ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.194.2004
sp. zn. 6 Azs 194/2004 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele: S. H ., zastoupen JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem, se sídlem Španělská
2, Praha 2, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8.
2003, č. j. 46 Az 583/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se nepři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 18. 3. 2003, č. j.
OAM - 8345/VL - 11 - P15 - 2001, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona;
a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem
žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České republiky, a dále
neuspokojivé rodinné vztahy a obecně nepříznivá situace na Ukrajině.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, ve které
namítl porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Pokud jde
o skutkové důvody, žalobce uvedl, že do České republiky, kde se mu líbí, přijel jako
patnáctiletý chlapec, poněvadž tady má skoro celou rodinu, která se o něj velmi dobře stará.
Pokud by se vrátil zpět do země původu, tak se obává, že by byl utlačován ukrajinskými
státními orgány, neměl by žádné zázemí a musel by se stát bezdomovcem.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2003, č. j.
46 Az 583/2003 - 18, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání, a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
dne 7. 11. 2003 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně namítá kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tomu odpovídá také obsah kasační stížnosti, a tedy kasační
stížnost je obecně, s výjimkou její části, jak bude dále uvedeno, přípustná.
Stěžovatel opírá svoji kasační stížnost o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s. V kasační stížnosti uvádí, že mu měl být dle jeho mínění udělen azyl podle §14 zákona
o azylu z humanitárního důvodu a dále namítá nedostatečné zohlednění §91 tohoto zákona
týkajícího se překážek vycestování.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc
vrátit krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, a zároveň požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že by se po návratu do rodné země
ocitl v bezvýchodné situaci opakovaného psychického traumatu ze ztracené rodiny, bez přátel
a bez pomoci.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak
i rozsudek Krajského soudu v Praze byly vydány v souladu s právními předpisy a odkazuje
na obsah správního spisu stran důvodů neudělení azylu a rozhodnutí o neexistenci překážky
vycestování. Žalovaný navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
a k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který
správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Praze právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá
nárok na udělení azylu podle §12, §13 odst. 1 a 2 ani podle §14 zákona o azylu a že se
na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Ostatně stěžovatelem uváděný důvod, tedy obava z utlačování ukrajinskými státními
orgány po návratu do rodné země, ekonomické problémy a absence rodinného zázemí, nejsou
důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy
nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory.
K námitce nedostatečného zohlednění §91 zákona o azylu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že tato nebyla shledána důvodnou, neboť bylo prokázáno, že stěžovatel v zemi
původu není utlačován, tedy nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími
překážky ve smyslu ust. §91, a nejsou tak naplněny zákonné předpoklady pro aplikaci shora
citovaného ustanovení zákona o azylu.
Námitkou stěžovatele, že mu měl být udělen azyl z humanitárního důvodu podle §14
zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud při svém rozhodování o kasační stížnosti nezabýval,
neboť tato nebyla uplatněna v řízení před soudem, a proto Nejvyšší správní soud k tomuto
důvodu nepřihlíží. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. nelze námitku směřující proti rozhodnutí
žalovaného uplatnit poprvé až v kasační stížnosti, mohla-li být uplatněna již v žalobě. Kasační
stížnost totiž směřuje nikoli proti rozhodnutí žalovaného, ale proti rozhodnutí soudu, který
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného rozhodoval. Stěžovatel tuto námitku však v žalobě
neuplatnil, ač mu v tom objektivně nic nebránilo, a jde tedy o důvod, o který nyní přípustně
nemůže kasační stížnost opírat. Proto podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost v této
části přípustná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
neshledal důvodnými námitky stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu