ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.182.2004
sp. zn. 6 Azs 182/2004 – 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
stěžovatele: M. K ., zastoupen JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D., advokátem, se sídlem
Národní 21, Praha 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení
Městského soudu v Praze č. j. 9 Az 159/2003 – 16 ze dne 29. 1. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Městského soudu v Praze byla žaloba směřující proti
rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 4. 2003, č. j. OAM – 332/AŘ – 2002, odmítnuta,
a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podal stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze,
jež mu bylo doručeno dne 16. 2. 2004, kasační stížnost, která byla stěžovatelem podána
osobně u městského soudu dne 16. 3. 2004 (kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné
lhůtě a je zjevně opožděná).
Rozhodnutí bylo stěžovateli doručováno na uvedenou adresu: U., Ž. 216, P. 4. Jak
vyplývá z poštovní relace usnesení, písemnost určenou do vlastních rukou, se nepodařilo
adresátu doručit, neboť nebyl na uvedené adrese pobytu zastižen, a proto tato písemnost byla
uložena na základě předchozí výzvy na poště dne 6. 2. 2004. Nejvyšší správní soud při svém
rozhodování vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. 2. 2004
(bylo postupováno v souladu s ustanovením §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále „o. s. ř.“), v platném znění, dle kterého nebyl-li adresát písemnosti, která má
být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se
uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si
adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení (i když se adresát o uložení nedozvěděl); na tom nic nemění
skutečnost, že si stěžovatel předmětnou písemnost vyzvedl osobně u Městského
soudu v Praze dne 8. 3. 2004 a tento den považuje za den doručení kasační stížností
napadeného usnesení. Námitka stěžovatele, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro
náhradní doručení kasační stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze č. j.
9 Az 159/2003 – 16 ze dne 29. 1. 2004 podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř., protože stěžovatel nemá na ubytovně vlastní schránku pro
doručování písemností a nebyl vhodným způsobem vyzván k vyzvednutí písemnosti, nemůže
obstát. Jak uvedla poštovní doručovatelka M. K., jež byla vyslechnuta dne 25. 6. 2004 u
Městského soudu v Praze ve věci doručování písemností na uvedenou ubytovnu, zásilky
určené do vlastních rukou se ubytovaným cizincům doručují tak, že pokud adresáti nejsou
zastiženi, výzvy k vyzvednutí zásilek se ukládají u vrátného do krabice – takto je určeno
místo pro uložení výzev, které si ubytované osoby vyzvedávají. Po nahlédnutí do údajů na
předmětné zásilce uvedla, že v případě stěžovatele bylo doručováno stejným způsobem, t. j.
na ubytovně byla založena výzva a zásilka byla uložena na poště.
Stěžovatel byl řádně poučen, že kasační stížnost lze podat do dvou týdnů po doručení
rozsudku ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel však podal kasační stížnost až dne 16. 3. 2004, tedy po marném
uplynutí lhůty jež uplynula dnem 1. 3. 2004.
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu ustanovení
§108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost se spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
(za použití §120 s. ř. s.) kasační stížnost jako zjevně opožděnou odmítnout. Za této situace,
kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě
kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu