajský soud přistoupil k aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu důvodně. Ohledně této otázky přitom dospívá k závěru, že toto
ustanovení důvodně a správně aplikováno bylo. Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
(písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního
řízení poukazoval toliko na potíže se soukromými osobami, které od něj požadovaly
v souvislosti s jeho podnikatelskou činností tzv. výpalné a z nichž měl stěžovatel obavy,
a proto ze země svého původu vycestoval, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom,
že by mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva, že by mu v tom bylo bráněno
a že by dokonce byl za jejich uplatňování pronásledován. Stěžovatel v průběhu správního
řízení rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné
obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly zřetelně
dány důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Posoudil-li shora uvedenou právní otázku krajský soud shodně, pak v tomto jeho
posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. V takovém případě se již neměl
zabývat splněním podmínek podávaných z §13, §14 ani z §91 zákona o azylu. Pro takové
rozhodování žalovaného, a tím i pro posouzení krajským soudem by byl určující závěr
o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody
však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1 písm. g) zákona zjišťovány nejsou.
To také krajský soud nečinil. Ani v této otázce tedy Nejvyšší správní soud neshledává,
čeho by krajskému soudu měl po právu vytknout.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že námitky nesprávného posouzení splnění
podmínek pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu důvodnými nejsou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 247/2003 - 39 ze dne 20. 9. 2004
byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Alexandr
Belica. Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento advokát jakýkoli úkon právní pomoci
po svém ustanovení učinil, žádný takový úkon nebyl specifikován ani k výzvě soudu
doručené tomuto advokátovi dne 22. 6. 2005. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
že odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému zástupci nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu