ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.295.2004
sp. zn. 6 Azs 295/2004 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. A. P., zastoupen JUDr. Věrou Magulovou, advokátkou, se sídlem Vachova 5,
602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha
7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní
přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2002,
č. j. OAM - 3281/VL - 16 - ZA - 03 - 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. 36 Az 385/2003 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne při znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 9. 2002,
č. j. OAM - 3281/VL - 16 - ZA - 03 - 2002, nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o azylu“), a dále bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91
téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že stěžovatel
požádal o azyl v souvislosti s vymáháním finančních prostředků soukromými osobami,
přitom nikdy nevyhledal pomoci státních orgánů své země. Tento důvod však není
relevantním důvodem pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel v zákonné lhůtě opravný
prostředek (o němž je nyní ve smyslu §129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. rozhodováno jako
o žalobě), ve kterém namítal porušení ustanovení §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2,
§46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů
(správní řád).
O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2004,
č. j. 36 Az 385/2003 - 33, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský
soud podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel kasační stížnost
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti
namítá vady řízení před správním orgánem, když uvádí, že správní orgán nevycházel
ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, nedal mu možnost před vydáním rozhodnutí
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, stěžovatel neměl možnost
navrhnout doplnění dokazování. Správní orgán se tedy nezabýval projednáním jeho žádosti
odpovědně a svědomitě. Podle názoru stěžovatele je rozhodnutí žalovaného
nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. Žalovaný
tak podle stěžovatele porušil v řízení o udělení azylu §3, §4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46,
§47 odst. 3 správního řádu. Namítá tak důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dále uvádí, že v České republice
pobývá jeho družka a nezletilá dcera a je v zájmu rodiny, aby nežili odloučeně. Napadá
tedy i nesprávnou aplikaci §13 zákona o azylu a tím uplatňuje důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel též namítá nesprávnou aplikaci §91
zákona o azylu a nezkoumané možnosti udělení azylu z humanitárních důvodů.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109 odst. 2, 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených
důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost se opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti
uvést (§106 s. ř. s.). Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených
v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon
účastníka řízení (v daném případě kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné
straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody,
které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující, že sám stěžovatel
tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil. Na straně druhé ale nepostačí,
jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
resp. některé paragrafy správního řádu, ale nekonkretizuje vady řízení či vady v právním
úsudku, jíž se soud podle stěžovatele dopustil. V případě uplatnění důvodů podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatel pouze ocitoval příslušné ustanovení správního řádu,
aniž by blíže konkretizoval, v čem správní orgán pochybil při zjišťování skutečného stavu
věci. Za tohoto stavu věci nemohl Nejvyšší správní soud posuzovat, zda v průběhu správního
řízení došlo k takovým vadám řízení, které má na mysli ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Námitka stěžovatele, že se žalovaný blíže nezabýval překážkami vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu, není důvodná, neboť z odůvodnění správního rozhodnutí
je zřejmé, že touto otázkou se žalovaný zabýval a dospěl k závěru, že stěžovatel nenáleží
k osobám ohroženým skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Jedinou dostatečně určitou námitkou kasační stížnosti, kterou se Nejvyšší správní
soud mohl věcně zabývat, je tak námitka nesprávné aplikace §13 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem
sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle §12
nebo §14, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení
azylu podle §12. Pro aplikaci tohoto ustanovení je tedy třeba, aby rodinnému příslušníkovi
stěžovatele byl v České republice udělen azyl. Za rodinného příslušníka se přitom dle §13
odst. 2 považuje manžel azylanta, jeho svobodné dítě mladší 18 let, nebo rodič azylanta
mladšího 18 let. Ze správního ani soudního spisu však taková skutečnost nikterak nevyplývá.
Žalovaný tedy nepochybil, jestliže stěžovateli neudělil azyl za účelem sloučení rodiny.
Námitka o neudělení azylu z humanitárních důvodů dle §14 zákona o azylu spadá
do oblasti správního uvážení žalovaného. Přitom soudní přezkum správního uvážení
je podle §78 odst. 1 věta druhá s. ř. s. omezen pouze na případy překročení stanovených
mezí správního uvážení či jeho zneužití. Žádnou takovou skutečnost však stěžovatel netvrdí
a proto ji Nejvyšší správní soud považuje za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud se napadeným rozsudkem
nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí
žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i krajský soud postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu