ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.151.2004
sp. zn. 6 Azs 151/2004 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: P. V. S., zastoupen JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 31/63,
Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 10965/VL - 11 - C10 -
2001 ze dne 29. 7. 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 74/2003 - 21 ze dne 27. 6. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2002, č. j. OAM - 10965/VL - 11 - C10 - 2001, neudělil
žalovaný žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl v České republice pro nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
a dále rozhodl, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Toto rozhodnutí odůvodnil zejména tak, že v průběhu správního řízení bylo vyjasněno,
že důvodem žádosti o udělení azylu byly pouze ekonomické problémy, když stěžovatel
vycestoval do zahraničí za prací.
Stěžovatel se u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného s tím, že vyrůstal v komunistické zemi, kde bylo porušováno jeho právo
na vzdělání a práci. V řízení nebyl správním orgánem opatřen žádný důkaz, s výjimkou
zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA, jejíž věrohodnost nelze prověřit.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 27. 6. 2003, č. j. 15 Az 74/2003 - 21, zamítl.
Uvedl, že stěžovatel začal teprve v žalobě argumentovat otázkou porušení lidských práv
a blíže neurčenými problémy s úředníky domovského státu. Teprve při jednání soudu uváděl,
že se zúčastnil určitých politických aktivit, které blíže nespecifikoval. Dále tvrdil,
že když se vrátil z vojenské základní služby byl zadržen a uvězněn, poté však uvedl,
že se to stalo, když mu bylo 7 (!) let a když psal články do tiskoviny vydávané americkou
zahraniční organizací. Soud tato tvrzení vyhodnotil nejen jako rozporná, ale především jako
zcela nevěrohodná. Krajský soud posoudil jako nedůvodnou i námitku, že v průběhu
správního řízení nebyl opatřen žádný důkaz, neboť správní orgán si opatřil celou řadu zpráv
a informací, které jsou jmenovitě uvedeny v příloze k protokolu o pohovoru.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti rozsudku krajského soudu
z následujících důvodů:
1) V řízení, které předcházelo vydání rozsudku, nebyl stěžovatel poučen tak,
aby pro neznalost právních předpisů neutrpěl v tomto řízení újmu, nebyla mu dána možnost
vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí.
2) Dále nebyl opatřen správním orgánem žádný důkaz, s výjimkou zprávy
Ministerstva zahraničních věcí USA za rok 2000 a 2001, z aktuálních informací obsažených
v databázi ČTK, informace Ministerstva zahraničních věcí, ze které je citováno, že v oblasti
dodržování lidských práv došlo v několika oblastech k určitému pokroku, ale vážné problémy
však přetrvávají, přičemž věrohodnost těchto důkazů nelze prověřit.
3) Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že postupem správního orgánu
byly porušeny §3 odst. 2 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §34 správního řádu.
4) Správní orgán postupoval nesprávně, když postupoval podle zákona
č. 325/1999 Sb. ve znění zákona č. 2/2002 Sb., účinného od 1. 2. 2002, ač v přechodných
ustanoveních této novely chybí úprava, která by tento postup umožňovala. Přechodná
ustanovení neobsahují úpravu, podle které na řízení zahájená před účinností tohoto zákona
se nevztahují dosavadní předpisy, ale muselo by tak být výslovně upraveno, nejen
že se považuje návrh na zahájení řízení o azylu za žádost o udělení azylu, ale také
že se i na řízení o udělení azylu zahájené před 1. 2. 2002 vztahuje zákon č. 2/2002 Sb.,
zejména za stavu, kdy je tato novější úprava pro žalobce nepříznivější.
5) Dále vytýká soudu, že rozhodoval za stavu, kdy je nespornou skutečností,
že ve Vietnamské socialistické republice vládne komunistická strana, která byla jako politický
režim v České republice odsouzena zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti
komunistického režimu a odporu proti němu, kde zejména v §1 a §2 je potvrzeno porušování
lidských práv tímto režimem.
6) Konečně ve vztahu k řízení před krajským soudem namítá, že výrok “žaloba
se zamítá“ je neurčitý a nesrozumitelný, což již, podle něj, bylo několikrát judikováno.
Dále namítá, že se správní soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami
stěžovatele, naopak akceptoval porušení zákona správním orgánem.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel kvalifikuje její důvody jako důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel požádal dne
10. 11. 2001 v České republice o azyl, když jako důvod uvedl, že žije v oblasti, která je často
obětí povodní a také velkého sucha, neměl prostředky na obživu, neměl práci jako rybář
a nesehnal ani jiné zaměstnání. Ekonomické potíže se snažil vyřešit přestěhováním do jiné
země. Proto se rozhodl z Vietnamu odejít a hledat práci v cizině.
Stěžovatel uplatňuje námitkami ad 1) až 3) důvod kasační stížnosti obsažený v §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle kterého lze namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Důvod kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. musí obsahovat nejen
právní, ale i skutkové důvody, pro něž napadá rozhodnutí správního orgánu.
Protože stěžovatel provedl v námitce ad 3) pouze výčet paragrafů správního řádu,
aniž by skutkově popsal výhrady k postupu správního orgánu, nesplňuje tento bod náležitosti
kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud k nim proto nemohl přihlížet, a to především proto,
že jde o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit
mohl, takže v tomto směru není kasační stížnost přípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Krajský soud může pro vady řízení rozhodnutí správního orgánu zrušit z důvodů
uvedených v §76 odst. 1 s. ř. s. V námitce ad 1) uvádí stěžovatel skutečnosti, které lze prima
vista podřadit pod písm. c) tohoto ustanovení. Dle tohoto ustanovení je však třeba,
aby stěžovatel uvedl, jakým způsobem mohlo mít tvrzené podstatné porušení ustanovení
o řízení před správním orgánem vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. V dané věci
tak stěžovatel měl uvést, jakého poučení se mu konkrétně nedostalo, resp. jakou skutečnost
by v řízení uvedl, kdyby mu byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí
a jak by se jím uváděné skutečnosti projevily v rozhodnutí správního orgánu. Vzhledem
k tomu, že nic takového stěžovatel v kasační stížnosti netvrdí, nemohl Nejvyšší správní soud
přihlédnout ani k námitce ad 1).
Ve vztahu k námitce ad 2) se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s posouzením
krajského soudu. Správní orgán měl dostatek podkladů ke svému rozhodnutí, a to nejen
zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA, ale i přímé tvrzení stěžovatele obsažené v návrhu
na zahájení řízení o udělení azylu, v důvodech žádosti o udělení azylu a dále v protokolu
k žádosti o udělení azylu na území České republiky. Ani v jednom případě stěžovatel netvrdil
důvody, které by bylo možné podřadit pod důvody pro udělení azylu ve smyslu §12 a §13
zákona o azylu.
Důvod kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tzn. nezákonnost
rozhodnutí soudu může spočívat v aplikaci nesprávného právního předpisu na daný případ
nebo sice v aplikaci správného právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
K námitce ad 4), že správní orgán aplikoval zákon o azylu v nesprávném znění,
Nejvyšší správní soud uvádí, že správní orgán zpravidla rozhoduje na základě skutkového
a právního stavu ke dni vydání správního rozhodnutí, a to i v případě, že v průběhu správního
řízení došlo ke změně právních předpisů. Proto i pro soudní přezkum je rozhodný právě tento
právní stav (§75 odst. 1 s. ř. s.). Z této zásady mohou být učiněny výjimky, a to zejména
zvláštní úpravou v přechodných ustanoveních. Naopak pro postup v souladu s výše uvedenou
zásadou není úpravy v přechodných ustanoveních třeba. Správní orgán proto nepochybil,
jestliže rozhodoval na základě zákona o udělení azylu ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Námitka
stěžovatele, že žalovaný měl rozhodovat na základě právního stavu ke dni zahájení správního
řízení, proto není důvodná.
S námitkou ad 5) se Nejvyšší správní soud vypořádal následovně. V průběhu
správního ani soudního řízení nebylo zpochybněno, že ve Vietnamské socialistické republice
vládne komunistická strana. Tato skutečnost sama o sobě však není důvodem pro udělení
azylu v České republice, neboť zákon o azylu je postaven na zásadě individuálního
pronásledování (srv. §12 ve spojení s §2 odst. 4 zákona o azylu). Nejvyšší správní soud dále
poukazuje, že zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu
proti němu, se vztahuje na komunistický režim panující na území bývalého Československa
a nemá přímý vliv na rozhodnutí v projednávané věci.
Stěžovatel namítá (viz ad 6/), že výrok krajského soudu je nesrozumitelný a neurčitý;
nebo-li jde o důvod kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jenž spočívá
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových
zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být,
pokud by soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě
zjištěné v rozporu se zákonem, nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly
v řízení prokázány, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy v hodnocení důkazů
je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.
Výrok rozsudku soudu „žaloba se zamítá“ je zcela srozumitelný, určitý a naprosto odpovídá
§78 odst. 7 s. ř. s., podle kterého soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Nejvyšší správní
soud sám nenalézá jasnější, stručnější a srozumitelnější formulaci výroku rozsudku,
kterým není žalobě vyhověno, proto ji užil i ve výroku svého rozsudku. Není mu také známo,
že by tento výrok byl v nějakém jiném rozhodnutí správního soudu zpochybněn.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se správní orgán vypořádal se všemi
námitkami, které byly uplatněny v žalobě, resp. opravném prostředku. Stěžovatel také ani
konkrétně neuvádí, se kterými žalobními námitkami se soud nevypořádal. Krajský soud
se dokonce vypořádal i s námitkami, které stěžovatel uplatnil až poté, co uplynula lhůta
pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle §72 ve spojení s §71 odst. 2 s. ř. s.,
resp. dle §250h odst. 1 ve spojení s §250l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 31. 12. 2002.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní
soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu