ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.148.2004
sp. zn. 6 Azs 148/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobců: a) D. B., b) nezl. T. Z., zastoupeni Mgr. Radomírem Bašnárem, advokátem, se
sídlem Joštova 4, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a
migrační politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 3. 2003, č. j. OAM - 655/VL - 11 - 04 - 2003, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2004, č. j. 55 Az
615/2003 - 28,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2004, č. j. 55 Az 615/2003 - 28,
se zr uš uj e a věc se tomuto soudu vr ac í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2004, č. j. 55 Az 615/2003 - 28, byla
odmítnuta žaloba žalobců (dále jen „stěžovatelé“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 3. 2003, č. j. OAM - 655/VL - 11 - 04 - 2003, kterým stěžovatelům nebyl udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
s tím, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona. Soud
své usnesení odůvodnil tím, že stěžovatelé neodstranili vady žaloby ani přes výzvu soudu
podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a tato vada
bránila meritornímu přezkoumání žaloby.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatelé proti tomuto usnesení Krajského
soudu v Brně. Domnívají se, že žaloba obsahovala základní náležitosti vymezené v §71
odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. a vyjadřují přesvědčení, že se krajský soud měl jejich žalobou
meritorně zabývat. Jelikož tak soud neučinil, porušil právo stěžovatelů domáhat se soudního
přezkoumání rozhodnutí vydaného ve správním řízení zakotvené v §65 s. ř. s. Navrhují proto,
aby napadené usnesení soudu bylo zrušeno a vráceno k novému projednání.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se k ní vzhledem k jejím
obsahu nebude vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení vázán jejími důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Námitky stěžovatelů lze podřadit pod důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., podle kterého lze namítat nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že stěžovatelé učinili dne
10. 4. 2003 podání, které označili jako žaloba proti rozhodnutí ministerstva vnitra ČR. Slovní
citací ustanovení §12, §14 a §91 zákona o azylu vymezili rozsah, v jakém rozhodnutí
napadají. Jako žalobní body označili a citovali pouze ustanovení správního řádu, které měl
žalovaný porušit (§3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46, §47 odst. 3 správního řádu).
Stěžovatelé dále zde uvedli, že splňují zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12,
minimálně pro vztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Skutkové důvody
porušení těchto ustanovení nejsou v žalobě konkrétně uvedeny, nýbrž je jen odkázáno
na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál, který se k žádosti
o udělení azylu vztahuje.
Jelikož dle názoru krajského soudu žaloba nesplňovala náležitosti uvedené
v §71odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s., vyzval soud stěžovatele usnesením z 20. 10. 2003,
č. j. 55 Az 615/2003 - 17, aby tyto vady ve lhůtě 15 dnů ode doručení této výzvy odstranili.
Výzva soudu byla stěžovatelům zaslána na adresu, kterou uvedli v žalobě; protože nebyli
zastiženi, byla zásilka uložena dne 7. 11. 2003 na poště. Jelikož si stěžovatelé zásilku
nevyzvedli, soud konstatoval, že zásilka byla doručena desátý den ode dne doručení, což bylo
17. 11. 2003, kdy byl však státní svátek. Posledním dnem lhůty proto byl nejblíže následující
pracovní den, tj. úterý 18. 11. 2003. Stěžovatelé proto mohli odstranit nedostatky žaloby
do 30. 9. 2003. Protože tak neučinili, soud žalobu usnesením odmítl s poukazem, že jde
o takové vady podání, které brání meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí
žalovaného v mezích vytčených žalobními body.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2
a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení
výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku
rozsudku. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen. Podle těchto ustanovení krajský soud též i postupoval.
Stěžovatelé ani nepopírají, že jim byla výzva k odstranění vad podání řádně doručena. Sporné
je pouze to, zda žaloba skutečně vykazovala takové vady, pro které nebylo možno v řízení
pokračovat, jak uvedl krajský soud.
Žalobní body musí tedy podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Žalobním bodem však není uvedení ustanovení správního řádu, které měl
žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových důvodů jen obecně odkázáno na spisový
materiál.
Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy rozhodnutí správních orgánů, moc
soudní tak zasahuje do činnosti moci výkonné. Jelikož se jedná o zasahování jedné státní moci
do jiné, které je nezbytné z hlediska principu právního státu, je smysluplné, pokud
zákonodárce stanovil, že se tak má stát jen na základě jasně a konkrétně vymezených důvodů.
Není tedy přípustný paušální, nekonkretizovaný zásah moci soudní do činnosti moci výkonné,
tzn. není přípustný povšechný přezkum správních rozhodnutí soudem. Funkcí právního
institutu žalobních bodů je tak vůbec umožnění konkrétního přezkumu správních rozhodnutí
soudem. Pojem žalobního bodu tak musí být interpretován z hlediska této jeho funkce.
V souladu s touto funkcí je pak požadavek konkrétně formulovaného žalobního bodu,
který jasně vymezí rozsah soudního přezkumu, a tím i míru zásahu moci soudní do moci
výkonné. S tímto závěrem jsou v souladu i další ustanovení soudního řádu správního, zejména
pak §75 odst. 2 s. ř. s., podle kterého soud napadené výroky rozhodnutí přezkoumá v mezích
žalobních bodů. Připuštěním vágně a nekonkrétně formulovaných žalobních bodů by toto
ustanovení ztratilo smysl, správní žaloba by se stala běžným (byť mimořádným) opravným
prostředkem. Nelze proto obecně souhlasit s tvrzením stěžovatelů, že žaloba obsahovala
žalobní body ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., s jednou výjimkou, o níž bude pojednáno
dále.
Stěžovatelé v žalobě totiž uvedli, že jim žalovaný nedal možnost vyjádřit se
před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho
doplnění. Tvrdí-li stěžovatelé tuto negativní skutečnost, neboli alespoň nějaký, byť ne zcela
přesně formulovaný žalobní bod, nelze po nich požadovat, aby jej dále konkretizovali.
Toto žalobní tvrzení Nejvyšší správní soud shledává jako dostatečně konkrétní z hlediska
možnosti přezkoumat soudem postup správního orgánu. V tomto rozsahu je nutno považovat
žalobu za řádně formulovanou ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žaloba tedy v tomto
rozsahu obsahovala potřebné náležitosti, které pro tento úkon předepisuje §37 odst. 3 a §71
odst. 1 s. ř. s. a obsahovala tedy i žalobní bod, který byl způsobilý přezkumu soudem. Krajský
soud v Brně proto pochybil, jestliže žalobu z hlediska tohoto žalobního bodu věcně
nepřezkoumal.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušit (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu