ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.243.2004
sp. zn. 6 Azs 243/2004 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. R., zastoupen Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem Na Střelnici
39, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az
1495/2003 - 27 ze dne 19. 4. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností podanou dne 31. 5. 2004 napadá
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2004, č. j. 24 Az 1495/2003 - 27,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2003,
č. j. OAM - 666/VL - 11 - P13 - 2001, kterým nebyl stěžovatelovi udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“), a kterým bylo zároveň rozhodnuto
o tom, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti formálně tvrdí kasační důvody podávané z §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a namítá, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, přičemž současně skutkový stav
nesprávně právně posoudil. Skutková podstata nemá oporu ve spise, rozhodnutí je
nedostatečně odůvodněno a soud se nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi
stěžovatelem tvrzenými a prokázanými. Stěžovatel tvrdí, že splňuje podmínky pro udělení
azylu podávané z §12 zákona o azylu, neboť země jeho původu prokazatelně nedokáže
zajistit občanům přiměřenou ochranu před činy soukromých osob. Je to dáno ekonomickými
možnostmi příslušných orgánů v zemi stěžovatelova původu. Stěžovatel se tedy bojí návratu,
má obavy o život, je bezradný, neví, co má dělat. V České republice má stěžovatel stálé
zaměstnání, platí daně a plní všechny ostatní povinnosti, žije spořádaným životem, plánuje
sňatek a založení rodiny. V zemi svého původu stěžovatel vyčerpal všechny možnosti,
které přicházely v úvahu. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kromě toho
stěžovatel navrhuje, aby jím podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel požádal,
o azyl z toho důvodu, že země jeho původu je zemí bez budoucnosti, nemůže získat práci,
vypínají mu elektřinu, žije v bídě. Stěžovatel si vypůjčil od známého částku 1800 USD
a za ně hodlal na Ukrajině nakoupit zboží, které poté chtěl prodat. Nějací lidé („mafie“)
mu však peníze ukradli. Poté začal věřitel po stěžovateli požadovat vrácení půjčených peněz
a začal mu vyhrožovat. Za těchto okolností stěžovatel opustil zemi svého původu. Žalovaný
ve správním řízení dospěl k závěru, že důvody, které stěžovatel uváděl, nejsou důvody,
pro které by mu měl udělit azyl, případně pro které by měl vyslovit existenci překážky
vycestování. Proto žalovaný dne 17. 3. 2003 rozhodl tak, že stěžovateli azyl neudělil
a vyslovil, že se na něj nevztahuje překážka vycestování. Z obsahu soudního spisu
pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou,
v níž namítal procesní pochybení žalovaného, konkrétně tvrdil, že žalovaný se nezabýval věcí
odpovědně a svědomitě, nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nedal stěžovateli
před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k jeho podkladu a ke způsobu jeho zjištění,
rozhodnutí není v souladu s právními předpisy a žalovaný se nevypořádal se všemi důkazy.
Svoji argumentaci stěžovatel přitom omezil na citaci jednotlivých ustanovení správního řádu.
Kromě toho stěžovatel namítal, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu, a to minimálně pro konstataci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě však dne 19. 4. 2004 stěžovatelovu žalobu zamítl, když ohledně
podmínek podávaných z §12 zákona o azylu dospěl k týmž závěrům jako žalovaný,
přitom neshledal ani tvrzené vady řízení před žalovaným. Krajský soud své rozhodnutí
ohledně nesplnění podmínek pro udělení azylu opřel mimo jiné o úvahu, podle níž bylo-li
stěžovateli vyhrožováno, pak se tak dělo ze strany soukromých osob. Nemůže tak jít
o pronásledování ze strany státu za situace, kdy se stěžovatel na příslušné orgány v zemi
svého původu neobrátil se žádostí o pomoc. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli
doručen dne 19. 5. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 31. 5. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.);
kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Namítá-li stěžovatel kasační důvod
podávaný z §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (zjednodušeně řečeno: vada řízení před žalovaným,
pro kterou mělo být jeho rozhodnutí k žalobním námitkám zrušeno, avšak nestalo se tak),
pak podle obsahu kasační stížnosti žádné tvrzení v tomto směru stěžovatel neuplatňuje. Má-li
Nejvyšší správní soud posuzovat kasační stížnost podle jejího obsahu, pak se tímto kasačním
důvodem, stěžovatelem nijak blíže nekonkretizovaným, nemůže dále zabývat. Zbývají
tedy stěžovatelovy námitky ohledně nedostatku opory napadeného rozhodnutí krajského
soudu ve spise, nedostatečného odůvodnění a nevypořádání se se všemi rozhodnými
skutečnostmi stěžovatelem tvrzenými a prokázanými, a dále námitky ohledně nesprávného
posouzení právní otázky krajským soudem, jež má spočívat v nesprávném závěru ohledně
nesplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Těmito námitkami
stěžovatel skutečně míří na kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), tj. nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a §103
odst. 1 písm. d) in fine, tj. vada řízení před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost jeho
rozhodnutí. V této části je tedy kasační stížnost přípustná.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v mezích
uplatněných kasačních důvodů přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Tvrdí-li stěžovatel, že se krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal
se všemi skutečnostmi, že jeho rozhodnutí nemá oporu ve spise a že není náležitě
odůvodněno, tuto námitku Nejvyšší správní soud důvodnou neshledává. Vymezil-li stěžovatel
v žalobě rozsah přezkumu, jak jej měl krajský soud učinit, tvrzením splnění podmínek
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a tvrzením procesních vad v řízení
před žalovaným, oběma námitkami se krajský soud zabýval způsobem, jakým se s ohledem
na žalobní body, jejich obsah a rozsah, jimi zabývat měl. Krajský soud popsal důvody,
pro které stěžovatel žádal o azyl, a zdůvodnil, proč nejde o důvody, pro něž měl být
stěžovateli azyl udělen. K hodnocení těchto skutečností, které jsou samostatnou námitkou,
se Nejvyšší správní soud vyjádří níže. Pokud jde o tvrzené vady řízení před žalovaným,
krajský soud se jimi zabýval v téže míře obecnosti, jak byla stanovena samotným
stěžovatelem v podané žalobě. Stěžovatel tvrzené vady řízení (žalovaný se nezabýval věcí
odpovědně a svědomitě, nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nedal stěžovateli
před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k jeho podkladu a ke způsobu jeho zjištění,
rozhodnutí není v souladu s právními předpisy a žalovaný se nevypořádal se všemi důkazy)
nijak blíže nespecifikoval a krajský soud taková pochybení na základě obsahu správního spisu
a napadeného rozhodnutí žalovaného neshledal. Ani nyní stěžovatel ohledně rozsahu
dokazování a vypořádání se s jednotlivými jeho tvrzeními učiněnými v průběhu řízení
před žalovaným a před krajským soudem ničeho konkrétního nenamítá. Z těchto důvodů
Nejvyšší správní soud obecným tvrzením stěžovatele směřujícím na vady řízení
před krajským soudem nepřisvědčuje.
Druhá část stěžovatelových námitek směřuje k nezákonnosti rozhodnutí krajského
soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu (kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Nesprávným
posouzením právní otázky je omyl soudu při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav,
přitom o mylnou aplikaci právní normy jde tehdy, pokud soud na zjištěný skutkový stav
použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jinou právní normu (jiné
konkrétní pravidlo) jinak správně použitého právní předpisu, než kterou měl za daného
skutkového stavu správně použít, anebo aplikoval správný právní předpis (správnou právní
normu), ale dopustil se nesprávnosti při výkladu. Nejvyšší správní soud se proto zaměřil
na posouzení, zda důvody, které stěžovatel v řízení před žalovaným uváděl, lze podřadit
pod důvody podávané z §12 zákona o azylu či nikoli. Pronásledováním je ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna
úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Pokud stěžovatel v průběhu správního
řízení před žalovaným výslovně poukázal na důvody ekonomického charakteru a obavy
ze soukromých osob, konkrétně věřitele, jemuž stěžovatel dlužil peníze, které si od něj
předtím půjčil a které mu ukradli příslušníci „mafie“, pak za situace, kdy v řízení
před žalovaným stěžovatel ani nepoukázal na to, že by ze strany státních orgánů v zemi jeho
původu vůči němu byly uskutečněny úkony, které by ohrožovaly jeho život nebo jeho
svobodu, ani že by vůči němu byla činěna opatření působící psychický nátlak nebo opatření
obdobná, pak podmínka podle §12 odst. 1 písm. a) ani b) zákona o azylu nemůže být splněna.
Nezákonnosti při posouzení důvodů pro udělení azylu se tak krajský soud nedopustil. Naopak
opřel-li krajský soud svoji úvahu o skutečnost, že stěžovateli bylo vyhrožováno ze strany
soukromých osob, přitom nemůže jít o pronásledování ze strany státu za situace, kdy
se stěžovatel na příslušné orgány v zemi svého původu ani neobrátil se žádostí o pomoc,
pak postupoval správně. Podmínka pronásledování, jak je podávána z §2 odst. 6 zákona
o azylu, a tím i podmínka pro udělení azylu, by mohla být totiž splněna pouze tehdy,
pokud by stěžovateli z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu nebyla poskytnuta ochrana
ze strany domovského státu, bylo by však navíc rozhodné, zda tato ochrana byla v daném
případě potřebnou a zda stěžovatel hodlal této ochrany také fakticky využít.
V takovém případě by rozhodným důvodem pro udělení azylu mohla být skutečnost,
že stěžovatel je vystavena útokům ze strany soukromých osob, dožaduje se ochrany
u příslušných orgánů v zemi původu a tyto orgány mu ochranu neposkytnou,
přitom neposkytnutí ochrany by mělo přímou souvislost s uplatňováním politických práv
a svobod stěžovatelem nebo se stěžovatelovou rasou, náboženstvím, národností, příslušností
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů stěžovatelem.
Nic v tomto směru stěžovatel v řízení před žalovaným netvrdil. Dospěl-li k témuž závěru
Krajský soud v Ostravě, pak použil správný právní předpis, správnou právní normu a vyložil
ji způsobem, jenž Nejvyšší správní soud aprobuje. Nejvyššímu správnímu soudu
tak za těchto okolností nezbývá, než se v této otázce ztotožnit se závěrem Krajské soudu
v Ostravě a ani této stěžovatelově námitce nepřisvědčit.
Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení všech řádně uplatněných
a přípustných námitek stěžovatele uzavírá, že v posouzení právních otázek Krajským soudem
v Ostravě neshledal nesprávnost, jež by mohla přivodit nezákonnost jeho rozhodnutí,
ani neshledal namítané vady řízení před uvedeným krajským soudem. Z těchto důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu