ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.260.2004
sp. zn. 6 Azs 260/2004 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce:
T. G. M ., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 264/2003 - 25 ze dne 20. 4.
2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 59 Az 264/2003 - 25 ze dne 20. 4. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6319/VL - 07 - 04 - BZ - 2003 ze dne 8. 12. 2003,
jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud, který ve věci rozhodoval,
se nezabýval důvody pro udělení azylu podle §12, §13 a §14 zákona o azylu, přitom
otázkou splnění překážky vycestování podle §91 zákona o azylu se zabýval jen velmi
okrajově. Dále stěžovatel namítá, že jak rozhodnutí žalovaného, tak nyní napadený rozsudek
krajského soudu, měly být vyhotoveny v rumunském jazyce. Kromě toho stěžovatel uvádí,
že je důvod podat kasační stížnost podle §103 odstavce 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přitom toto ustanovení v kasační stížnosti cituje.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, navíc požaduje, aby jím podané kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost byla podána včas.
Podle §106 odstavce 2 věty první s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti prominout.
Z obsahu soudního spisu předloženého Krajským soudem v Ostravě vyplývá,
že rozsudek tohoto soudu byl stěžovateli doručen do vlastních rukou dne 3. 5. 2004. Kasační
stížnost byla podána osobně dne 28. 6. 2004. Musí-li být kasační stížnost podle §106 odst. 2
s. ř. s. podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, pak lhůta pro její podání uplynula dne
17. 5. 2004. Byla-li tedy kasační stížnost podána až dne 28. 6. 2004, stalo se tak po zákonem
stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla tak podána opožděně.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení
v §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl.
Byla-li kasační stížnost odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu