ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.141.2004
sp. zn. 6 Azs 141/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: N. H. H., zastoupen JUDr. Josefem Kynclem, advokátem, se sídlem Masarykova
1293, 560 02 Česká Třebová, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 9. 2003, č. j. OAM - 3636/VL - 11 - 05 - 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 933/2003 - 25 ze dne 20. 1. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 3636/VL - 11 - 05 - 2003 ze dne 10. 9. 2003
žalobci (dále jen „stěžovatel“) nebyl udělen azyl podle §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Správní
orgán odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že stěžovatel opustil Vietnamskou socialistickou
republiku z ekonomických důvodů a kvůli nespokojenosti s komunistickou vládou. Dalším
důvodem pro podání žádosti o udělení azylu byla skutečnost, že neměl upraven pobyt
na území České republiky. Stěžovatel dále vyslovil obavu z případného návratu do vlasti,
protože vycestoval s falešným pasem a má proto strach z potrestání. Nebyl politicky činný,
nebyl trestně stíhán a neměl problémy se státními orgány. Nesplňoval proto podmínky
pro udělení azylu stanovené v zákoně o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, č. j. 46 Az 933/2003 - 25,
byla žaloba stěžovatele zamítnuta. V ní stěžovatel namítl obecně porušení ustanovení
správního řádu a zákona o azylu ve správním řízení a navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného
a vrácení věci k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že správní orgán nepochybil,
když stěžovateli azyl neudělil. Krajský soud rozhodl, že stěžovatel žádný z důvodů
uvedených v §12, §13, §14 zákona o azylu v průběhu správního řízení netvrdil a jako důvod
pro podání žádosti o udělení azylu uvedl jen špatnou ekonomickou situaci ve Vietnamu,
nemožnost sehnat zaměstnání, nespokojenost s komunistickým režimem ve Vietnamu
a potřebu legalizovat pobyt na území České republiky. Tyto potíže stěžovatele tak
dle odůvodnění rozsudku krajského soudu nezakládají důvody pro udělení azylu ve smyslu
zákona o azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu. Uvádí v ní, že správní orgán zamítl jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Krajský soud nepostupoval správně,
když se ztotožnil s názorem správního orgánu, který posoudil jeho žádost o azyl jako
motivovanou především z ekonomického hlediska a nevzal při posuzování jeho žádosti
v úvahu politická hlediska, tj. že stěžovateli jako příslušníkovi určité sociální skupiny
nesouhlasící se stávajícím režimem hrozí po návratu do Vietnamu politické pronásledování
včetně dalších represí.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal žádost o udělení
azylu dne 30. 7. 2003. Tuto žádost stěžovatel odůvodňuje ekonomickými problémy ve vlasti
a tím, že ve Vietnamu nemohl najít práci. Jako další důvod žádosti o azyl stěžovatel uvádí
snahu získat doklady k legálnímu pohybu na území České republiky. Ve své žádosti dále
vyslovuje obavu, že by po návratu mohl být uvězněn za nelegální opuštění Vietnamu
na falešný pas. Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 3636/VL - 11 - 05 - 2003 ze dne
10. 9. 2003 mu pak azyl nebyl udělen.
V kasační stížnosti stěžovatel nesprávně uvádí, že správní orgán zamítl jeho žádost
o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, neboť jak
ze správního spisu vyplývá, stěžovateli rozhodnutím správního orgánu podle §12, §13
odst.1, 2 a §14 zákona o azylu azyl nebyl udělen.
Námitku stěžovatele, že se krajský soud nesprávně ztotožnil se stanoviskem správního
orgánu, který posoudil jeho žádost o azyl jako motivovanou především z ekonomického
hlediska a nevzal při posuzování jeho žádosti v úvahu politické důvody, tj. že stěžovateli jako
příslušníkovi určité sociální skupiny nesouhlasící se stávajícím režimem hrozí po návratu
do Vietnamu politické pronásledování včetně dalších represí, lze podřadit pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zahrnuje vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud zjistil, že správní orgán v průběhu správního řízení dostatečně
objasnil, že důvodem žádosti o udělení azylu stěžovatele byly ekonomické potíže, obecná
nespokojenost s komunistickou vládou ve Vietnamu, snaha o legalizaci pobytu na území
České republiky a obavy z případného pronásledování po návratu do vlasti. Ani jeden z výše
uvedených důvodů nelze považovat za důvody pro udělení azylu podle §12, §13, odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu. Ekonomické důvody nemůžou bez dalšího být důvodem žádosti
o udělení azylu. Taková žádost může být dokonce zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle §16
odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Stěžovatel v průběhu celého správního řízení neuvedl
skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že mu ve Vietnamu hrozí pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Ve své vlasti nebyl nijak politicky činný a neměl problémy
se státními orgány. Potřeba další legalizace pobytu stěžovatele na území České republiky není
zákonným důvodem pro udělení azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, uveřejněno pod č. 397/2004 Sb. NSS). Stěžovatelovy
obavy z případného pronásledování po návratu do vlasti správní orgán posoudil jako
nedůvodné, což dostatečně zdůvodnil a to především informací Ministerstva zahraničních věcí
č. j.: 118854/2000 - LP ze dne 26. 5. 2000, která uvádí v bodu č. 5, že podle sdělení
UNHCR nejsou vietnamští žadatelé o azyl v zahraničí po návratu perzekuováni
nebo diskriminováni. Správní orgán taktéž nepochybil, jestliže neshledal u stěžovatele
překážku vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu správního řízení dostatečně zjistil skutkovou
podstatu, z níž při rozhodování vycházel, a jeho rozhodnutí má oporu ve spisech, krajský soud
nepochybil, když žalobu stěžovatele zamítl. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru,
že uvedené rozhodnutí krajského soudu nesplňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. a kasační stížnost tudíž není důvodná. Proto ji Nejvyšší správní soud zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu